Toulky po regionech
Společně s regionálními zpravodaji představíme faksimile Bible kutnohorské, Oživlé památky na hradech a zámcích i tajemné domy v Hradci Králové. Navštívíme výstavu o životě a díle malíře Egona Schieleho v Českém Krumlově, podíváme se, co letos našli archeologové v Polešovicích a vydáme se na Uhelné safari. Zavítáme i do zvířecí říše, zjistíme jak v okolí České Třebové převádí přes silnici žáby a v Hranicích se podíváme do muzea včelařství.
Na trh přichází první faksimile vzácné středověké Bible kutnohorské. Nakladatelství Tempus Libri ji vydalo v omezeném nákladu. Pro celý svět pouze 199 výtisků. Více informací má Pavla Dluhoschová.
Bible kutnohorská vznikla kolem roku 1489, říká Tomáš Žilinčar z nakladatelství.
Historik Josef Kremlák, který se o originál této památky stará v Českém muzeu stříbra v Kutné Hoře, přidává k jejímu původu ještě další zajímavosti. Vznikla patrně jako důsledek soupeření Kutné Hory s Prahou.
"O rok dříve v roce 1488 vyšla v Praze Bible pražská a dá se předpokládat, že kutnohorští představitelé stříbrného města chtěli opět Prahu dohnat a proto si objednali vytištění bible i v Kutné Hoře u tiskaře Martina z Tišnova."
"Celý náklad faksimilí je v limitované sérii v počtu 199 kusů pro celý svět. Prodejní cena je 149 tisíc korun včetně snížené sazby DPH."
Každý výtisk má svůj certifikát, který notářsky garantuje shodu s originálem, pořadové číslo a pravost původu. Certifikát se vystavuje přímo na jméno majitele. Ředitelka Českého muzea stříbra v Kutné Hoře Světlana Hrabánková považuje vydání bible za jednoznačný přínos.
Zájemci najdou přesnou napodobeninu Bible kutnohorské i v digitální podobě. Jeden výtisk z limitované série nakladatelství věnovalo papeži Benediktu XVI.
Původní vlastníci Bible kutnohorské dostávali knihu z tiskárny Martina z Tišnova v podstatě jako nedokončené dílo. Každý majitel si ji pak sám dal svázat a od písaře nebo iluminátora si do ní nechal vepsat či domalovat barevné iniciály. Čím byla výzdoba bohatší, tím byla kniha dražší. A tak mnohé exempláře Bible kutnohorské zůstaly bez iniciál. Nikoliv však kniha v Českém muzeu stříbra, podle které bylo faksimile zhotoveno.
Na hradech a zámcích se opět běží projekt Oživlé památky. Ukazuje místa, kde se stále děje něco nového a kam stojí za to se vracet. Každý měsíc je věnován jinému tématu. V květnu jsou připraveny mimořádné prohlídky s kastelány. Za památkami se vypravila reportérka Zuzana Filípková.
"Mnozí by se samozřejmě rádi dozvěděli něco víc nebo se podívali někam, kam se nechodí. A to jim zajistí kastelánské prohlídky."
Měsíc květen s tématem Hradem zámkem s kastelánem vás zavede na desítky objektů v Čechách a na Moravě. Příkladem je zámek Rájec nad Svitavou v Jihomoravském kraji.
říká kastelánka Jana Kopecká. Zajímavý program připravil i zámek Raduň v Moravskoslezském kraji. Kastelánské prohlídky se budou dále pořádat například na zámku Valtice, Lednice nebo na hradě Veveří. Jaké další akce pro vás památkový ústav chystá, prozradí na závěr Zdeňka Kalová.
"Měsíc červenec a srpen budou věnovány tématu Jak se žilo na zámku aneb soukromý život šlechty. Od hraček, od výchovy šlechtických dětí, až po záliby aristokratů, jejich sbírky, i třeba služba na zámku, zázemí na zámcích, vaření, stolování. V září zakončíme takovým zvláštním tématem a to je restaurování."
Za památkami se vydáme i v Hradci Králové. Tady připravili pro turisty ojedinělé putování po sklepeních, půdách a dvorcích historických budov starého města. Organizátoři se nechali inspirovat knihou Zdeňka Doubka Starý Hradec Králové dům od domu. Podklady k vydání knihy shromažďoval 64 let. Své domy otevřely dvě desítky vlastníků. Tajemná zákoutí domu čp. 115, který je majetkem paní Vlasty Valdekové a jejích vnuka Ondřeje Ziky přilákala Danu Voňkovou a zeptala se:
"Už od roku 1860, kdy první Vilém Valdek se přiženil do Hradce. Vzal si vnučku hradeckého purkmistra Kemlínka."
Já jsem se přece jen chtěla podívat do toho pověstného sklepa. Můžete mě tam doprovodit? Traduje se, že se tu uchovávalo pivo ve velkých sudech. Je to pravda?
