Taky jsem chtěl jako kluk být kosmonautem, říká Vladimír Remek. Od jeho startu uplynulo 40 let
První kosmonaut, který nepocházel ze Spojených států nebo Sovětského svazu, byl Čechoslovák Vladimír Remek. V rámci programu Interkosmos se spolu s Alexejem Gubarevem vydal do vesmíru na palubě kosmické lodi Sojuz 28. Na události, které se odehrály právě před 40 lety, vzpomínal v rozhovoru pro Radio Praha.
První družice startovala 4.října roku 1957, to mi bylo devět let, moc dobře si to pamatuji. Tehdy stálo lidem za to masově vycházet na ulici, aby se podívali na ten světélkující bod, o kterém se říkalo, že je ta první družice, první Sputnik. Můj život to ovlivnilo, protože to bylo nesmírně zajímavé. Pak přišel start Gagarina, to mi bylo už 13 let. Bydleli jsme s rodiči v Brně, já jsem chodil v brněnském planetáriu do astronomického kroužku. To pro mě byl velkolepý zážitek a jako tehdy spousta mladých kluků, jsem si taky říkal, že bych chtěl být kosmonautem. Takže na 2.března roku 1978 samozřejmě nezapomenu."
"Od prvního dne, kdy jsme zahájili přípravu, což byl začátek prosince roku 1976, do kosmického letu uběhlo 15 měsíců, byla v tom ale i dovolená. Příprava byla ve srovnání s tím, co jsem absolvoval před tím, docela náročná svou komplexností. Spočívala ve fyzické přípravě, studiu, nácviku různých situací, které se mohou za letu přihodit. Mě to ale v tu dobu ohromně bavilo. Spolu s kolegou, který pak byl náhradníkem, ale tehdy jsme ještě nevěděli, kdo poletí, jsme byli čerstvými absolventy sovětské vojenské univerzity, tehdy se říkávalo vojenské letecké akademie. Já jsem navíc dělal směr, kde jsme měli spoustu matematiky, fyziky, astronomie a také jsme absolvovali kurz základů kosmonautiky. Teoreticky jsem byl pro hvězdné městečko připraven, co se týče teorie, nenaučili mě nic nového. Jen jsem prohloubil své znalosti pro konkrétní použití na konkrétní kosmické lodi. Provedli jsme i spoustu různých nácviků. Příprava byla zajímavá, fyzicky i psychicky náročná, ale po čtyřiceti letech na to vzpomínám jenom v dobrém."
"Musím říct, že jeden z mých nejsilnějších dojmů byl, že jsem na vlastní oči viděl, že je země skutečně kulatá. Ne, že bych tomu dříve nevěřil a potřeboval to vidět, ale je to opravdu, dneska se říká, vzrušující pocit, dodnes si to vybavuji. Z té naší výšky, která se pohybovala okolo 350 až 400 kilometrů nad povrchem Země, nevidíte zeměkouli jako terč, jako třeba Slunce, ale vidíte vrchlík, část toho povrchu. Velmi dobře vnímáte plastičnost a horizont je prostě oblouk. To vnímáte velmi dobře"
Vladimír Remek po odchodu z armády v devadesátých letech působil v několika profesích, naposledy jako český velvyslanec v Rusku. O vesmír se ale zajímat nepřestal.
