Ukrajinky se vrátí domů, když bude kam

Už půl roku do Česka masově přijíždějí uprchlíci před válkou na Ukrajině, většina z nich jsou ženy a děti. Muži v produktivním věku totiž nemají povoleno vycestovat z válkou zmítané země. Česko zatím poskytlo útočiště více než 400 tisícům občanů Ukrajiny. Řada z nich se na Ukrajinu vrátila, hned jak v jejich městě utichly boje. Kolik Ukrajinců se chce vrátit domů a kolik by jich spíše chtělo zůstat v Česku natrvalo? Podle čeho se rozhodují?

Paní Anna z Mykolajiva s dcerou a malým vnukem utekla do České republiky v březnu. Velmi ji potěšilo, jak vřele je v Praze přijali. Jsou zde pět měsíců a už se jim velmi stýská po domově. Návrat ale plánuje až po skončení války, až bude v jejím rodném městě bezpečno. Nepřítel zatím ostřeluje Mykolajev téměř každý den, zoufá si paní Anna.

„Proč to riskovat? Je to děsivé. Ale já chci domů. Jenomže dokud válka probíhá, není možné riskovat, kvůli dětem, hlavně kvůli dětem. Nemám právo ohrozit děti. Kdybych byla sama, ani bych z Ukrajiny neodjela. Nechtěla jsem nikam odjíždět. Ale když nám po výbuchu na dvůr dopadly sutiny z vedlejšího domu, tak jsem se opravdu vyděsila.  Ale stejně chci domů. Rád bych se vrátila do města, které nebude úplně zničené. Doufám, že se to podaří.“

Paní Julia z Oděsy se se synem přestěhovala do Teplic. Mladá a energická žena rychle našla práci. V centru pro registraci uprchlíků vydává zdarma startovací balíčky mobilních operátorů. Ale Julia chce jít ve své kariéře ještě dál. Její plány zahrnují vlastní podnikání a život ve dvou zemích. Takhle se chtěla rozvíjet už před válkou. Nucený odjezd do zahraničí vše urychlil, říká Julia.

„Mým snem je vytvořit nějaký druh mediálního byznysu, který bude užitečný pro Ukrajince.  Může to být společnost, která provádí produkci, videoprodukci a využívá internet a moderní platformy. Manžel zůstal na Ukrajině a pokud vše půjde dobře a můj sen se splní, mohu pracovat ve dvou zemích.“

Foto: René Volfík, iROZHLAS.cz

Bioložka z Kyjeva paní Anna je matkou několika dětí. Jako vědkyně si našla práci v botanické zahradě. Smlouva je ale jen na jeden a půl roku. Manžel pracuje, děti jsou zapsané do školy. Rodina má levné bydlení v Českém Krumlově. Zdá se, že tady v Česku jde všechno dobře a rodina má všechny předpoklady k tomu, aby si tady zařídila slušný život. Hlavně dětem se v Česku moc líbí. Anna však váhá.

„Na druhou stranu je to pořád otázka jiné kultury. A chápu, že ve svých 48 letech se těžko budu cítit v českém prostředí stejně doma jako na Ukrajině. Kdyby byly děti nezávislé a mohly žít sami, nejradši bych je tu nechala a vrátila se do Kyjeva a tam pomáhala Ukrajině.“

Paní Naďa je z Donbasu a nemá se kam vrátit. V roce 2014 ji a jejího manžela ruská okupace vyhnala z domu v Doněcku. Přestěhovali se do  Vuhledaru, ale osm let práce přišlo vniveč, nová válka zničila nový domov a nové podnikání i tam. Do Česka odjela s matkou a tetou doslova pod ruskou palbou.

„Nemám se kam vrátit. I když bude naše město osvobozeno. Zničený je nejen náš dům, ale celé město. Byly tam doly, ty jsou zatopené. Ve městě nebude elektřina. Jak se tam můžeme vrátit?“

Podle úředních statistik Česká republika vydala více než 400 tisíc víz strpění. Přibližně 77 tisíc Ukrajinců v zemi našlo práci. 100 tisíc běženců se podle odhadu ministerstva vnitra již vrátilo zpátky na Ukrajinu.

Charkov|Foto: Martin Dorazín, Český rozhlas