Spory o odposlechy
Odposlechy - slovo, které se v poslední době takřka denně objevuje na titulních stránkách novin a v popředí zpravodajských relací elektronických médií. Často se hovoří o jejich zneužívání. Mnozí lidé si zřejmě kladou otázku, zda odposlechy jsou přijatelnou formou práce policie, zda nejsou příliš velkým zásahem do jejich soukromí? Na názor na toto téma jsem se zeptal komentátora Petra Holuba z internetového portálu aktuálně.cz.
"Určitě policie musí odposlechy využívat, ale na druhé straně je také určitě pravda, že v Česku neexistuje účinná kontrola odposlechů, a že se zneužívají, jak ostatně svědčí odposlechy při tzv. Kubiceho aféře. Tam došlo k tolika policejním přehmatům, že se současná praxe odposlechů zcela zdiskreditovala."
Myslíte si, že v době mimořádné miniaturizace elektroniky lze používání odposlechů účinně kontrolovat?
"Mělo by být možné účinně kontrolovat odposlechy, které provádí státní správa. Samozřejmě není možné vyloučit, že nějaké soukromé subjekty budou překračovat zákon a odposlouchávat druhé občany, což je samozřejmě zakázáno, ale pokud využívá odposlechy policie, tak by to všechno přeci mělo být povoleno kompetentním soudcem, mělo by se to všechno nechat zkontrolovat. Aby ta kontrola byla účinná, tak se nyní navrhuje, říká to například ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, že pokud se ten odposlech ukáže jako nedůvodný, tak by měl být odposlouchávaný občan informován a případně by mohl žádat i náhradu za poškození osobnostních práv."
Odposlechy se také staly důvodem pro tvrdé politické střety vládní koalice a opozice. Co je podle Vašeho názoru hlavní příčinou takového jejich zájmu o jednu z forem policejní práce?
"To je důsledkem tvrdého předvolebního boje, kdy obě strany, jak na levici, tak na pravici, se snažily využít policejních informací k diskreditaci těch druhých. Což samozřejmě je velice nešťastné, protože ono to vždycky není tak, že politici pouze využívají policejních informací, ale ve chvíli, kdy je začínají využívat, tak se sami mohou stát objektem různých policejních her, jak se to nakonec stalo bývalému premiérovi Jiřímu Paroubkovi nebo současnému ministrovi vnitra Ivanu Langerovi. Do značné míry si za to mohou svým zájmem o policejní složky sami."
Ve sporu občanských a sociálních demokratů jde zřejmě především o rozsah a způsob použití odposlechů. Proč se ale navzájem obviňují politické strany, když právě jejich zástupci v Parlamentu schválili zásady povolování odposlechu po linii policie - státní zástupce - soudce?
"Tam jde o to, že politici před volbami používali značně podpásové prostředky a snažili se za každou cenu dostat na kůži svým protivníkům, a jak sám říkáte, protože nakonec sami určují zákony, podle kterých policie jedná, mají také možnost policii kontrolovat, tak dobře vědí, jak všechny předpisy obcházet a využívat ve svůj prospěch. Takže skutečně jsme se stali svědky politického zneužití policie, a tento zajímavý a flagrantní případ se vlastně dodnes nepodařilo vyřešit. A je to pochopitelné. Policie používá informace ze všech možných zdrojů, a všechny tyto informace se najednou mohly stát součástí politického boje, takže potom i úplně nesmyslné pomluvy, jako například, že tehdejší premiér Jiří Paroubek zneužívá malé děti, se mohou dostat právě do té politické diskuse. V tom je právě to hlavní riziko, že se porušila hranice, která dělí policejní vyšetřování od veřejného života."
"Postupy policie jsou při všech těch možných únicích známy už teď. Zkušenost, kterou máme z případu Kubice, je zcela jednoznačná. Díky moderní odposlouchávací technice policie opravdu velice často překračuje své pravomoci, soudci nejsou schopni kompetentně kontrolovat. To je to hlavní poučení. Musíme najít další kontrolní prostředky, a právě velice užitečným kontrolním prostředkem může být informování občanů. Ono tam tolik ani nejde o to, že se to ti občané dozvědí, oni s tím asi ani nebudou nic dělat, ale policisté, pokud budou žádat soudce o odposlechy, a soudce, když je bude povolovat, tak si budou mnohem více rozmýšlet nějaký krok, který by jim po zveřejnění mohl způsobit stejné problémy, jako způsobily odposlechy v případu Kubice těm, kdo je nařídili."
Je to tedy myšleno jako jistý Damoklův meč, který se zatne, pokud odposlech bude neopodstatněný?
"Ano. My skutečně musíme hledat nástroje, jak se společnost může proti tomu nástupu informačních technologií bránit, a toto je způsob, který je vyzkoušený v mnoha západoevropských zemích, takže nejdeme do nějakého nebezpečného experimentu. Spíš bude obtížné něco takového politicky prosadit, protože samozřejmě jak policejní, tak soudcovská lobby bude proti tomu, aby nějaké předpisy omezovaly jejich možnosti."
