Unikátní provaznické muzeum

Představte si obyčejný provázek. Setkáváme se s ním celý život. Skáčeme přes švihadlo, odpočíváme v houpací síti, věšíme prádlo na prádelní šňůry, nohy si otíráme do rohožky a přitom mnozí z nás ani netuší, jak se vlastně takový provaz vyrábí. To se mohou dozvědět návštěvníci jediného provaznického muzea u nás, v Deštné v jižních Čechách.

Provaznické muzeum v Deštné je jediné svého druhu v České republice. Mapuje historii tohoto prastarého řemesla, které se zde datuje od 70. let 18. století. Tehdy přišel do městečka rod Kliků. Muzeum najdete od roku 1998 v dílně posledního provazníka tohoto rodu Karla Klika.

"Předchůdci sem přišli z dnešního Polska, tenkrát to bylo ještě Prusko. Zůstali tady po celou dobu, necelých 300 let, takže to řemeslo se u nás dědí asi 280 let a jsme druhý nejstarší rod provazníků u nás."

Karel Klik je už sedmý provazník svého rodu. V jeho muzeu jsou vystaveny stroje a nářadí na výrobu provazů pocházejících od druhé poloviny 18. století až po dnešní dobu, přičemž většina strojů je stále schopná provozu. Zaposloucháte se do jejich zvuku a za chvíli už je provaz hotový.

"Teď se udělá oko ale jenom takové provizorní. Tomu se říkalo mašna. My ty názvy máme hodně staré. Bylo to všechno převzaté z němčiny nebo z Rakouska, tady u nás. Tak, provaz je hotový, ustřihneme konce a je to."

V muzeu můžete vidět výrobu provazů, rohožek a sítí, jak se to dělalo před 200 lety až po moderní výrobu. Jsou tam i ukázky materiálů, ze kterých provazy vznikají, jako je len, juta, kokosová příze na rohože či sisal, který je odolný proti vodě a dodnes se z něj dělají námořní lana. Provazníci měli za první republiky i svoje noviny. Jmenovaly se Provaznické zájmy a vydával je pan Svoboda z Polné u Jihlavy. Potom odjel do Ameriky a vydávání se ujal pan Bartovský v Plzni, který začal vydávat Provaznické listy.

"Provazníci potřebovali hodně dlouhé dílny. Když dělal provaz dlouhý 20 metrů, musel mít třicetimetrovou dílnu a to měl samozřejmě málokdo. Ale to nevadilo, šlo se třeba na dvůr a když ani ten nestačil, tak se šlo ven na ulici."

Dnes už v Deštné soukromí provazníci nejsou, výroba tu však nezanikla. Provazy, prádelní šňůry, švihadla, sítě či rohožky vyrábí družstvo Delana, kde celý život pracoval i Karel Klik. Do tvorby muzea se pustil až po sedmdesátce, co ho k tomu vedlo?

"Těch impulsů bylo několik. Například do dílny, když jsme dělali na dvě směny, jsem rád zacházel, protože stroje už večer stály a jenom se dodělávaly výrobky, byl klid a povídalo se. A ženské, jak je známo, toho napovídají hodně, ale chlapi taky. A jedna z žen říkala, že v Německu například faráři, má každý v důchodu nějakého koníčka. Třeba jejich známý sbíral betlémy. Tak jsem si řekl, proč bych to nemohl udělat taky, když to u nás nikde není. Ponoukali mě k tomu i z jindřichohradeckého muzea. Tak jsem to udělal. V 70 letech jsem se dal do bourání chalupy. Zbourali jsme chlév a stodolu a udělali z toho provaznické muzeum. Ale než jsem začal v muzeu, tak jsem udělal o provaznictví knížku, protože jsem zjistil, že není podchycená historie provazníků a už máme třetí vydání."