"Nevím jestli pivo, ale určitě víno se tu uchovávalo. To se neuchovávalo v tom sklepě, který se používá dodnes, ale v tzv. lochu, kam se můžeme jít podívat. Lidé v dobách 30-ti leté války sem zakopávali poklady, ale Švédové když Hradec dobývali, tak tady na lochy přišli, většinu jich vykopali a téměř všechny poklady si odnesli sebou. Za zdí, která je po naší levé straně, ještě pravděpodobně je tajná místnost, kde je možná dokonce studna. Ta sloužila v případě válek k tomu, aby se lidé mohli schovat před vojáky."
V domě teď ze sklepa naopak stoupáme stoupáme.
"Teď přijdeme na půdu, kde jsou původní železné dveře. Když Němci pravděpodobně na konci války prohledávali jednotlivé domy, tak vždycky než vstoupili na půdu, tak to pro jistotu rozstříleli, takže i na těchto dveřích je vidět několik dírek. Ještě je i tomu i originální klíč a pořád to funguje."
A jak se lidem prohlídky historických domů líbí?
"Líbilo se nám to, že to je takové starobylé. - Nejvíc se mi líbili domácí, jak jsem pochopila, tak se do toho zapojila celá rodina. A jsou úžasní, že nám to zpřístupnili. - Nás to zaujalo, tak jsme se sem vyrazili. Je to takový hezký nedělní výlet."
Schieleho vynikající portréty, slavné akty a pohledy na Český Krumlov a jeho okolí jsou jádrem výstavy, která vzdává hold malíři, jenž žil a tvořil pouhých 28 let. Českokrumlovské centrum nesoucí umělcovo jméno připravilo v roce 120. výročí umělcova narození unikátní výstavu, je přesvědčena jeho ředitelka Hana Jirmusová.
"Nám se podařilo dát dohromady originály asi z deseti soukromých sbírek a z těch sbírek, které jsou světově uznávané, jako je sbírka Leopoldova ve Vídni, samozřejmě i z českých zdrojů, z Národní galerie, z Moravské galerie. Zajímavé jsou samozřejmě ty soukromé sbírky, a když přicestovala největší světová expertka na Schieleho, tak u řady kousků zůstávala, studovala a byla velice příjemně překvapená."
Onou expertkou je ředitelka galerie St. Etienne v New Yorku. Podle svých slov viděla bezpočet Schieleho výstav, ale ta českokrumlovská ji doslova nadchla.
"Výstava je zajímavá právě v tom českokrumlovském kontextu. To prostředí daleko více zosobňuje a zintimňuje. Vždycky je zajímavé a důležité poznat to autentické prostředí, kde umělecká díla vznikala, kde umělec přímo tvořil. Máte pak daleko komplexnější zážitek, když poznáte město a krajinu, kde Schiele pobýval."
Expozice věnovaná Egonu Schielemu je zajímavá také tím, že ukazuje práce malířových přátel.
"Není to jenom Schiele, ale jsou to práce i jeho přátel, kteří s ním do Českého Krumlova jezdili, jako byl Anton Peška nebo Erwin Osen, dále jsou tu i umělci, které obdivoval nebo se kterými spolupracoval jako Antonín Trčka nebo Gustav Klimt. A zároveň ještě k projektu přispělo šest současných autorů ze tří zemí, kteří symbolicky představují kořeny Schieleho rodiny česko-německo-rakouské,"
"Sice to není originál Schiele, ale reprodukce jeho grafických listů, které vydal Richard Lana ve Vídni. Je jedinečná tím, že vyšla za Schieleho života v limitované edici 400 kusů. Já mám sérii číslo 164 a ta je přímo signovaná Schielem. Jsem rád, že bude celé portfolio v tomto skvělém domě."
Výstava k poctě Egona Schieleho bude k vidění v Art centru nesoucím umělcovo jméno do konce října letošního roku.
Celou dobu vede průzkum v pískovně Marek Lečbich. Letošním objevem číslo jedna je chata z pátého století před Kristem.
Žádný archeolog se v tuzemsku neobejde bez pomocníků, tzv. kopáčů. Fyzicky náročnou práci vykonávají často studenti, ovšem v Polešovicích na to mají, kolektiv mi promine, místní seniory. Nutno dodat sehraná a veselá parta. Pomáhá jim také dáma. Jak dlouho jste už tady?
"Druhou sezónu a začalo to tím, že mě manžel pozval, protože mu chyběl partner a to jedno odpoledne jsme našli krásné věci a mě to zaujalo."
Manžele Martykánovi doplňuje další trojice mužů. Miroslav Šnajdr pomáhá už pět let a nezabrání mu v tom mnohé zdravotní peripetie včetně několika operací.
Po celou dobu našeho povídání si archeolog Marek Lečbich pohrával s objevenými střepy. Některé jsou prý docela zachovalé a zajímavé.
"To jsou drobné misky, menší leštěné nádoby, vidíme tu nějakou úpravu grafitovou, tuhový střep."
O budoucnost archeologického průzkumu v Polešovicích se zdá být postarané na další léta. Těžba v pískovně totiž hned tak neskončí. Paradoxně nejvýznamnější objevy objasní odborníci až po zpracování veškerého materiálu, který tady vyzvednou. Konečné rezumé tak čekejme za 8 až 10 let.
