Toulky po regionech
Vítá vás Zdeňka Kuchyňová a Toulky po regionech. A kam se dnes vydáme? Nejdřív na Vysočinu, kde si můžete koupit zámek. Teď je jich tu k prodeji dokonce osm. Proč se začaly zámky ve velkém prodávat, to je otázka pro starostu i realitního makléře. Pak popojedeme do Zábřehu, kde tento týden vzpomínají na svého slavného rodáka Jana Eskymo Welzla. O problémech vozíčkářů se hodně mluví, ale je dobře, když se i dělá. To si řekli v Lipníku nad Bečvou, kde se vydali zjišťovat, co je třeba ve městě změnit. Zajedeme i do Zlína, kde chtějí jeden baťovský domek přebudovat na muzeum. Na zámku jsme začali a na zámku skončíme. Ten si totiž pro uložení své celoživotní sbírky zbudoval Pavel Orna. Hezký poslech!!!
Majitelé na Vysočině začali hromadně prodávat zámky. V této chvíli jich nabízí osm. Proč tak masivní prodej, a proč právě teď? Tuhle otázku si kladou i realitní makléři. Většinou si majitelé nemohou dovolit zámek udržovat. Patří k nim chudí restituenti, malé firmy, ale i obce. Na prodej jsou například zámky v Jemnice na Třebíčsku, v Počátkách nebo v Pohledu. Největší zájem o zámky mají cizinci, kteří je přestavují na školící a relaxační centra nebo třeba golfové kluby. Památkáři v drtivé většině souhlasí, protože nebýt cizinců, tak by se mnohé zámečky už zřítily. My se společně s Petrem Zettnerem z Českého rozhlasu Region na Vysočině vydáme pár kilometrů od Havlíčkova Brodu, do obce Pohled. Na okraji zámecké zahrady s ním stojí starosta Milan Klement a realitní makléř Jiří Šerý.
Pane starosto, proč vlastně ten zámek prodáváte?
"Zámek pro nás začíná být velkou finanční přítěží. Po ukončení školství loni v létě, je ta budova prázdná a náklady na její údržbu a provozuschopnost začínají dělat obci značné problémy. Nejedná se jen o samotný zámek, ale také o park, ve kterém se nacházíme, a který má celkově rozlohu asi 3,5 hektaru."
Mě zajímá, co je uvnitř, proto navrhuji, abychom kolem zámecké zahrady došli až k hlavnímu vchodu a podívali se dovnitř. Cestou, než se tam dostaneme, tak se zeptám realitního makléře Jiřího Šerého, jak je těžké takový zámek prodat. Máte hodně zájemců?
"Je třeba to prodat solidnímu zájemci, který zámek bude opravovat a spravovat a bude to chloubou obce i kraje a okresu. Pokud bych měl jít do detailu, tak bychom tady třeba rádi viděli penzionát pro starší občany nebo i rodinné sídlo, ale musel by to být člověk, který by měl na opravu a rekonstrukci zámku."
My jsme už přešli zahradu a před námi je průčelí. Tohle jsem už někde viděl namalované na nějakém obraze.
"Ano, to je k vidění na obrazech od Amálie Mánesové, v současné době vystavené v Národní galerii. Je to originál, který je v majetku obce. Malovala zde i se svým bratrem Josefem Mánesem, protože v dobách kolem roku 1850 se přátelili s majiteli tohoto panství, rodinou Tarouccovými,"
říká starosta Milan Klement. Ale já se znovu obracím na realitního makléře, zatímco pokračujeme dál kolem zámku, abych se zeptal, kolik lidí už projevilo zájem o koupi tohoto objektu v Pohledu.
"Za rok jsme měli asi 30 zájemců. Z toho jsme museli vyčlenit zájemce s dobrým podnikatelským záměrem a ti nám zůstali dva."
Objevili se mezi zájemci i nějací lidé, kteří měli i podivné záměry s tímto zámkem?
"No, těch byla většina."
