Několik let trvající spor o dědictví Jaroslava Foglara se chýlí ke konci. Obvodní soud pro Prahu 3 totiž rozhodl, že jediným dědicem je jeho synovec Petr Foglar. Spor o spisovatelovo dědictví je i tématem dndšní rubriky O čem se mluví, kterou připravil Jaromír Marek.
J.Foglar
Když Jaroslav Foglar v lednu roku 1999 v pražské Thomayerově nemocnici zemřel bylo mu devadesát jedna let. Protože neměl žádné potomky hned po jeho smrti se začalo spekulovat o jeho dědictví. V březnu 99, tedy dva měsíce po jeho smrti se u jednoho pražského notáře objevila Foglarova poslední vůle z roku 1996, ve které měl všechen majetek odkázat Nadaci Jaroslava Foglara. O dva měsíce později, tedy v květnu téhož roku, však byla zveřejněna zvuková nahrávka, ze které vyplývalo, že Foglar se na svůj podpis napamatuje. Faktem je, že v době podpisu smlouvy byl spisovatel ve velmi špatném zdravotním stavu. To dokládá i svědectví tehdejšího předsedy Sdružení přátel Jaroslava Foglara Jiřího Punčocháře. Foglarův synovec Petr se obrátil na soud, aby platnost závěti posoudil. Nadace se snažila dokázat, že Foglar všechna autorká práva převedl na ni. Neměl prý důvod odkazovat je svému synovci, se kterým se spisovatel údajně vůbec nestýkal. Co na to Petr Foglar? Jaroslav Foglar byl autorem tří desítek knih, z těch nejznámějších připomeňme jen Hochy od Bobří řeky, Chatu v Jezerní kotlině nebo trilogii o Rychlých šípech, Záhada Hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta. Hodnota autorských práv, které mají podle rozsudku připadnout Petru Foglarovi, se odhaduje na deset milionů korun. . Soudkyně Ivana Kotrčová rozhodla vskutku šalamounsky, když zdůvodnění rozsudku opřela o formální nedostatky notářského zápisu. Jak uvedla "pan Foglar uměl číst a psát, ale v dané době už pouze za pomoci speciální pomůcky, silné lupy. Tato skutečnost však není v notářském zápisu zaznamenána, a je zápis tak neplatný. Verdikt však neznamená, že Foglar nevěděl, co podepisuje, dodává soudkyně. Zástupce Nadace, František Veselý se proti rozsudku okamžitě odvolal. Svoji spokojenost s rozsudkem naopak vyjářil spisovatelův synovec a právoplatný dědic Petr Foglar. Život Jaroslava Foglara jakoby odrážel složitý vývoj, kterým prošel ve dvacátém století celý český národ. Během první republiky úspěšný spisovatel a vůdčí osobnost mládežnického hnutí, potom přichází okupace a první zákaz publikační činnosti. Po roce 1945 znovu publikuje a stojí v čele populárního časopisu pro mládež. Přichází rok 1948 a další zákaz a spisovatel Foglar pracuje pod dohledem Státní bezpečnosti jako vychovatel. Publikovat začíná znovu až v polovině 60.let. Během normalizace je však znovu na indexu a jeho souborné dílo vychází až po roce 89. Jeho knihy jsou zcela apolitické, přesto však vadily vždy, když byla v Česku ohrožena svoboda slova. Hořkou tečkou za jeho životním osudem je potom, podle Jiřího Punčocháře ze Sdružení přátel Jaroslava Foglara, současný spor o jeho dědictví.
