V Africe bojuje Arthur Sniegon proti pytlákům a zachraňuje slony. O jeho úsilí vychází nový dokument
Přírodovědec a cestovatel Arthur Sniegon se rozhodl svůj život zasvětit ochraně zvířat, především slonů. Před několika lety proto s kolegy založil organizaci Safe-Elephants, působící ve střední Africe. Jeho neúnavnou snahu o záchranu těchto zvířat zachycuje nový dokument The Elephangelist.
V šesti letech jste si usmyslel, že si jednou postavíte na Borneu dům, na hřbetu ochočeného losa projedete celou Sibiř, s karavanou velbloudů překonáte středoasijské pouště a pohoří... Co všechno se vám z toho podařilo?
"Tak na Borneu jsem dosud nebyl a ač mě tamní pralesy zajímají, jsou bohužel do velké míry zdevastované palmovým průmyslem kvůli palmovému oleji. Přesto je tam ale i nadále co chránit a moji nejbližší kolegové tak činí. Sibiř jsem přeletěl na Kamčatku. Ve střední Asii jsem částečně byl, ale velbloudy a losy jsem nechal v přírodě a jen je pozoroval. A nakonec mě osud zavedl do střední Afriky."
Do této části světa vás přivedli sloni, jejichž populace je v Africe kriticky ohrožená kvůli pytlákům, kteří je zabíjí kvůli klům. Rozhodl jste se, že proti tomu budete bojovat. Kde přesně působí váš projekt Safe-Elephants?
"Jsme dobrovolnický spolek a už deset let se snažíme podporovat různé iniciativy, někdy i jednotlivce ve střední Africe, nejvíce v Kongu. V minulosti to býval i Kamerun a Čad. V konžském Brazzaville máme v tuto chvíli největší škálu aktivit, které zahrnují mimo jiné represi, tedy boj proti pytlákům. Jde například o podporu často ozbrojených hlídek, které hlídají ty nejcennější úseky deštného lesa. Je to spojeno i s monitoringem, který nás upozorňuje nejen na přítomnost pytláků, ale zároveň nám dává informace o výskytu klíčových druhů těch nejvzácnějších, tedy pralesních slonů, dále lidoopů a jiných primátů, buvolů a hrochů.
Vše střádáme a sdílíme s našimi partnery. Snažíme se nehrát na vlastním písečku, ale být platní tam, kde je to potřeba. V Kongu se na projektech kromě Safe-Elephants podílí i další hráči, do velké míry z Česka. Účastní se lidé ze Zoo Liberec, našeho hlavního partnera, dále ze Zoo Ústí, Zoo Ostrava, Bojnice na Slovensku a také univerzity, konkrétně Česká zemědělská univerzita a Univerzita Karlova".
Jak vypadá spolupráce s místními obyvateli? Zapojují se do vašich aktivit? Jak je vnímají?
"I když to hlavní těžiště podpory přinášíme zvnějšku, cílem je samozřejmě co největší zapojení místních obyvatel na různých úrovních. Hlídky jsou většinově složené právě z místních. Spolupracujeme s místním výzkumníky, někdy i s aktivisty. Některé z nich podporujeme i materiálně. V tom nám ostatně může pomoci i veřejnost. Sbíráme horská kola a kvalitní stany, obuv nebo batohy. Zároveň spolupracujeme s organizacemi, které dokážou řešit otázky černého obchodu, a nemusí se nutně jednat jen o slonovinu, která je ve střední Africe klíčovým hybatelem zabíjení zvířat pro trofeje. Obchoduje se ale i s četnou řadou jiných druhů. Například luskouni jsou loveni pro vývoz šupin, pro domácí spotřebu pak celá škála zvířat včetně opět luskounů."
Slonům tváří v tvář
Na jaké nejčastější překážky v Africe při záchraně slonů a dalších zvířat narážíte?
