Tereza Lochmannová představuje ve Francii umění grafiky
Během Dnů evropského dědictví vystavuje Velvyslanectví České republiky v Paříži díla Terezy Lochmannové, mladé české umělkyně, které se ve Francii podařilo prosadit díky neobyčejnému talentu.
Při této příležitosti je pořádán i workshop pro širokou veřejnost.
Studovala jste v Praze na UMPRUM a poté na prestižní École des beaux-Arts v Paříži, kde od roku 2014 žijete. Ve své tvorbě se věnujete grafice, sochařství, malbě, kresbě i koláži. Na čem momentálně pracujete a která technika je Vaše nejoblíbenější?
„Zajímá mě především dřevořezba. Ráda pracuji na velkoformátových deskách o velikosti 1x2 m, případně i více. Nedávno jsem navštívila Ukrajinu a Rumunsko, kam jsem si s sebou ale vzala jen zápisník, několik per, štětců a akrylových barev. Kreslení do sešitu na menší formát pro mě bylo určitým druhem relaxace.“
Co lze v tomto cestovním deníku najít za kresby?
„S přítelem jsme cestovali v dodávce a trávili hodně času v přírodě. Dojmy a obrazy jsem zachycovala přímo na místě. Snažím se zlepšovat v kreslení zpaměti, případně podle živého modelu, a ne podle fotografií, což je dnes velmi časté. Na mých kresbách jsou zvířata nebo kupky sena, ale i znázornění různých situací, které jsme zažili."
Budete v rámci své tvorby s těmito kresbami pracovat i nadále?
„Myslím, že se budu inspirovat například výstupem na Kohoutí hřeben v Rumunsku. Tento vrchol sice není příliš vysoký, měří asi 1 000 m, ale jeho tvar je opravdu působivý. Vypadá jako křivka elektrokardiogramu."
V rozhovorech s Vámi se často objevuje termín experimentální grafika. Na jaké techniky nebo materiály se zaměřujete?
„Nejsem si úplně jistá, jestli se má grafická technika dá nazvat experimentální. Řekla bych, že existují i mnohem experimentálnější přístupy, než je ten můj. Ráda kombinuji grafiku s dalšími technikami a vytvářím monotypy nebo otisky textur, které nacházím na ulici nebo na stavbách, například otisky pneumatik, kartonů nebo igelitových tašek. Práce s těmito recyklovanými materiály mě opravdu baví.
Na workshopech dětem i dospělým ukazuji, že grafika není jen něco neuchopitelného, o čem slyšeli ve škole. V tomto smyslu tedy grafika, kterou vytvářím, experimentální je. Stále však zůstávám u figurace a experimentální stránka tvorby není tak důležitá jako témata, která zpracovávám, a atmosféra, kterou vytvářím.“
Jaký je Váš neoblíbenější druh dřeva?
„Pro rytí je velmi vhodný topol, stejně jako všechny druhy překližek. Pracuji také s materiály, které nejsou úplně "ušlechtilé", například s částmi rozbitého nábytku, u nichž neznám původ dřeva ani nevím, jak bude časem reagovat. Ale to je pro mne právě důležité, protože díky tomu dílo "žije".“
Letos se ve Francii zúčastníte jednoho designového festivalu, pro který chcete vytvořit rytiny ze židlí vyrobených v České republice. Mohla byste nám k tomu říct více podrobností?
„Byla jsem pozvána na prosincový veletrh designu v jihofrancouzském Juan Les Pins nedaleko města Antibes. Já ale nejsem designérka. Spíše mě zajímá hledání souvislostí mezi grafikou a designem. V minulosti jsem již na zakázku vytvořila rytinu na desku stolu. Nedávno jsem našla tři regenerované vysoké barové židle od známého českého výrobce nábytku. Chci se pokusit je přetvořit a vyrýt na ně zoomorfní a antropomorfní motivy, zkrátka je udělat nějakým způsobem originální. Zároveň bych ale byla ráda, aby zůstaly použitelné. Plánuji je vystavit ve zmíněném Juan Les Pins, kde jsem byla na umělecké rezidenci v Picassově muzeu. Atmosféra jihu se mi velmi líbila a chtěla jsem se tam při jiné příležitosti vrátit.“
Na umělecké rezidenci v Antibes jste byla na jaře 2020, během prvního lockdownu. Jak pandemie covid-19 ovlivnila Vaši tvorbu?
„Do Antibes jsem odjela ještě před lockdownem. Mým plánem bylo poměrně jasně a přímočaře reagovat na to, co tam uvidím, zažiji a objevím. V jednom ze svých děl jsem například použila rybářské sítě, které jsem proměnila v magickou horu.
Na začátku pandemie se město zcela změnilo. V opuštěných ulicích nahradila lidi zvířata, zejména racci. Na jednom z mých obrazů sedí racek na popelnici, kde našel zbytky jídla. Do tohoto díla jsem zahrnula i tzv. attestations de sortie neboli čestná prohlášení, která jsem musela každý den psát.“
Na konci srpna jste vedla workshop v Juvisy nedaleko Paříže, během kterého jste používala gravírovací lis Sláma Press, jenž vyvinul český umělec Miloš Sláma. V čem je tento stroj výjimečný? Je ve Francii známý?
„Tento tisk je zatím mezi umělci ve Francii málo známý, a proto je jedním z mých cílů jej propagovat. Sama jsem ho používala, neboť formáty, se kterými pracuji a charakter mé práce mi nedovolovaly použít klasický tisk. Obecně nemám ráda tradiční lisy, připadají mi těžké, těžkopádné a zabírají hodně místa. Grafici, kteří je nemohou používat, je nahrazují dřevěnými nebo kovovými lžícemi. Jedná se však o pomalý a únavný proces. Lis od M. Slámy funguje na bázi válcování ocelových kuliček. Umožňuje rychlý tisk a nevyžaduje žádnou zvláštní fyzickou sílu. Kromě toho je to krásný stroj.
Lisy tohoto typu existují již dlouho v Japonsku. Jen neobsahují ty kuličky. Nelze tedy říci, že by šlo o český vynález, ale v každém případě Miloš Sláma tento nástroj zdokonalil. Jeho lis dokáže tisknout na mnohem silnější papír než lisy v Japonsku. V České republice se používá především na uměleckých školách. Ve Francii jsem s ním seznámila přátele-umělce, kteří jej také považovali za velmi praktický a chtěli si ho koupit. Kromě toho jej mohou používat i děti, čehož využívám na svých workshopech.“
Pro více informací můžete navštívit oficiální stránky Terezy Lochmannové na: terezalochmann.com
