Spisovatel Ota Ulč z USA dopsal nový román o zločinech totalitního režimu

Ota Ulč, foto: autorka

V těchto dnech je opět na návštěvě v Česku spisovatel a publicista Ota Ulč, bývalý profesor univerzity v Binghamtonu ve Spojených státech. Už tradičně bývá hostem rubriky Češi v zahraničí. Poté, co v pražském PEN klubu představil svou novou knihu Slasti plavby od Radbuzy k oceánům, ho do studia Radia Praha pozvala Milena Štráfeldová:

Ota Ulč, foto: autorka
Co se stalo za ten uplynulý rok, kdy jsme spolu nemluvili?

"Za ten uplynulý rok se udály záležitosti, nad nimiž nejásám, abych tak řekl. Jednak se konaly americké volby, kde jsem značně podporoval kandidaturu Johna McCaina. Ty volby probíhaly způsobem trošku jiným, než je teď zvykem v této zemi. Výsledek ale pokládám za dost neradostný, poněvadž vzdor Obamově schopnosti se krásně vyjadřovat tam zatím nevidím podstatu. Samozřejmě nejsem jediný, takže jsem spíš skeptik. Ovšem připouštím nebo se smiřuji se skutečností, že je to jediný prezident, kterého máme, tak mu musíme přát, aby se jeho záměry, jakkoli nepravděpodobné, zdařily."

Z evropského pohledu se vy jako skeptik, pokud jde o Baracka Obamu, zdáte být v menšině...

"Samozřejmě."

Jak se naopak z vašeho amerického břehu jeví naše poměry v Evropě a v Česku?

"Zrovna vyšel můj text v Neviditelném psu, nazvaný Radostná zpráva pro příznivce chomoutu. Velice se zaměřuje na Evropu, na měření dvojím metrem, kde jsou pronásledováni ti, kteří si troufnou pípnout něco o islámu, co není příliš lichotivé, zatímco se promíjejí nehoráznosti, výkřiky a plakáty Smrt demokracii. Já tam píšu: ještě sice nejsou velké lijáky a uragány, ale už dost poprchává, a nad ustrašenými hlavičkami Evropanů se rozprostírá značně prostorný chamberlainovský deštník."

Naši pravicoví radikálové ovšem rozhodně nijak ustrašení nejsou. Pochodují tu, zakládají politické strany. Co říkáte nástupu neonacismu v Česku?

Foto: autorka
"Myslím, že nedosahuje větší podpory než jednoho procenta, takže to bude nicotná, politicky úplně miniaturní záležitost. Samozřejmě, jak to tak chodí, počítají se nejenom hlasy, ale počítají se i decibely. I minorita, když se rozkřičí, získá značnou mediální pozornost. A dojde ke zpotvoření reality."

Já se obávám, že politická síla těchto stran nebude velká, ale budou tak křičet, že zamoří veřejný prostor v Česku na dlouhou dobu...

"Bude ale dost záležet právě na vás, aby se jim tento prostor nedával, aby se nemohli rozkřikovat a rozprostírat všemi možnými směry, aby se o nich psaly úvodníky a rozebíralo se, co s nimi udělat. Nejlepší je ignorovat je."

Vy jste přijel do Česka v poměrně bouřlivé době, kdy vrcholila vajíčková válka. Jak jste vlastně z Ameriky vnímal například pád české vlády uprostřed předsednictví v EU a následný vývoj u nás do eurovoleb?

"Pro mne to bylo něco mezi překvapením a zděšením. Proboha, jak je možné, aby zde politická opozice chtěla podříznout vládu za situace, která byla pro Českou republiku bez precedentu? Dosud jsem nepostihl vyjádření kritiky této nezodpovědnosti, aby pro krátkodobou politickou výhodu udělali takovouhle šmouhu, takové negativní znamínko na reputaci České republiky."

A pokud se trochu vzdálíme těm velkým politickým tématům, podnikl jste od loňského roku nějakou velkou plavbu nebo cestu? Nebo se na nějakou chystáte?

"Já jsem žádnou plavbu nepodnikl, ta veliká se uskutečnila vloni. Potom nás zasáhla větší ekonomická katastrofa, která nás značně ožebračila. Ne že bychom byli nuzáci, ale v rámci všelijakých komplikací osobních, ekonomických i politických nebylo zrovna prioritou se rozhlížet, kterým směrem se vydat."

Nicméně jste určitě v uplynulém roce nezahálel. Vím to i proto, že od vás dostáváme různé články, črty, postřehy, poznámky. A předpokládám, že jste pracoval i na nové knize. Je to tak?

Foto: autorka
"Udělal jsem novou knihu, tentokrát román, fiktivní záležitost nazvanou Návraty nenávraty s jedním zabitím. Leitmotivem tohoto dramatu je asi toto: lze se vrátit do místa, nelze se vrátit do času. V Praze se koná abiturientský sjezd, jeden na něj přijede z Ameriky, jeden z Austrálie, sejdou se s třídou... A dumá se, kdo co dělal, kdo přežil, kdo se za normalizace hodně hrbil, kdo se hodně zprofanoval. A zjistí se, že jeden z nich se stal obrovským padouchem, který šel přes mrtvoly, a teď si nedotčen žije ve své ukradené vile na Hanspaulce. Nejlepší by bylo, kdyby samozřejmě takový tvor, a je jich tady plno, byl odsouzen. Ovšem česká justice takto nefunguje. Je nutné, aby došlo k občanské patriotické asistenci, aby se udělalo to, co stát neudělal. Ovšem ono to není tak jednoduché. A proč to neudělat tak, aby ho oddělali soudruzi sami?"

Do kterých let tuto lest situujete?

"Konec této dekády, první dekády 21. století. Tam jsou i citáty z místních novin."

Tak to si ráda přečtu. Jak se kniha bude jmenovat, jste už řekl, a kdy vyjde?

"Nevím, kdy vyjde, ale když jsme měli autogramiádu ke Slastem plavby od Radbuzy k oceánům, tak mi pan redaktor říkal, že v příštím týdnu podepíšeme smlouvu."

To znamená, že až sem přijedete za rok, bude vás čekat vydaná kniha?

"To už by měla vyjít. Letos už mi vyšly dvě. Vyšel mi taky Zašmodrchaný svět. Teď jsem se rozepsal, postarší grafoman."

Já tady před sebou mám celou koláž vašich titulů a z těch posledních, kromě Zašmodrchaného světa, to jsou Slasti plavby od Radbuzy k oceánům a předtím O čem dumá česká hlava. O těchto knihách už jsme mluvili minule. Takže příště si už budeme povídat o těch dalších. Já vám děkuji za návštěvu.

"Bylo to moc pěkné. Děkuji."