Třeboň

Jedním z nejkrásnějších jihočeských měst je bezesporu Třeboň, město v jehož okolí je množství rybníků. Pojďme se projít po starobylém náměstí, ale také ochutnat místní rybí speciality. Za těmi vyrazila i Zdeňka Kuchyňová.

Hned za Třeboní je rybník Svět. Když stojíte na jeho hrázi, není těžké představit si, jak se z mlhy vynořuje postava známého rybníkáře Jakuba Krčína z Jelčan. Ve městě a zámku pak zamyšleně prochází Petr Vok z Rožmberka. Ale to bylo už před stovkami let. Představa je to však dokonalá díky zachovanému historickému centru města, kde domy tvoří podloubí, středověkou iluzi doplňuje kašna a brány, kterými se vstupuje do centra města. Počátky Třeboně sahají už do poloviny 12. století a do majetku slavných Rožmberků přeslo o 200 let později. Právě Rožmberkové ovlivnili Třeboňsko nejvíc. Za jejich vlády tu vzniklo velké množsví rybníků, které zcela změnily charakter krajiny. Jak uvedl správce zámku Pavel Hofmann, nejznámějšími Rožmberky jsou Vilém a Petr Vok, který v Třeboni roku 1611 umírá.

Třeboňský zámek, foto: Roman Casado

"Tady v Třeboni mu říkali náš stařeček. A také období kdy tu žil, bylo to od roku 1602 do roku 1611, se nazývá jako zlatý věk Třeboně. On byl totiž velice lidský a měl blízko k lidem. Proto snad i vyměnil Český Krumlov, který se tyčil vysoko nad městem, za Třeboň, protože třeboňský zámek se prolíná do města a je jeho součástí. On prý často navštěvoval třeboňské měšťany a když přišlo na dobrou náladu, tak pozval i svoji známou rožmberskou kapelu a hýřilo se až do ranních hodin."

Rožmberkové se zasloužili o obrovské bohatství rybníků. Povzali sem Jakuba Krčína z Jelčan. Ten nejdřív začínal na borovanském panství, kde si ho všimnul Vilém z Rožmberka a přijal ho do svých služeb na Českém Krumlově. Když zjistil, jaké má schopnosti, povolal ho do Třeboně.

Petr Vok

"Jakub Krčín tady začal plnit velký úkol přeměny krajiny a budování velkého množství rybníků. Měl velký dar k hospodaření, takže Rožmberkům přiváděl do pokladny velké množství peněz."

Kolik rybníků tady vytvořil?

"Tisíce, protože se počítají i takové malinké rybníčky, které jsou rozesety po okolních lesích. Jinak samozřejmě těch opravdu velkých je menší množství. Mezi vůbec naše největší patří rybník Rožmberk, jehož vodní plocha v době, kdy byl vybudován, činila přes 1000 hektarů, v současné době se udává okolo 450 hektarů."

Jaký byl Jakub Krčín, dochovaly se některé zápisy v kronikách?

"O Jakubu Krčínovi se tvrdí, že byl poměrně tvrdý a bezcitný ke svým poddaným. Ale když se na to podíváme zpět a vezmemeli v potaz, jaká morálka asi v té době vládla a jak se popisuje povaha rybníkářů, tak asi bez té tvrdosti by svých cílů a úkolů nikdy nedosáhl."

Foto: Roman Casado

V Třeboni je v ulici znavé Rožmberská i dům, ve kterém Jakub Krčín bydlel. Dnes je prázdný, ale žádá o něj Spolek přátel Třeboně, který by tu chtěl vybodovat Muzeum Jakuba Krčína. Třeboň pořádá v sezóně řadu akcí a jednou z nich jsou i historické slavnosti Jakuba Krčína. Celý víkend zde zní hudba, divadla hrají historické hry, pořádají se trhy i exkurze po rybnících a sádkách.

"Promítají se zde filmy o rybářství, o historii rybářství a lidé zde mohou ochutnat rybí speciality, mohou se i dívat, jak se rybí speciality připravují a večer je to zakončeno nějakou rybářskou zábavou nebo koncertem."

Jak uvedla Eva Potužáková z informačního centra, na břehu rybníka Svět stojí i Krčínova socha.

"Sochu vytvořil pan profesor Hendrych z Prahy. Byl to velký konkurs. Socha je vyrobena z bronzu a na podstavci jsou vyryty mapy rybníků tady na Třeboňsku."

Schwarzenberská hrobka, foto: Roman Casado

Zdejší ryby byly důležitou součástí jídelníčku už ve středověku. Jak uvedl Pavel Hofmann, za doby Rožmberků se stravovalo skutečně důkladně.

"Denně se za Petra Voka tady u stolu scházelo na 200 lidí, většinou to byli úředníci a dvořané Petra Voka a další stovce se roznášelo jídlo po městě, to byli vlastně důchodci. Ale to není všechno. Říká se, že v té době zvonil na zámku zvon dvakrát denně, jednou dopoledne okolo desáté hodiny a jednou odpoledne okolo 18 hodiny. Tímto zvonem se svolávali do zámku v dnešní době bychom jim řekli bezdomovci, kteří zde dostávali stravu zadarmo."

Nikoliv však ryby, ale většinou polévku a chléb. Ryby určitě v Třeboni letos ochutnají účastníci celosvětového setkání turistů Eurorando 2006. Koná se sice v nedalekých Českých Budějovicích, ale protože turistů přijede opravdu hodně, 400 jich bude ubytováno i v Třeboni. Čekají tu na ně koncerty, historické tance, exkurze do zámku i pivovaru. A jak dodala Eva Potužáková, určitě ochutnají zdejší typickou specialitu. Která to je?

Pavel Hofmann, foto: Roman Casado

"Kapří hranolky. Zdejší rybářství má zpracovnu, kde vykosťují kapří filety a ty se tady servírují skoro ve všech restauracích. Maso se naloží do koření a udělají se z toho malé plátky. Protože to nemá kosti, tak je to velmi oblíbené a moc dobře to chutná."

Kapříky, ale kamenné spolu s rožmberskou růží najdou turisté i na kruhovém objezdu na kraji města. Do jižních Čech jich přijíždí nejvíce z Francie, Anglie, Portugalska a Holandska. Zajímavosti jim může nabídnou i zdejší zámek. Ten dal postavit po požáru hradu Vilém z Rožmberka. Krátce před tím cestoval po Itálii a tak se nechal inspirovat zdejší architekturou. Zámek patří mezi nejrozsáhlejší komplexy v Čechách.

"Značnou část zámku v současné době zabírá státní oblastní archiv, jehož tradici tady založil Petr Vok tím, že sem v roce 1602 nechal převézt z Krumlova rožmberský archiv. I nyní se ještě dál rozšiřuje o současné archivní materiály."

Jsou tam nějaké památky na slavné rody, které tu byly?

"Na Rožmberky se dochovalo pár kusů nábytku. Patrně mezi nejcennější památky, které se zachovaly, patří pečetní prsten Petra Voka. V současné době je uchováván v trezoru ve státním oblastním archivu a u nás v depozitáři máme umístěnu jeho přesnou kopiii."

Jak dodal Pavel Hofman, z doby Rožmberků pochází i renesanční kašna na náměstí. Nebyli však jediným významným rodem, který ovlivnil Třeboň. O to se zasloužili i Schwarzenberkové, kteří mají u Třeboně postavenou hrobku, ale tam se vypravíme zase někdy příště.