Uplynulo 100 let od narození Milady Horákové

Má-li demokracie své mučedníky, pak mezi nimi zaujímá Milada Horáková přední místo, napsal český historik Petr Zídek. Ztělesnila odvahu, obětavost a věrnost ideálům. A právě o vánočních svátcích 25. prosince jsme si připomněli 100. výročí jejího narození. Více už Zdeňka Kuchyňová.

Milada Horáková se narodila v Praze roku 1901 v rodině úspěšného obchodního zaměstnance. Její otec byl velkým vlastencem a dcera šla v jeho stopách. Když byla 1. máje roku 1918 svědkem nepovoleného průvodu, vystoupila ze zástupu a hodila vojákům růži. Někdo ji však udal a byla vyloučena z gymnázia. Naštěstí mohla přestoupit na jiné a tam už za zcela nových poměrů odmaturovat. Následovalo studium práv a za půl roku po promoci se z mladé Milady Králové stala Milada Horáková. Před druhou světovou válkou věnovala mnoho úsilí ženskému hnutí a později vstoupila i do politického života za čsl. stranu národně sociální. Bylo to v době, kdy Evropa s obavami sledovala politický vzestup Alolfa Hitlera. Během druhé světové války neušli manželé Horákovi pozornosti gestapa. Byli zatčeni a na dlouhé roky uvězněni. Milada Horáková žila svobodně v poválečném Československu jen čtyři roky. Znovu byla zatčena koncem září 1949 - tentokrát orgány komunistického režimu. Počáteční protokoly z výslechů byly nepřesvědčivé, ke zvratu však došlo poté, co do procesu vstoupili dva sovětští poradci. Cílem bylo zrežírovat proces tak, aby všichni obžalovaní kajícně přiznávali svou vinu a aby nad nimi mohly být vyneseny předem určené rozsudky, jak ostatně dokládá záznam z procesu.

Obžaloba:

Paní obžalovaná prosím odpovězte jasně, nemluvte v právnických formulacích, řekněte nám, zda se cítíte vinnou, že jste pracovala protistátně zločineckým způsobem proti lidově demokratické republice?

Milada Horáková:

"Ano, tím se cítím vinna."

Obžaloba:

Tak, to je jasná řeč.

Všeobecná stupňující se hysterie nedávala obviněným při procesu sebemenší naději, soudci je často nenechali ani domluvit. 8. června 1950 byly vyneseny rozsudky. Jaké budou předznamanala závěrečná řeč prokurátora Josefa Urválka.

"Milada Horáková je nepoučitelná. Její nenávist k lidově demokratickému zřízení je bezmezná."

Rozsudek zněl - trest smrti. Poprava byla vykonána i přes protesty světové veřejnosti, mezi nimiž nechyběly hlasy Alberta Einsteina, Winstona Churchilla, a dalších. Za zachovaných výpovědí, ale také přkvapivě ze vzpomínek někdejších vyšetřovatelů zjistíme, že Milada Horáková byla velice statečným protivníkem a svoje názory nezměnila ani v průběhu veřejného přelíčení. Její dceři Janě bylo tehdy 16 let. Při jednom ze setkání odpověděla Radiu Praha na otázku, zda je možné tento čin odpustit.

"Víte, to je hrozně složitý pocit, já jsem se na to už kolikrát ptala sama sebe. Ale já sama si s tím nevím rady. Teď už všichni jsou po smrti. Můžete to tedy dávat za vinu jenom tomu zrůdnému režimu, to je abstraktní a ty osoby, které se na tom podílely by měly mít špatný svědomí a to by byl jejich nejhorší trest."