Tajemství života a smrti Miroslava Tyrše

V pátek jsme si připomněli 172. výročí narození českého myslitele, pedagoga, vlastence a zakladatele Sokola Miroslava Tyrše. Navíc před nedávnem také uplynulo 120 let od Tyršovy tragické a dodnes ne zcela vyjasněné smrti. O této významné osobnosti českých dějin, jejíž jméno nese nevyčíslitelný počet ulic, náměstí a sportovních stánků po celé České republice, jsou následující minuty Historických obzorů.

Tajemství života a smrti Miroslava Tyrše

Už velký český učenec a pedagog Jan Amos Komenský přišel v 17. století s myšlenkou, že má tělesná výchova a sport nesporný vliv na mravní a duševní stránku člověka. A právě tuto ideu o dvě stě let oživil Miroslav Tyrš. Jeho podíl na zformování moderní české občanské společnosti snad nikdy nikdo nezpochybňoval, ovšem skutečnost, že byl Tyrš původem Němec se někomu může zdát zajímavá nebo paradoxní:

"Miroslav Tyrš se skutečně narodil v německé rodině, tedy v rodině českých Němců v Děčíně. Vzhledem k tomu, že brzy osiřel, neboť jeho babička zanesla do rodiny tuberkulózu, na kterou zemřely jeho obě maličké sestry, matka a pak i otec, tak byl vychováván v rodině svého strýce z matčiny strany. Bylo to v Kropáčově Vrutici na Mladoboleslavsku, potom ve Stráňově. Šlo o zcela české prostředí, jemuž se jako malý kluk přizpůsobil a vlastně od té doby se cítil Čechem, myslel česky a v podstatě byl Čech. Když potom přišel do Prahy, měl dokonce problémy s obnovením mluvené němčiny,"

říká Jiří Sobota, vzdělavatel České obce sokolské, který dodává, kudy vlastně vedla cesta Miroslava Tyrše tělovýchově:

"Říká se, že první cesta vedla přes lékaře, který mu doporučil, aby navštěvoval tělocvičný ústav. Čili Schmidtův tělocvičný ústav začal navštěvovat už jako žák gymnázia a pokusil se tam o vlastní zesílení."

Bylo by ale příliš jednoduché si Miroslava Tyrše spojovat jen s tělovýchovou nebo Sokolem. Tyrš se v roce 1860 stal doktorem filozofie a působil jako estetik a teoretik umění. Na tomto poli vykonal obrovský kus průkopnické práce, objevil a pomohl s uplatněním mnohým českým umělcům, připomeňme jen Josefa Václava Myslbeka, Františka Ženíška, Vojtěcha Hynaise, Mikoláše Alše nebo Josefa Mánesa. Jeho kariéra tedy, jak připomíná Jiří Sobota z České obce sokolské, byla poněkud dvojkolejná:

"On se především pokusil o filozofickou kariéru. Obě jeho habilitační práce byly filozofické, ale brzy se dostal do problémů, protože místo, o něž se ucházel na univerzitě, bylo obsazeno jiným člověkem. Vychovával syny továrníka v Novém Jáchymově a mimopražské prostředí mu velice svědčilo jak po stránce zdravotní, tak po stránce uvědomění si jeho dalšího vývoje. Už tam začal s těmi syny továrníka cvičit a přitom začal vytvářet i určité názvosloví. A když potom přišel do Prahy, sám říká, že neměl jinou ideu než tady vytvořit shakespearovskou skupinu. Brzy se ale vrátil do tělovýchovného ústavu Malypetrova a ukázala se možnost a potřeba vzniku tělocvičného spolku. Původně to měl být společný česko-německý spolek. Němci pak ale - s ohledem na mecenáše - vytvořili vlastní spolek, takže se objevila idea vzniku čistě českého spolku a on i ve svých dopisech říká, že ho osvítil okamžitý nápad, že prostřednictvím tělocviku by se pokusili dokázat zlepšit jakost českého národa po všech stránkách, na úroveň, kterou kdysi dosahovali ve starém Řecku. To znamená ideál člověka, který by byl vyspělý duševně, vyspělý tělesně a navíc mravně ukázněný. V tomto smyslu položil základy spolku, který se později jmenoval Sokol."

Dodejme, že tento spolek byl pod jménem Tělocvičná jednota pražská ustaven v únoru 1862 a o dva roky později přejmenován na Sokol Pražský. Počátky Sokola jsou ale spojeny nejen se jménem Miroslava Tyrše, ale také s Jindřichem Fügnerem, jehož dcera Renata sehrála významnou úlohu v Tyršově soukromém životě:

"Renata Fügnerová byla dcerou jeho přítele Fügnera, který sice nebyl příliš školně vzdělán, ale dosáhl jednoho z největších vzdělání jako samouk. Byl ve své době odpůrcem zkostnatělé pražské společnosti, ze které vzešel. Fügner byl úžasný sportovec, například jezdil po Vltavě plachetnicí, na které měl americkou vlajku a byl také například otcem našeho těsnopisu. Svého času měl Fügner jako ředitel pobočky pojišťovny vůbec největší obrat dopisů v celé Praze. S ním se Tyrš seznámil na letním pobytu. Tehdy byla Renata Fügnerová ještě velice mladá dívka, Tyrš byl do jisté míry i jejím vychovatelem, ale postupně, po letech, se natolik sblížili, že se nakonec i vzali."

Ovšem manželství Miroslav Tyrše s o šestnáct let mladší Renatou Fügnerovou nemělo dlouhého trvání. Ne že by nebylo harmonické, ale vztah přervala Tyršova tragická smrt v roce 1884. Tyrš celý život trpěl psychickými problémy, které - jak připomíná vzdělavatel České obce sokolské Jiří Sobota - ještě zesílily poté, co Tyrš dosáhl cíle své akademické kariéry:

"Značný vliv na jeho rozhodnutí měly problémy, které Tyrše provázely dlouhou dobu, mám na mysli nervovou chorobu, a koneckonců proto se jel do Ötzu léčit. Ale vliv na to mělo určité duševní napětí, které byl způsobeno také tím, že když se mu konečně podařil jeho celoživotní sen, totiž že se stal vysokoškolským profesorem dějin umění, tak to bylo podmíněno tím, že se vzdá svých funkcí v Sokole. Po určitém duševním boji rezignoval, protože předpokládal, že po dvacetileté činnosti je už Sokol natolik samostatný, že může pracovat bez jeho vedení, což se ukázalo jako správné. Bylo to také tím, že se od počátku snažil vychovávat cvičitele a tato věc Sokolu strašně pomohla, ale pro něj to znamenalo velice těžké a nepříjemné důsledky a v Ötzu se v horském prostředí pokusil léčit. Tam, jak je známo, 8. srpna odešel dopoledne z Heidova hostince, ve kterém bydlel, a již se nevrátil. Po hledání v celém Tyrolsku ho nakonec našli v divoké soutěsce řeky Aachy u osady Habichen. Jeho tělo bylo z této soutěsky obtížně vyproštěno a nakrátko pohřbeno v Ötzu. A otazník kolem jeho smrti...? Je samozřejmě docela možné, že někde uklouzl a spadl do řeky. Je také možné, protože řeka není všude stejně hluboká, že se do ní někde ponořil a že došlo k zástavě srdce. Domnívám se, že okolnosti jeho smrti se asi už nikdy nevysvětlí,"

uvádí Jiří Sobota z České obce sokolské.