Soutěž Radia Praha - odpovědi

Soutěž Radia Praha - odpovědi

Vážení posluchači, v neděli 16. června skončila lhůta pro Vaše odpovědi do soutěže Radia Praha. Ptali jsme se, co nebo kdo se Vám vybaví, když se řekne Praha. Vítěze soutěže dnes ještě neohlásíme, na toho si budete muset počkat až do 30. června, rádi bychom Vám ale s Vilémem Faltýnkem přečetli alespoň pár ukázek z Vašich odpovědí. Sešla se jich v naší redakci opravdu pěkná hromádka a moc Vám za ně děkujeme. V příštích minutách z nich vybereme ty, které nás nejvíc zaujaly.

Moc pěkný dopis nám poslala paní Zdenka Menšíková, která žije v západoaustralském Perthu. "Nejkrásnější město světa je Praha - když se toto říkalo v republice, v duchu jsem si myslela, že každý stát nebo jeho občan je pyšný a chválí si jen to své! Moje zkušenosti však mohou potvrdit, že Praha opravdu je zajímavá, mysteriózní a magická. Není to jen orloj na Staroměstském náměstí, nebo řada památek jako nejstarší židovská synagóga ve střední Evropě. Praha je proslulá i jmény jako Johannes Kepler, Tycho de Brahe, John Dee, i vědec Barrande. Už Karel IV. chtěl, aby Praha byla výjimečná a hned po Římě. Založil i nejstarší univerzitu ve střední Evropě, která se proslavila nejen ve středověku, ale je světově uznávaná i dnes. Praha je jedním z nejnavštěvovanějších měst Evropy."

Z Austrálie nám napsal i John Huna, který v Praze žil až do svých třiceti let. Snad proto píše především o svých osobních zážitcích. "V první řadě to jsou klukovská léta na Žižkově, války proti klukům z Karlína a vůbec celá ta krásná léta," uvedl pan Huna ve svém dopise. Pak přišel konec skutečné války a naše společné výzvědy do Karlínských kasáren, někdy opravdu nebezpečné. Život šel dál - a 21. srpna 1968 nastal největší zlom a šok v mém životě." Jak pan Huna dodal, tehdy ho sovětští vojáci ani nepustili domů.

O osobních vzpomínkách nám napsala i paní Dagmar Jonaková ze Sydney. Žije tu od roku 1986. Uvedla, že Praha pro ni znamená ztracený domov, kdy byla s rodinou vystěhována z vlastního domu. "Vyrůstala jsem jako jediná dcera politického vězně, který byl v 50. letech, měsíc před mým narozením, odsouzen k trestu smrti," napsala paní Jonaková. "Poté mu byl trest změněn na doživotí, a když jsem se naučila psát, tak mu prezident Novotný udělil milost. Svého otce jsem viděla poprvé ve čtrnácti letech, když se vrátil z Leopoldova. Tím ale perzekuce neskončila, dál provázela celou rodinu." To byl i důvod emigrace manželů Jonakových, kteří nejen vychovali čtyři děti, ale dnes už mají i několik vnuků. "Příležitost navštívit Prahu," dodává paní Jonáková ve své odpovědi, "to by byl sen, který by se mohl uskutečnit jen zázrakem. Jenom pár příkladů, co bychom nemohli vynechat: vinohradský hřbitov, Národní divadlo, Karlův most, Bertramku, Hrad, Malou Stranu, hospodu "U Pinkasů", párek s hořčicí, vlašský salát. Určitě Vám přijde směšné, s čím spojuji Prahu, ale jen ten, kdo byl donucen odejít, mi dá za pravdu. Praha pro nás zůstane tím nejkrásnějším místem na světě.

Dopisů z Austrálie se tentokrát do naší soutěže sešlo opravdu hodně. Pan Zdeněk Zacpal z Eden Hills si vzpomíná na vánoční atmosféru Prahy. "Vysoký ozářený strom uprostřed náměstí, malé stánky podél chodníků, kádě s kapry, ozářené výklady obchodů. Lidé s vánočními balíčky pospíchají domů a mráz jim barví na červeno tváře i nosy. Pak město ztichne, výklady pohasnou a lidé za sebou rychle zavírají domovní dveře. Za chvíli se rozsvěcují okna a za krajkovými záclonami se rýsují siluety vánočních stromků. Pak odkudsi zaznějí koledy, z Lorety se ozve hra zvonků a pro dokonalou idylu se na střechy domů ukládají sněhově vločky. A do města vchází tichá svatá noc," uzavírá pan Zacpal.

