Uložení ostatků básníka Karla Hynka Máchy na pražském Vyšehradě před 85 lety se stalo manifestací proti nacismu
Máchovy ostatky byly vyzdviženy z litoměřického hřbitova ihned po obsazení Sudet. Jejich převezení do Prahy se stalo slavnostní událostí. Druhý pohřeb Karla Hynka Máchy 7. května 1939 se pak stal jedním z největších protestů v prvních letech okupace.
K. H. Mácha byl v době první republiky jedním ze symbolů národního uvědomění, ale především symbolem svobody. Nejvýznamnější představitel českého romantismu zemřel 6. listopadu 1836 v Litoměřicích poté, co prochladnul při hašení požáru. Bylo mu necelých dvacet šest let. Pohřben byl na litoměřickém hřbitově v den, kdy se měl ženit.
Převezení Máchových ostatků do Prahy inicioval o více než sto let později Karel Engliš, tehdejší guvernér Národní banky Československé, který chtěl zabránit tomu, aby se nedostaly do rukou Němců. Uloženy byly ve strašnickém krematoriu až do 6. května 1939, kdy byly vystaveny v Pantheonu Národního muzea v dubové rakvi zahalené do národní vlajky. Poslední sbohem mu vzdalo okolo 50 000 lidí. Dalších 200 tisíc lidí sledovalo následný převoz katafalku do kapitulního chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.
Smuteční ceremonii 7. května díky rozhlasu sledoval celý národ
Nad hrobem „rozervaného romantika“ promluvili například generál Rudolf Medek nebo básník Josef Hora. Nepřímo u toho mohli být lidé z celé země, protože rozhlas tehdy vysílal pohřeb přímým přenosem, trvajícím dvě hodiny. Způsobem, který dodnes bere dech, ho komentovali Josef Cincibus, Miloslav Disman a Franta Kocourek.
Demonstrativní akce nezůstala bez následků. Kněz Bohumil Stašek, který kázal na pohřbu a poté ještě na několika dalších akcích, byl v září 1939 zatčen a vězněn do konce války v koncentračním táboře Dachau. Reportér Franta Kocourek zemřel v Osvětimi – Birkenau.
