V Česku přibývá zajímavých moderních staveb

Ladislav Lábus, Zdeněk Fránek nebo Josef Pleskot - to jsou jména známých českých moderních architektů. Jejich realizace budí zaslouženou pozornost, ale také podmiňují diskuse o moderní architektuře. V mnoha českých městech, a to nejen v těch největších, jsou moderní stavby nepřehlédnutelné. Přibývá ale i lidí, kteří si nechají od architekta postavit zajímavý rodinný dům. Více už autor knihy Současná česká architektura a její témata Petr Kratochvíl.

Národní technická knihovna v pražských Dejvicích

„Současnou architekturu je třeba vymezit obecně historickým rámcem, což je příznačné pro českou architekturu vůbec. Když se učí dějiny architektury, tak jsou tam jasné zářezy – 1945, 1948, 1968 a 1989.“

Jaké jsou podle vás nejzajímavější realizace třeba v poslední dekádě?

„Zajímavých realizací je hodně, ale kdybych měl říct něco obecného, tak v té první dekádě devadesátých let nejčastějším typem architektury, kde teklo nejvíce peněz do staveb, byly banky. Vesměs velice špatné úrovně. Poslední dekáda se vyznačuje tím, že tady bylo postaveno velké množství staveb pro školství, zejména pro vysoké školství – kampusy, vzniká krásná nová technická knihovna, vedle ní nová budova přímo pro architekty. V Pardubicích původně vysoká škola chemická, dnes je to univerzita, v Brně obrovský kampus kromě jiných brněnských škol. Ty budovy vznikají i jinde a vesměs, na rozdíl od bank z devadesátých let, jsou spojeny s velice dobrou architekturou.“

Nová modlitebna od architekta Fránka v Litomyšli

Objevujeme současnou českou architekturu spíše ve městech, nebo mimo města na menších urbanizovaných plochách? Kde podle vás se jí daří nejlépe?

„Není to tak, že bychom dobré stavby našli jenom ve velkých centrech typu Praha a Brno. Takovou modlou všech architektů je radnice v Litomyšli, která se dvacet let se snaží, aby nová architektura, která tam vzniká, byla hodna toho, jakou krásnou historickou architekturu zdědili. Teď je tam nová modlitebna od architekta Fránka nebo nový bazén od brněnského studia DRNH. Je to taková zajímavá terénní vlna.“

Co rodinné domy nebo domy pro privátní a nikoli firemní účely nebo univerzity? Kam se situace podle vás posunula – platí, že lidé více staví a přizvou si architekta?

„Stále bych řekl, že to je výjimka kvalitních, kultivovaných investorů. Individuální investor spíš tíhne k tomu, že se podívá vedle v sousedství, co tam vzniká, spíš se drží tradice. Nejsem proti tomu, aby dům navazoval na tradici, třeba když se celá vesnice vyznačuje určitým charakterem. Pak není vhodné radikálně odlišným tvarováním do toho vstoupit. Moderní současná architektura neznamená, že je úplně jiná.“

Která materiály jsou nejběžněji nebo nejtypičtěji užívány v moderní české architektuře?

„Liší se to podle účelu stavby a typu stavby- něco jiného je rodinný domek, něco jiného je velká veřejná stavba. Druhá stránka věci je, že často ten materiál je skrytý, je konstrukční, má povrch a přesně nevíte, co je uvnitř. Pro tu ambiciózní českou architekturu nebo pro mnohé architekty je velice častým prostředkem pohledový beton uplatněný v interiérech. Hodně architektů, kteří začínají uvažovat o ekologických souvislostech stavění, se vrací ke dřevu, k používání dřeva. Třeba ne v tom, jak se stavba navenek jeví, ale vyloženě jako k materiálu, ze kterého je stavba zkonstruovaná, zejména u rodinných domů.“