"Tím, že prostředí je často nesystémové a jednotlivé složky státu a společnosti fungují ad hoc podle aktuálních známostí a vůle či zvůle daného jednotlivce, je těžké se dovolat práva, když to zrovna nejvíce potřebujete. A to se netýká jen ochrany přírody. Právě ochrana přírody je často bagatelizována nejen ve střední Africe, hledí se na ni daleko méně a je těžké mnohé věci prosadit. Úřední šiml nebo často vysloveně zkorumpovaný úředník, popřípadě ozbrojenec, může být pro naše aktivity velkým problémem, ale samozřejmě se veškerá naše činnost odehrává s přispěním, anebo minimálně informováním daných úřadů."
Vybavíte si nějaký příběh, který vám opravdu utkvěl v paměti? Něco, co vás zarazilo a co byste ani v rámci těch situací, na které jste byl připraven, nečekal?
"Jedna z drastických situací, které jsem byl svědkem, se odehrála před pěti lety v centrálním Čadu, v oblasti, kde sloni žijí, ale není o nich známo nic moc bližšího. Je to nedaleko, respektive několik set kilometrů, od národního parku Zakouma, kde díky ochraně žije početná a stabilizovaná sloní populace. Právě zde, mimo chráněné území, se odehrál masakr. Moji kolegové tehdy nalezli sedmnáct mrtvých slonů savanových, kteří byli do velké míry následně zkonzumováni vesničany. Výměna masa za mlčení možná proběhla v případě pytláků cíleně, aby vesničané neupozornili úřady. Informace samozřejmě po několika dnech prosákla, už ale bylo příliš pozdě na to hledat dotyčné pytláky.
Co mě tam ale v tu chvíli zasáhlo, byl případ slonice, která byla zraněna na nohou a několik dnů po sloním masakru zůstala opuštěná. Zbytek stáda musel chtě nechtě jít jinam, ona jim nestačila. Přijímala sice potravu, ale nedokázala si ji sama obstarat. Naši kolegové se velmi snažili vytvořit jakési operativní hlídky, které k ní budou neustále přinášet dostatek čerstvých větví. Ochotně je přijímala. Takto tváří v tvář jsem divokému, byť zraněnému slonu, stál málokdy. Chtěli jsme jí zajistit veterinární péči i nějakou operaci. K tomu ale nedošlo, slonice umřela dřív, než se mohlo začít něco konat."
První česká rezervace v Africe
Natočil jste nový dokument The Elephangelist, co přesně je jeho obsahem?
"Tento krátkometrážní dokument není mým dílem, nejsem tvůrcem. Musím poděkovat Jakubovi Chloubovi a Lukáši Hodisovi, který dal dohromady čtveřici kolegů od fochu, jak se říká. Před několika měsíci za mnou přijeli do Konga poznat práci Safe-Elephants a našich partnerů a zároveň, protože v tuto chvíli máme na stole i řádově větší projekt než naše dosavadní, chtěli této iniciativě pomoci mediálně a snad i finančně a upozornit na naše snahy, které v jižním Kongu vyvíjíme."
Co je podle vás hlavním poselstvím dokumentu? Co by si z něj měl divák odnést?
Rádi bychom na mém příkladu mladého muže z Česka, který je už ale zároveň více než deset let aktivní v ochraně africké přírody, lidem ukázali a dokázali, že i jednotlivec může opravdu pohnout alespoň s částí problému a pohybovat se tam, kde to považuje za nejsprávnější. Na cestě samozřejmě potká spoustu překážek, ale nakonec to může vyústit v něco většího. To je právě náš příklad. Chtěli bychom veřejnosti představit náš plán s budoucí správou jedné chráněné oblasti v jižním Kongu, konkrétně rezervace Tsoulou.
Je to nádherný přírodní klenot, do určité míry sice degradovaný, ale na druhou stranu stále ukrývající velkou biodiverzitu včetně pralesních slonů, hrochů, lidoopů a veškerých ekosystémových služeb, které jsou samozřejmě velmi potřebné i pro obyvatele žijící v bezprostředním okolí. To vše chceme představit veřejnosti a zároveň ji vyzvat k nějaké spoluúčasti, ať už ze strany odborníků, kteří nám mohou v tom či onom problému pomoci, a dobrovolníků, kteří mohou být prospěšní v zázemí i v terénu. Ke správě velké chráněné rezervace budeme samozřejmě potřebovat i značné finanční prostředky, než máme v tuto chvíli k dispozici, takže je to spojené s crowdfundingovou kampaní. Doufám, že film bude odrazovým můstkem pro první českou rezervací ve střední Africe."
