Tomáš Klus a Václav Neckář získali nejvíc Cen Andělů
Hudební Ceny Anděl byly rozdány. Tomáš Klus, Lenka Dusilová, skupina Mangdrage - to jsou vítězové 21. ročníku. Rozhodlo o nich na 90 porotců, mezi nimi hudební publicisté, prodejci, pořadatelé velkých festivalů. Do Síně slávy vstoupil Václav Neckář.
Máte nálepku milovníka s kytarou, zároveň taky velmi nadějného písničkáře ovlivněného Karlem Krylem a Jaromírem Nohavicou. Tak vás charakterizují. Jak by jste vy charakterizoval svoje publikum?
"Ženy v publiku převládají, což mě, ani mému kytaristovi Jiřímu Kučerovskému určitě nevadí, protože my milujeme ženy. Ale myslím si, že když se člověk podívá trošku hlouběji na to, jakým způsobem hrajeme na festivalech, tak se to publikum začíná vyrovnávat. Jsem rád, že se nám už trošku daří vymanit se z té škatulky milovníka s kytarou, protože to tak podle mě úplně není."
"Ještě ne, ještě jsem nedopsal práci. Budu ji obhajovat až v červnu."
Studujete herectví, začal jste zpívat, byl jste už zpěvákem roku v cenách Anděl, Óčka, chce to hodně vůle a trpělivosti. Jste trpělivý?
"Myslím si, že v některých věcech jsem. A pak jsou maličkosti, ve kterých trpělivý nejsem. Kdybych třeba lepil modely letadel, tak to bych nikdy nedokázal. Když už by se mi něco podařilo slepit, tak věřím tomu, že po půl hodině přilepování kokpitu bych to celé rozbil."
Jak se dá prosadit na české hudební scéně v době, kdy soutěže jako třeba Superstar chrlí desítky lidí každý rok?
"To nevím. Dokážu mluvit čistě subjektivně. Musíte mít štěstí na lidi, které já jsem měl, ať je to Bára Falgejová, moje manažerka nebo Jiří Kučerovský, o kterém se mluví stále více, protože je to kytarista, který se mnou hraje všechny koncerty. Pak jsou to i lidi, kteří vám třeba češou vlasy. Není to jenom o tom, že vám udělají hlavu, aby jste dobře vypadal, ale je to i o tom, jací jsou. Já mám štěstí, že potkávám takové lidi, kteří mě obohacují tím, jací jsou."
Vy jste se v jedné z talentových soutěží taky mihnul, ale nedopadlo to. Co se stalo?
Fanoušky máte rád a hodně s nimi komunikujete na koncertech, hodně improvizujete, tím jste v podstatě i pověstný. Dá se vždycky napojit na toho diváka?
Pojďme se u toho zastavit, jaké to je, navázat vztahy v době, kdy vaše sláva v uplynulých čtyřech letech rostla a stále roste?
"Nové přátele nemám a ani nehledám, protože jsem spokojen se starými přáteli. Je to moc složité. Tím, jak je člověk mezi spoustou lidí, tak je vlastně velmi často sám. Je v rukou toho nejrůznějšího očekávání. Lidi, kteří vás znají zprostředkovaně, tak očekávají, že budete nějaký a v momentě, kdy se vychýlíte z představy, kterou o vás mají, tak si o vás začnou myslet něco nelichotivého, protože zkrátka nesplňujete to, co by jste měl. A proto já se novým setkáním spíš vyhýbám, protože mě to mrzí. Stále jsem a zřejmě ještě dlouho budu dítětem především s ohledem na nějakou jakoby naivitu a důvěru vůči člověku jako takovému a je pro mě složité nemít se s někým rád."
Cenu Anděl v kategorii zpěvačka roku získala Lenka Dusilová. Poprvé se představila na folkovém festivalu před deseti lety s básní Jiřího Wolkera, kterou zhudebnila. 90. léta patřila rockové skupině Sluníčko, spolupráci s Lucií a skupině Pusa. Pak se vydala na sólovou dráhu. Baromantika je už čtvrtým albem. Jsou na ní příběhy i krátké momentky.
"Stalo se to tak, že jsme otevřeli booklety našich oblíbených producentů, našich vysněných kapel a přečetli jsme si, kdo to produkoval. Všem jsem napsali, poslali demosnímky a jeden z nich se ozval. Napsal, že se mu to líbí, ať přijedeme a dáme mu 'prachy'. Jak jednoduché."
Goodfellas se dali dohromady v roce 2007 v Karlových Varech a od té doby už odhráli na 400 koncertů po Česku i střední Evropě.
