V Česku skončil projekt protidiskriminační kampaně

r_2100x1400_radio_praha.png
0:00
/
0:00

Po roce skončil v Česku projekt protidiskriminační kampaně. Přispěla na něj Evropská komise a zaměřil se hlavně na soudce a státní úředníky. Součástí byl i studentský soud, který řešil fiktivní spor. V Česku totiž stále čeká na schválení antidiskriminační zákon. Více uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.

Do českého právního řádu dosud nebyly převedeny ani příslušné směrnice Evropské unie a chybí už zmiňovaný antidiskriminační zákon.

"Většina těch věcí je zahrnuta v zákoníku práce nebo v některých dalších zákonech. Ale chybí nějaký zákon, který by to celé zastřešoval. Směrnice měly být zahrnuty do roku 2003. Nejsou, čili tam má ČR zcela evidentně dluh. Ale přesto ty směrnice život ovlivňují. Kterýkoliv klient úředníků se může dovolávat práv, která třeba nejsou přesně nebo jednoznačně v českém právním řádu zakotvena,"

uvedl Vlastimil Outlý, vedoucí antidiskriminačního projektu. Jeho rozpočet činil asi 3 miliony korun. 20 procent poskytl Úřad vlády, zbytek byl financován z prostředků Evropské komise. Projekt se skládal ze tří částí. První byla mezinárodní konference pro soudce, zaměřená na rozhodovací praxi v diskriminačních sporech, druhá část projektu se týkala úředníků státní správy. Jak uvedla Monika Forejtová, zde jsou výrazné regionální rozdíly. Například Praha je na cizince zvyklá, v regionech Ústí nad Labem či v Karlovy Vary zase byli přednášející konfrontováni s romskou problematikou.

"Reagovali na to, jakým způsobem se oni jako představitelé Úřadu práce nebo představitelé sociálního zabezpečení, kteří rozhodují o dávkách, mají bránit, jsou-li obviňováni z diskriminačního chování. Já jsem byla třeba překvapená tím nakolik především ženy, které tu činnost vykonávají, jsou v defenzívě. Ony v podstatě mají strach, aby nebyly nařčeny z diskriminace, a jsou někdy subjektem verbálního nebo dokonce fyzického násilí. A samy se bojí bránit."

Úředníci sice o diskriminaci mají obecné povědomí, ale nové principy se dosud v praxi nezažily, dodala advokátka. Lidé si například neuvědomují, že v civilním řízení nemusí diskriminovaný dokazovat, že s ním někdo jednal nerovně. Tvrzení o nespravedlivém postupu musí vyvrátit žalovaný.

Českou novinkou byl v rámci projektu tzv. studentský soud, při kterém si studentské týmy přímo v soudní síni nanečisto vyzkoušely řešení případu výpovědi ze zaměstnání. Vítězný tým si vybojoval účast na stáži u evropského soudního dvora v Lucembursku. Jak uvedla ředitelka Národního vzdělávacího fondu Miroslava Kopicová, modelový projekt připravila Akademie věd a váhu dodali fiktivnímu soudu svou účastní předsedové soudů i děkan právnické faktulty.

"Přihlásilo se 47 studentů, kteří byli přijati. Studenti vytvořili dvou až tříčlenné týmy, které soutěžily. Před jedním senátem na straně obhájce, podruhé na straně žalobce. Museli prokázat nejenom znalost předmětu, ale i rétorické znalosti. I pro nás bylo krásné, že i když to skončilo, tak potom právníci mezi sebou řešili jestli se ještě nemohlo jinak reagovat. Já myslím, že to vybudilo ohromný zájem a že to má ten smysl, který to mělo mít."