Sovětská perzekuce se dotkla až třiceti tisíc Čechoslováků

Los gulags soviéticos

Ústav pro studium totalitních režimů představil v těchto dnech první výsledky nového projektu, v němž historici sbírají výpovědi československých občanů, zavlečených do sovětského gulagu. Prvními oběťmi bolševické perzekuce se po roce 1917 stali čeští krajané, kteří žili na Ukrajině a v Rusku už od 19. století. K nim později přibyli českoslovenští komunisté, kteří do Sovětského svazu odcházeli budovat "zářné zítřky", nebo uprchlíci před nacismem. K obětem gulagu patřily i tisíce lidí odvlečených z Československa po osvobození v r. 1945. Celkově perzekucí v SSSR trpělo až kolem třiceti tisíc Čechoslováků. Vedoucího tohoto projektu Adama Hradilka jsme se zeptali, zda se i po tolika letech historikům daří najít přímé pamětníky gulagu:

Adam Hradílek
"My jsme byli sami překvapeni, kolik pamětníků se nám doposud podařilo najít od té doby, co jsme tento projekt zahájili. Pamětníci jsou, i když samozřejmě ne ze všech období perzekuce československých občanů v sovětských táborech. Ale z toho válečného a poválečného období máme pár desítek pamětníků."

A kdybychom se vrátili k historii, kdy vlastně začala perzekuce Čechů v Sovětském svazu?

"Perzekuce vznikla ještě před samotným vznikem Sovětského svazu. Krátce po bolševické revoluci se politická perzekuce dotkla české menšiny, která byla usedlá na území budoucího Sovětského svazu. Dotkla se lidí z důvodu kolektivizace a sovětizace. Řada Čechů, kteří žili na sovětském území, byla perzekuována kvůli falešným a vykonstruovaným obviněním, jako je špionáž, kontrarevoluční činnost, protisovětská agitace a podobně."

V tuto chvíli nemluvíme v pravém smyslu o československých občanech, protože to byli přistěhovalci nebo dokonce potomci prvních přistěhovalců, kteří přicházeli do carského Ruska zhruba od roku 1860. Ve kterých oblastech se jich ta perzekuce zejména dotýkala?

"O těchto případech se dozvídáme hlavně z archivních materiálů, které se dochovaly na ministerstvu zahraničních věcí. To vlastně už krátce po bolševické revoluci začalo sestavovat seznamy perzekuovaných Čechů nebo Čechoslováků v Sovětském svazu. Na základě těchto seznamů můžeme rekonstruovat, co se skutečně dělo a jaký byl důvod jejich zatčení a perzekuce."

Měli jste sami možnost se vypravit na Volyň, na Ukrajinu, a hovořit na místě s potomky těchto lidí, kteří tam dodnes žijí?

"Ten projekt začal před rokem různými rešeršemi v archivech, natáčením pamětníků zde a koncem loňského roku se nám podařilo udělat první výjezd na Ukrajinu, kde jsme natočili několik příběhů lidí, kteří se ocitli v sovětských táborech. A zrovna za čtrnáct dní tam jedeme znovu. Takže tato část naší práce je v začátcích, ale musíme pospíchat."

Do které oblasti jedete?

"Momentálně se soustředíme na Podkarpatskou Rus."

Posuňme se trošku v čase. Gulag, to je především období 30. let a stalinismu a potom samozřejmě poválečné období. Kdo tam tehdy mizel kromě Čechů, kteří už byli v Rusku usedlí?

"Jednalo se o emigranty z Československa, kteří odcházeli do Sovětského svazu, různé odborníky, kteří šli za prací, dělníky, kteří hledali lepší uplatnění a doufali v lepší život v zemi zaslíbené. Pak v průběhu 2. světové války se již jednalo o emigraci nucenou, o uprchlíky před nacistickou perzekucí. Čili se jednalo až o pět tisíc Čechoslováků židovského původu, kteří tam utekli. Dále se jednalo o značný počet obyvatel Podkarpatské Rusi po okupaci Maďarskem v r. 1939. Podle dostupných materiálů uteklo mezi osmi až dvanácti tisíci převážně mladých lidí, kteří byli nuceni sloužit v různých vojenských jednotkách maďarské armády nebo v polovojenském sdružení Levante. Raději tedy volili útěk do Sovětského svazu s vidinou, že tam vznikne jakási legie, která pak bude pomáhat v boji o osvobození Československa."