V dokumentu ukazujete, že kromě slonů mezi ohrožené druhy patří i zmínění luskouni nebo různé druhy primátů. Jak můžeme pomoci tato zvířata chránit? Proč se pytláci zaměřují i na ně?
"Typický středoafrický pytlák loví neselektivním způsobem. Střelí to, co mu přijde pod ránu, pakliže se mu to vyplatí k poměru cena náboje a získané maso, nebo nějaká jiná trofej. Dost často také loví do drátěných ok. Ta jsou velmi neselektivní a kromě toho, na co cílí primárně, tedy nějaké pozemní savce jako jsou malé antilopy, prasata nebo šelmičky, mohou v danou chvíli zachytit i lidoopa. Může se do nich chytit i levhart. Viděl jsem i slony zraněné na chobotu. I když větší zvířata neudrží na místě a nezabije je v daný moment, může to pro ně znamenat zranění neslučitelné se životem.
Pytláci ale neloví z plezíru, nebo proto, že by trpěli nějakou loveckou vášní, i když tou ostatně trpí stejně jako muži na celém světě, v tomto případě je to totiž spojeno s nutností obživy. Všichni samozřejmě nemůžeme jet do Afriky pomáhat. Ani to není žádoucí. Ne všichni mohou pomoci finančně, ale je tady určitá skupina lidí, kteří třeba podnikají v nějakém oboru, který může být prospěšný i na africkém trhu. A to nutně neznamená jen charitativní dobročinnou činnost, ale i rozjetí byznysového modelu, který je založen na základech udržitelnosti a ekologického smýšlení. Je to často spojeno i s energetikou, možnostmi modernějšího zemědělství. Rádi české zájemce s žádostí o radu nebo o spoluúčast na rozjetí jejich projektu přivítáme a poskytneme více informací."
Přibližně před rokem jsem četla, že někteří sloni, respektive spíše slonice, se začaly rodit bez klů. Je to nějaká přirozená evoluční změna nebo obrana?
"Skutečně se to tak jeví v některých oblastech, kde k pytláckému tlaku dochází s velkou razancí. Tuším, že to bylo popsáno v nějaké oblasti na severu Mosambiku. Starší zmínky ale pochází i z jiných částí Afriky. Ostatně zrovna Čad nebo severní Kamerun se sice pyšní rozměrově velkými slony, ti ale mají velmi malé kly. To také může mimo jiné souviset s pytláctvím. Často ale pytláci míří na slony, kteří mají velké kly. Pakliže situace trvá, napříč Afrikou určitě nejen desítky, ale spíše stovky, někde možná i tisíce let, vyselektují se za tu dobu taková zvířata, které mají kly menší nebo žádné. Na jedné z našich fotopastí se nyní v zóně kolem rezervace Tsoulou dokonce objevil nádherný sloní samec kriticky ohroženého pralesního slona, který neměl vůbec žádné kly. Zrovna u pralesního slona a zvlášť u samce to je dost zajímavá situace."
Zrovna jste si opět koupil letenku do Konga. Kam přesně se chystáte?
"Vracím se na jih Konga a společně s dalšími dobrovolníky ze Safe-Elephants budeme nadále monitorovat oblast Tsoulou, kterou chceme převzít do správy. Zároveň je to spojeno s velkým jednáním. Dopisujeme si s konžskou ministryní životního prostředí. S jejími náměstky budeme členy společné terénní mise, která popíše aktuální stav a navrhne možná řešení. Zároveň tam mám rozjeto několik investigací, jedná se o překupníky. Nebudu prozrazovat s čím, ale věřím, že v řádu několika příštích měsíců se nám snad opět podaří nějaké zatčení. V Africe je vždy práce dost. Určitě si nějakou náplň až do jara najdeme."
Premiéra dokumentu The Elephangelist se koná ve čtvrtek 20. října v kině Dlabačov.
