Temelín ve stínu chladících věží

V jaderné elektrárně Temelín v uplynulých dnech proběhla výměna paliva v reaktoru prvního výrobního bloku. Po několikaleté přípravě byly palivové soubory americké výroby byly nahrazeny ruskými. Z Rakouska zároveň přišla zpráva, že hornorakouská zemská vláda v příštích měsících vydá na boj proti jaderné energii v sousedních zemích částku odpovídající téměř pěti milionům korun. Zatímco se ale pozornost médií soustředí na velkého výrobce elektřiny, redaktoři Radia Praha navštívili obec Temelín a zjišťovali, jak se jí žije ve stínu chladících věží.

Když v tak malé obci sídlí takový energetický gigant, jistě se Temelín koupe v penězích. Taková je rozšířená představa o životě obce. Její starosta Petr Macháček o této představě ví, a vehementně ji popírá:

"I když se říká a bylo to hrozně medializováno, že Temelín je nejbohatší obec, není to pravda. Není určitě nejbohatší a ten boj o ty finance je podobný teda jako v těch ostatních obcích, protože zkrátka my jsme si první rok letos mohli sáhnout na daň z nemovitostí s tím pohyblivým koeficientem, takže my jsme si dali ten koeficient 5, ten nejvyšší. Pak se to zvýšilo takzvaným Janotovým balíčkem bývalého ministra financí, který tu daň ještě dvakrát navýšil, takže tím se nám zvedl ten rozpočet."

Přípravné práce na výstavbě jaderné elektrárny začaly už v první polovině osmdesátých let. První blok měl být dokončen v roce 1992, protesty sousedního Rakouska zejména po roce 1989 ale začaly stavbu výrazně protahovat. Tak byl první blok poprvé připojen do rozvodné sítě až na sklonku roku 2000.

Výstavba významně ovlivnila život obce – podle jejího starosty v dobrém i ve zlém. Omezující byla například léta trvající stavební uzávěra:

"Takže tady se v podstatě skoro dvacet let v Temelíně nedělalo nic, protože se nesmělo stavět. Občané se nám tady odstěhovali, taky díky tomu, že v začátcích tady ti aktivisté ty lidi trošku pobláznili, že jak je to nebezpečné. No dneska se to vrací do takových normálních kolejí všechno, už občané se přestali bát té jaderky, přestali se na tohle ohlížet, takže teď se tady rozjíždí taková oprava té obce. Děláme tady revitalizaci návsi, přestavbu fotbalového hřiště, zpracováváme teď nový územní plán, který by měl být schválen pravděpodobně zhruba do konce tohoto roku. Takže pak tady máme dost žádostí o stavební parcely..."

Za léta stavební uzávěry byla povolena jediná stavba a její osud podle Macháčka dokazuje jeho tvrzení, že Temelín se v penězích rozhodně neutápí:

"Se tady postavil ten dům s pečovatelskou službou, a to všechno byly, když to řeknu lidově, takové dardy, že když máte zaplatit 50 milionů korun za dům s pečovatelskou službou, měli jsme přislíbeno od státních orgánů, že dostaneme na to dotaci, nakonec jsme nedostali ani korunu. Díky tomu my jsme, řekl bych, docela poškozeni jaderkou tím, že kamkoliv přijdeme, tak všude říkají Temelín, tak ten má peněz dost, ten nepotřebuje žádnou dotaci. My jsme nedostali skoro ani korunu dotací."

V dobrém ale výstavba jaderné elektrárny ovlivnila život obce nabídkou práce, bohužel jen dočasně, podotýká starosta:

Foto: ČEZ

"Většina lidí tady se živila takovým drobným zemědělstvím a dojížděli za prací do Českých Budějovic nebo do Týna nad Vltavou. V době výstavby většina lidí byla zaměstnaná na výstavbě jaderky, i ta řemesla, jenže bohužel tím, že se dostavěla jaderka, tak zase ti lidé, protože to byli v podstatě do maximálně středoškoláků, tak tu práci zase ztratili. A dneska jsou na jaderce zaměstnaní víceméně specialisté vysokoškoláci, kteří bydlí v Budějovicích nebo v Týně nad Vltavou. A tady nám teď jaderka v podstatě zaměstnává minimum lidí. Takže i ta dostavba je pro nás takovou nadějí pro ty lidi, že tam seženou nějakou práci."

Na otázku, jaký přínos vidí v tom, že v Temelíně sídlí jaderná elektrárna, se ale starosta Petr Macháček vrací k úvodnímu tématu:

"Co si budeme povídat, je to všechno o penězích. A my očekáváme řadu let, že ten přínos pro obec bude hlavně finanční. Že ti občané, tak jako je to právě v té Francii, kde jsem mluvil s panem starostou u té jejich jaderky, který mi říkal doslova – my nevíme co s penězma. Chacha! A toho my bychom se chtěli dožít teda! Já už se toho asi nedožiju. Protože tam je to dáno daňově, že ta daň jde přímo do té obce. To tady mělo být také, pak bylo daňové přerozdělení a my jsme ostrouhali."

I když starostou je jen dva a půl roku, za svého předchůdce byl dvě volební období místostarostou a v zastupitelstvu sedí od roku 1989. Proto se cítí být dobře informován o tom, jak se obec snažila si vylepšit rozpočet systémovým řešením místo případných účelových dotací:

"My jsme jezdili řadu let na jednání do Senátu, do parlamentu, na ministerstvo průmyslu, kde jsme chtěli kompenzace ze zákona. Aby nám šly nějaké peníze, aby to nebylo dáno jen nějakými dary. Protože ten dar je cíleně vázán na určitou stavbu, na termíny, dokdy se to musí postavit. A my jsme chtěli volné peníze, kterými bychom mohli těm našim lidem ulevit. Protože když řeknu, že já tady postavím deset kilometrů chodníků, tak ti lidé to neocení tak, jako když někomu řeknu, nebudeš platit odpady. Zaplatí to za tebe obec."