Jsme téměř před hlavním vchodem do zámku. Ještě se zeptám pana Šerého, jak je to s těmi zájemci. Proč si myslíte, že jsou všichni ze zahraničí? Není to trošku riziko navíc?
"V tom asi riziko je, ale za těmi zahraničními firmami už jsou vidět v ČR opravené zámky a skutečně to funguje tak, jak mají předložený podnikatelský záměr. Některé zámky prodávají obce i za korunu, jenom proto, aby nějakým způsobem ten zámek fungoval, byl opravený a našli investora, který do toho dá třeba 100 nebo 200 miliónů korun, tak, aby byl funkční a byl krásný."
Tady na nádvoří zámku v Pohledu to vypadá opravdu jako v nějaké pohádce. Určitě to všichni znáte z televize, kdy král otevřel okno a ke svému lidu pronesl důležitou řeč. Tak přesně tak si teď připadám, jako nějaký měšťan, který tady čeká, až se nad námi otevře okno a král něco řekne. Ale co na to řeknou lidé, kteří bydlí v obci Pohled? Jsou rádi, že budete prodávat takovouto krásnou památku?
"Větší část obyvatel Pohledu o tomto záměru už léta ví. Tvrdí, že by se to mělo prodat, aby to fungovalo a žilo dál. Dneska je ten zámek prázdný. Nemohlo se to prodat díky tomu, že tady byla základní škola."
Jsou tady hodně velcí odpůrci prodeje zámku?
"Jako v každé obci. Najdou se samozřejmě odpůrci. Jestliže ale obec nemá vodovod a má spravovat takovou ohromnou nemovitost a vynakládat na to velké náklady, je prostě nereálné to v dnešní době udržet."
Dejme tomu, že se prodej skutečně podaří, a před vámi na stole bude ležet pomyslných 40 miliónů, co s nimi jako představitel obce uděláte nejdříve?
"Nejdříve si oddechneme. Na druhé straně to bude ohromná zodpovědnost. Kdyby tam ty peníze opravdu byly, tak je tolik věcí tady v obci udělat a zaplatit dluhy, které máme, takže peníze by byly za několik let vyčerpány."
"Nakonec se usadil na Novosibiřských ostrovech, kde žil 30 let mezi Eskymáky. Stal se dokonce eskymáckým náčelníkem, soudcem. Živil se nejrůznějšími způsoby a pak se úplnou shodou náhod, když ztroskotal se svou lodí u amerických břehů, dostal do Evropy a do Československa. Nakonec i do svého rodiště a protože jeho příjezd nezůstal utajen brněnským novinářům z Lidových novin, tak ti potom panu Welzlovi věnovali spoustu večerů, kdy ho vyzpovídali a na základě jeho vyprávění vznikla celá řada knížek. Asi nejznámější z nich je Třicet let na zlatém severu, kde právě Welzl popisuje své působení mezi Eskymáky."
Jak vlastně vypadá Welzlování v Zábřehu?
"Festival obnáší celou řadu akcí. Je to například výstava cestovatelských fotografií. Už to nejsou jen lidé ze Zábřehu, jak to bylo v počátcích. Ale máme tu vystavovatele z Prostějova, z Prahy a dokonce jednoho z Grónska. Jsou to fotografie z celého světa. Výstava je doplněna několika přednáškami, a plánujeme už tradičně také některé recesistické akce. Je to například Welzlův kufr, což je akce, při které účastníci běhají do místního kopce s kufrem a s doutníkem v ústech. Ta inspirace je ve fotografii, kdy neznámý autor zachytil Eskymo Welzla právě po jeho příjezdu do Zábřehu v prosinci roku 1928. Druhým recestistickým závodem jsou čtyřspřeží s lidskou posádkou. Závod je tu velmi oblíbený a my ho vždycky doplňujeme závodem skutečných originálních psích spřežení."
Zúčastnil jste se některého z nich?
"Samozřejmě. Nejenom, že člověk tyto akce pořádá a rád, protože ho to baví, ale pravidelně se i ti pořadatelé zúčastňují. Vytvoříme si svoje týmy. Je to i prestižní záležitost."