Nestává se často, aby do soutěže přispěli dvěma různými odpověďmi členové jedné rodiny. Tentokrát jsme ale z jihoaustralských Eden Hills dostali i odpověď paní Jiřiny Zacpalové. Svou představu Prahy popsala jako vidinu plnou krásných stavebních památek, chrámů a mostů, Prahu rudolfinskou, kdy Hrad hostil podivínského císaře s jeho zoologickou zahradou, astrology a šejdířskými alchymisty. "Zjevila se mi Praha drancovaná a vykrádaná Seveřany, znovu zalidněná a vyšperkovaná paláci nové šlechty. Z Bertramky zaznívaly mozartovské árie a město hostilo italské primadony. Praha dál prospívala, na Žofíně se tančilo a hrálo, Praha si darovala Národní divadlo. Viděla jsem ale i Prahu dupanou cizími vetřelci, rdoušenou rudými standardami a tonoucí v hřmotu milicí. To byl den mého loučení," uvedla paní Zacpalová. A pak už jen dodala, že když se po mnoha letech mohla do Prahy vrátit, dívala se na město skutečnýma očima a viděla, jak se Praha překotně snaží dohnat jiná velkoměsta. A přála by si, aby se dávné proroctví o věčnosti Prahy splnilo.

Abychom ale nevzbudili dojem, že do naší soutěže posílali své odpovědi pouze posluchači z Austrálie... Moc pěkný dopis jsme dostali například z Afriky. Z Kamerunu nám napsal pan César de Almeida, který v Praze před lety studoval a Prahu považuje za svůj druhý domov. Praha si podle něj celou svou existencí vybudovala vlastní identitu a to jí garantuje místo mezi velkými městy. Kdo ji přijede navštívit, nemá nouzi o památky. "Praha je město, které uvítá a uspokojí všechny druhy lidí, ať už dávají přednost klasické hudbě, nebo dobré kuchyni. Uspokojí i ty, kteří se nejlépe baví v noci, protože Praha nikdy nespí."

Posluchačka z Itálie, paní Veronica Francesconi, svou odpovědí určitě potěší i sponzora naší soutěže, Pražské pivovary. Přiznává totiž, že právě Staropramen má místo v jejích vzpomínkách. Bydlela na Smíchově kousek od pivovaru, "a když maminka dělala bramborák, vždycky došla do hospody na rohu pro točené pivo. Od té doby se ráda občas napiju piva a jelikož Italové dělají víno určitě lépe než pivo, tak pivu holduji hlavně při svých návštěvách České republiky. Vždycky při tom najdu v manželovi velmi ochotného spojence," uvedla paní Francesconi.

A k pivu se váže i poslední odpověď, která se do naší dnešní rubriky ještě vejde. Pan Ivo Bednář z Rosic nám ji poslal dokonce ve verších. O Praze napsal:

To jméno je pro nás váha.

Zlatě jiskří, šumí, pění

- v době noční, v době denní -

jak dobré pivo k osvěžení.

A nad pivo z Prahy není.

Slavme slavně slávu Prahy...

Ať je v Praze vždycky živo!

Ať je vždycky jedinou!

Ať v ní vaří dobré pivo.

To jí přeje Bednář Ivo

s celou svojí rodinou.

Veršovanou odpovědí pana Bednáře naši dnešní krajanskou rubriku uzavřeme. Vybírali jsme v ní z Vašich odpovědí, které jste poslali do rozhlasové soutěže o Praze. Samozřejmě jsme nemohli ani zdaleka citovat ze všech dopisů, které jsme od Vás dostali. Za čtrnáct dní se můžete těšit na vyhlášení vítěze soutěže a jednomu z Vás, vážení posluchači, vlastně už teď můžeme dopředu gratulovat k týdennímu pobytu pro dvě osoby v České republice, včetně letecké dopravy tam i zpět, který Vám poskytnou sponzoři naší sosutěže, Pražské pivovary a České aerolinie.