Pokud by jste si mysleli, že právě vyrážíme na rozhlehlou pláň africké Serengeti sledovat ve volné přírodě stáda slonů nebo smečky lvů, byli by jste na velkém omylu. Jsme sice na safari, máme průvodce i terénní vůz, jen okolí je trochu jiné. Vjíždíme do lomu Vršany na severu Čech a vydáváme se na uhelné safari. První zastávkou je větrná vyhlídka nad Vršanským lomem, kde se povrchově těží hnědé uhlí. S helmami na hlavách pokračujeme na dno lomu k obřím rypadlům a pásovým dopravníkům, které vytěžené uhlí posunují na další překladiště.
popisoval s něhou průvodce jednotlivé těžební stroje. Terénní vůz kličkoval mezi vysokými uhelnými stěnami a průvodce občas upozornil na proud vyvěrající rezavé vody, který označoval nadneseně jako vodopád. Skupina Czech Coal si od takové atrakce slibuje, že zlepší veřejné mínění na těžbu v severních Čechách. Mluvčí společnosti si navíc pochvaluje zájem turistů o atrakci. Jsou to hlavně školy a nadšenci o těžební techniku.
Trochu jinou zajímavostí v této lokalitě je zámek Jezeří. Je to místo odkud mohou návštěvníci posoudit skutečný vliv těžby na okolní krajinu. Vyhlídka na rypadla a černou díru v zemi, která se táhne několik kilometrů, může návštěvníka zámku Jezeří fascinovat. Zvláštní atmosféru místa, jehož vyhlídky jsou znovu ne příliš nadějné, umocňuje i zvuková kulisa.
"Tohle si asi může pochvalovat jenom člověk, který přijede úplně odjinud a pro něj je to senzace."
V současné době probíhá diskuse o ekologických limitech. Ty schválila vláda v roce 1991 a teď se diskutuje o jejich prolomení. To by však znamenalo zánik obcí Černice a Horní Jiřetín.
Tak už nám začal transfer, odkdy jste začali?
"Už od 2. dubna. Žabek mám přes 5 tisíc. Teď je ráno zima. Míváme i minus dva a to žáby nejdou, protože drží teplotu ovzduší. Ráno bylo na teploměru 6 stupňů."
To znamená, že obojživelníků dneska moc nebude?
"Já bych řekla, že tady neuvidíme pomalu žabí nožičku."
Přesto se jdu s vámi podívat. Kolik metrů zábran máte?
"1380 metrů zábran. Fungují tak, že žabička narazí na zábranu. Je hloupá, neumí přeskočit, takže jde podél ní a tam spadne do záchytné pasti, což je kýbl, který je zapuštěný do země."
Nakonec se přece jen jedna žabka chytla.
"Podívejte se, jak se paří z rybníka, jaká je zima. Žáby by nám zmrzly, radši ať jsou zalezlé pod zemí a vylezou až bude pěkné počasí."
Jaké jste měli největší úspěchy letos?
"Letos na velikonoční pondělí 1058 obojživelníků. Myslím, že by jich mohlo být okolo sedmi tisíc."
Včelařské muzeum tady v Hranicích neminete, pokud se vypravíte z centra města směrem podél hlavní silnice na Valašské Meziříčí. V muzeu mě už čeká Pavel Malovec, člen výboru hranických včelařů.
"Nenásilnou formou chceme veřejnost seznámit se včelařskou prací a se včelařením. Tady máme úly, se kterými se včelařilo kdysi. Moravský stojan, támhle úly, se kterými se včelaří v současné době. Vedle úlu máme postavené včelí plástve, aby návštěvník viděl, jak to v tom úlu vypadá."
Jsou tu i menší úlky, vypadají jako přenosné.
"V těch úlcích se kdysi chovaly matky. Opravdu jsou přenosné, můžeme se do nich podívat, jak to v nich vypadá."
"Tyto medomety slouží k vymetání medu, odstředivou silou z plástve tímto otvorem teče ven a každý se může v létě podívat, když budeme provádět ukázku vymetání medu, jak se to ve skutečnosti dělá."
Máme tu i moderní zařízení, které už funguje tak nějak automaticky na zmáčknutí knoflíku a pak tu máme staré zařízení.
"Ten medomet je z roku 1900. Celý den točit, tak to bylo dost náročné."
Kolem těch starých úlů a všech těch včelařských potřeb dojdeme až k oknu. Tady je nový úl, celý prosklený. A to proto, aby návštěvníci viděli, jak to vlastně vypadá uvnitř.
"Tady se návštěvníci muzea mohou přímo podívat, jak včely v úle pracují."
Jsou živé, pohybují se, kolik jich tam může být?
"Je jich tam kolem pěti tisíc. V sezóně je v úle až 60 tisíc včel. To znamená, že je tam 60 tisíc žihadel."
Určitě by návštěva včelařského muzea v Hranicích nebyla úplná, kdybychom tu nenašli také výrobky jak z včelího medu, tak z včelího vosku. Na závěr si ještě řekněme, že včelařské muzeum je otevřeno každý pátek od 9 do 17 hodin.