A co by to bylo za festival věnovaný cestovateli, bez přehlídky filmů s cestovatelskou tématikou. Ta záhřebská se jmenuje Welzlovo filmobile. Proč tento název? Ptám se Zdeňka Davida.
"Welzl, když se potom vracel na Novosibiřské ostrovy, tak se usadil v Dawsonu, kde víceméně už přežíval a bavil se tím, že se pokoušel sestrojit perpetum mobile, takže my jsme z toho udělali filmobile."
Eskymo Welzl se dožil 80 let a v Zábřehu jsou na něj hrdí. Má tu sochu, jeho jméno nese i zdejší ulice. Kdyby Welzl žil, určitě by se toužil podívat i do vesmíru. Proto je po něm alespoň pojmenovaná planetka, která byla objevená v září roku 1998.
Čas od času jsou pořádány akce, které upozorňují, jak je pro vozíčkáře složité pohybovat se po městě. Zapojují se i známé osobnosti, které stráví na vozíku jeden den a na vlastní kůži poznají, jak je složité dojet třeba na poštu, kde jsou byť jen tři schody. Chce to však nejen mluvit, ale i konat. A tím se řídí v Lipníku nad Bečvou. Zdejší radnice chce odstranit bariéry, které lidem komplikují život. Jak zjistil průzkum, ve městě chybí lavičky nebo bezbariérový autobus a jak zjistila Jana Zemková, první zlepšení plánuje radnice v nejbližší době.
Centrum pro komunitní práci začalo svůj průzkum městem na konci loňského roku a to přímo mezi lidmi. Pracovní skupina, jak potvrzuje koordinátorka celé akce Gabriela Mikešková, zjišťovala stav bezbariérových přístupů nejen při rozhovoru s lidmi, ale i v terénu.
"My jsme vystartovali od penzionu pro důchodce. Měli jsme sebou vozíčkáře na elektrickém křesle, také jsme si z oblastní charity Lipník na Bečvou propůjčili mechanický vozík. Měli jsme sebou zdravého, velkého, silného figuranta a mladého člověka, který si sedl právě na ten mechanický vozík a měl co dělat s tím, aby skutečně dojel z toho penzionu pro důchodce do města."
Jenže nezůstalo jen u špatně upravených nájezdů v samotném centru města, zjistily se i další nedostatky.
"Špatně umístěné zvonky. Chtěli jsme se například dostat k policii a zjistili jsme, že na zvonek nemá vozíčkář šanci dosáhnout. Nemá například šanci vybrat si peníze z bankomatu, protože je umístěn příliš vysoko. Takže jsme narazili na takového problémy, které doufáme město Lipník nad Bečvou bude nějakým způsobem řešit dál."
Vozíčkáři mají také problém s přístupem do ordinací lékařů, na poštu, do sokolovny a do mnoha obchodů v centru města. Stejný problém mají i senioři s opěrnými holemi. S pracovní skupinou se po městě pohyboval také starosta Miloslav Přikryl. Jak sám říká, vycházka s vozíčkáři mu pomohla rozhlédnout se po městě jinýma očima. Očima imobilních lidí, kteří mají úplně jiné potřeby. Na jaře letošního roku se chce radnice pustit do prvních stavebních úprav a osloví i některé instituce, kterým bezbariérové přístupy chybí.
"My jsme projednávali průběžnou zprávu a máme k dispozici výstupy zejména od imobilních spoluobčanů a seniorů, kde jsou opatření v rámci stavebně technických úprav přechodů a odstranění bariér pro lidi na vozíčcích a ty bychom chtěli odstraňovat ještě v průběhu jarních měsíců roku 2007. Není potřeba čekat na zpracování celkového projektu. Stejně jako připomínky seniorů na osazení laviček ve městě tak, aby byli sami schopni dojít k lékaři, na hřbitov či za společenským životem ve městě."
Centrum pro komunitní práci střední Moravy bude spolupracovat s lipnickou radnicí i nadále. Chce se zaměřit na potřeby seniorů, Romů a místní mládeže.
