V Klementinu bylo první veřejné muzeum v českých zemích

Do pražského Klementina vás už Radio Praha pozvalo vícekrát, projít jste si jej mohli třeba v rubrice Cestujeme po Česku. Tentokrát vyrazíme do Klementina v Historických obzorech a zaměříme na dějiny někdejší jezuitské koleje. Její historii připomíná v těchto dnech výstava v Galerii Klementinum, kterou připravila Petra Oulíková z Národního archívu.

Píše se rok 1555 a do Prahy přijíždí Petr Canisius, tzv. apoštol Německa. V hlavním městě českého království se poohlíží po vhodném místě, kde by mohla být vystavěna jezuitská kolej. Zamlouvá se mu více lokalit nakonec ale volba padne strategicky výhodné místo nedaleko Karlova mostu.

"Než tady bylo Klementinum, tak tady byl dominikánský klášter u svatého Klimenta, ten Kliment potom přešel i do toho názvu Klementinum. Byl to docela významný dominikánský klášter, ve středověku se zde konaly generální synody a dokonce i snad zemské sněmy. Když pak byla založena Karlova univerzita, tak Karel IV. povýšil zdejší studium na generální studium. Jakožto centrum středověkého učení a studia byl tento klášter významný. Významný byl i svou polohou, protože tady byl později postaven Karlův most, jediná spojnice mezi Starým Městem a Malou Stranou směrem na Pražský hrad, takže ten komplex stál při té původní královské cestě."

Klášter byl poničen za husitských válek a dominikáni se z této rány už nevzpamatovali. Jezuité nemarnili čas a první se zde nastěhovali už v dubnu roku 1556.

K rozkvětu Klementina dochází ve druhé polovině 17. století. Dochází k dokončení areálu a třeba k otevření prvního veřejného muzea v českých zemích - matematického muzea.

"Ono to zní, jakoby to bylo pouze matematické muzeum, ale byla to víceméně sbírka, která navazovala na dřívější tzv. kabinety kuriozit. Nebyly tady pouze nějaké matematické předměty, ale i fyzikální, chemické, kuriozity, které si jezuité přiváželi ze zahraničních misí. Takže tady byly nejrůznější předměty z Ameriky i z Východu. Byly tady také různé umělecké předměty plus samozřejmě také předměty, které sloužily k výuce přírodních věd na zdejší Karlo-Ferdinandově univerzitě, protože ta teologická a artistická fakulta měly sídlo v Klementinu."

S matematickým muzeem jsou spojeny také některé významné osobnosti, které v Klementinu působily. Třeba druhý správce muzea Jan Klein.

"On sám konstruoval hodiny, astronomické hodiny, nejrůznější stolní hodiny, také nejrůznější kuriózní předměty, je dochována jeho želvička, která je na nějaký klíček, plazí se, leze po zemi. Byl to konstruktér glóbů, hodin, kuriozit...doopravdy velmi významná osoba. Třicet let působil ve zdejším matematickém muzeu. Domnívám se, že mohl být i tím, kdo vymyslel ty známé fresky ve Starém matematickém sále a Novém matematickém sále, jsou to takové alegorie přírodních věd a umění. Je zřejmé, že za tím musel někdo stát, někdo, kdo to musel přesně vymyslet a říct tomu malíři, co tam má všechno namalovat. Jsou to takové vymyšlené hříčky, ty osoby tam drží nejrůznější předměty, které se tady používaly při různých fyzikálních pokusech."

A jezuité se nezabývali jen přírodními vědami. V Klementinu působili také významní teologové nebo historikové, ale ani v tomto případě se fyzice úplně nevyhneme.

"Byl to významný filozof a teolog Rodrigo Arriaga, Španěl, který přišel do Prahy, aby zde učil. Tehdy platilo sousloví: Vidět Prahu a slyšet Arriagu. Byl to opravdu významný myslitel tehdejší barokní filozofie. Dokonce zkoušel i nejrůznější fyzikální pokusy, traduje se, že v přilehlém kostele Nejsvětějšího Salvátora, který patří pod Klementinum, a je tam kopule a ochoz, dá se tam jít nahoru. On z toho ochozu pouštěl dolů koule a nějaké další předměty, aby tak měřil snad něco jako gravitaci. Prostě využíval tento kostel i k pokusům. Nesmíme samozřejmě zapomenout na Bohuslava Balbína, který zde žil, působil a zemřel a je pochován v kryptě kostela Nejsvětějšího Salvátora."

Klementinum bylo a je obrovským komplexem. V dobách, kdy v něm sídlili jezuité tam byla lékárna, hrálo se tam divadlo a fungovala také proslulá tiskárna. Tak trochu paradoxem je, že ti, kteří se do českých dějin zapsali jako českých knih hubitelé lítí" v něm vytiskli také například spis Brána jazyků otevřena od Jana Amose Komenského.