Ona vlastně vznikla, jako československá Svobodova armáda. I tak ti lidé museli zůstat řadu měsíců nebo dokonce i několik let v gulagu, než přišla amnestie pro Čechy, aby se mohli zapojit do bojů...

"Je to tak. Vlastně oproti očekávání se většina z nich ocitla v sovětských táborech. Velká část z nich pobývala v táborech v okolí Pečory a Vorkuty. Dělali jsme rozhovory s lidmi, kteří byli v Norilsku nebo v okolí Archagelska."

Můžete přiblížit poměry, v jakých tam žili a pracovali?

"Možná pro ilustraci můžeme uvést to, že řada lidí, kteří se dožili amnestie a byli propuštěni, nepřežili cestu z pracovních táborů do Buzuluku, kde se formovala armáda. Řada z nich zahynula po cestě."

Velmi smutnou kapitolou je odvlékání československých občanů ruského, ukrajinského nebo běloruského původu z Československa, k němuž docházelo okamžitě po osvobození. Oddíly SMERŽ šly vzápětí za osvobozující Rudou armádou. Kolika lidí se to zhruba týkalo?

"Touto tematikou se velice obšírně zabýval Vladimír Bystrov. Na základě jeho výzkumu a dalších kvalifikovaných odhadů se uvádí počet přibližně tisíce osob, z nichž se 250 vrátilo po propuštění zpět do Československa."

Víme ale i o konkrétních případech, kdy oddíly NKVD pozatýkaly lidi přímo na ulici...

"Určitě. Kolega Dvořák točil rozhovor se synem člověka, ten samotný pamětník už bohužel zemřel, který dělal na dráze a byl omylem zatčen NKVD a zavlečen do Osvětimi. Osvětimský tábor byl po válce využíván Rudou armádou právě pro internaci nepohodlných osob, které byly odtud zavlékány dál na sovětské území."

A jen pro informaci: zhruba kolik lidi, protože přesné počty nejsou známé, utrpělo perzekucí za sovětské éry?

Jiří Bezděk, repro z článku Případ učitele Bezděka
"Jedná se o desítky tisíc a opravdu je velmi těžké odhadovat, kolika lidí se to přesně týká. Zvláště těch Čechů, usedlých na území Sovětského svazu. Je to ale kolem třicet tisíc."

Můžete přiblížit některý z těch konkrétních příběhů?

"Ano, nedávno jsme publikovali příběh Jiřího Bezděka. To byl učitel a v roce 1927 vyslyšel výzvu evangelického sdružení Kostnická jednota, které žádalo české učitele, aby odjeli učit české děti do krajanských vesnic na Volyni. On tam odjel stejně jako řada dalších Čechů. Ovšem po několika letech byl zatčen v rámci rozsáhlé akce sovětských tajných služeb proti českému živlu. Po roce byl odsouzen spolu s dalšími dvaceti Čechy, deset z nich dostalo trest smrti, další od pěti do deseti let vězení. Několik let prožil na Soloveckých ostrovech, kde se dočkal snížení trestu, a po pěti letech byl odeslán do vyhnanství na Sibiř. Tam místo pěti let nakonec strávil pouze jeden rok a na základě urgencí československých úřadů byl propuštěn a v roce 1936 se vrátil zpět do Československa. Jeho případ je zajímavý tím, že uveřejňoval své vzpomínky na věznění na Soloveckých ostrovech a na sibiřské vyhnanství v zeměpisném časopise Širým světem. Tyto vzpomínky ilustroval Zdeněk Burian a podařilo se nám zjistit, že na jednom obrázku vyobrazil i pana Bezděka. Perzekuce se mu ovšem nevyhnula v období 50. let, kdy byl v roce 1952 zatčen a kvůli vykonstruovaným nařčením byl vězněn až do roku 1960."