"Jde o typický cihlový baťovský domek, kde bydleli zaměstnanci firmy Baťa a kde by měl být autentický nábytek, nádobí, kousky oblečení, takže kdo by přišel do tohoto malého muzea, měl by mít pocit, že se do domku někdo vrátí z práce nebo že si jen majitel odskočil někam nakoupit."
Domek leží na jakési pomyslné trase spojující významné stavby z baťovské éry a v domcích dodnes žije asi 30 tisíc obyvatel města.
Jak jste vůbec vybírali z těchto domků ten jeden konkrétní, ve kterém bude muzeum?
"Tam byla důležitá poloha, aby domek neležel uprostřed hustě zabydlené zástavby, aby obyvatele nerušili návštěvníci, kteří budou do expozice chodit. Proto jsme našli jeden samostatný domek, který stojí v centru města. Je to solitér, není uprostřed zástavby, kde je těch domků třeba padesát."
Ke Zlínu obuvnictví patří a má i obuvnické muzeum. To nedávno získalo do svých sbírek originální obřadní obuv pro taoistické mnichy. Z Číny ji dovezl odborník na historickou obuv Petr Hlaváček ze zlínské univerzity. Muzeum vítá každý zajímavý exemplář. Nechybí tu ani původní nástroje ševců a první obuvnické stroje firmy Baťa.
"Historie hradu je velice krátká. Hrad byl ve skutečnosti postaven v roce 2001 a 2002, tedy už v 21. století a stavěn byl ve stylu zemanské tvrze nebo hradní usedlosti 18. století. Hrad nechal postavit a můžeme říct i stavěl, protože se sám účastnil, majitel Pavel Orna. Postavil hrad za účelem vytvoření důstojného prostředí pro svou muzejní sbírku, kterou shromažďoval téměř 36 let. Zasvětil tomu celý svůj život. Jedná se o ukázku života na venkově v období řádově 18. až počátku 20. století."
"V té muzejní části se dá říct, že se z 90 procent jedná o originály. Pak zde máme ještě druhou část. Je to takové šlechtické křídlo hradu a tam naopak je ten poměr přesně obrácený. Nyní se nacházíme ve vstupní části muzea, kde začínáme tradiční ukázkou řemesel. Je tu 200 let stará mlýnice, pec na pečení chleba a nebo některé vinařské potřeby."
Najde se tu i ševčovská, krejčovská dílna a také kovárna. Pavel Orna na hradě vytvořil i zajímavé obytné světničky - každá ukazuje život v jiném regionu.
"Obecně se regionální muzea vždy soustředí na danou oblast. My jsme šli v tomto dál a každá světnice představuje jinou oblast. Návštěvník zde může vidět, jak se lišil život třeba na horách v Podkrkonoší od života na Znojemsku a nebo kdekoliv jinde."
"Jeho zvláštností je to, že má celkem 30 hlavní na otočném bubnu. Sestrojeno bylo kdysi podle nalezených návrhů od Leonarda da Vinciho, který kromě vynikajícího malíře byl také vynikajícím vynálezcem všeho druhu."
Pavel Orna nenechal nic náhodě - malba na hradě vypadá jako sgrafito s výjevy z Třicetileté války. Čtyři umělci na něm pracovali několik měsíců. Postavil tu i rytířský sál a možná tu letos stejně jako loni proběhne velkolepá bitva o hrad, který není starší než 5 let.
I když ta pravá zima pořádně ani nezačala, jsou v Česku vesnice, kde už myslí na léto. V Mlékosrbech blízko Hradce Králové zahájili minulý týden plážovou sezónu. Místní recesisté skočili do koupaliště, na louku položili deky, zapíchli slunečníky a vyrazili do stánku na nákup zmrzliny. Mlékosrby tak jsou rozhodně první pláží ve střední Evropě, kde v letošním roce zahájili sezónu. Jak je vidět, na léto se těší a já se těším na další Toulky po regionech.
