Ředitelé si stěžovali na obtížnou cestu na střechu. Dnes se počasí měří automaticky. Klementinum měří počasí už 250 let
Počasí v posledních dnech už připomíná jaro, i když zima ještě neřekla své poslední slovo. Pražské Klementinum, které dnes sídlí v Národní knihovně, měří počasí už 250 let. V době klimatických změn jsou to nesmírně cenné údaje. Z Klementina je navíc krásný výhled na Prahu.
Meteorologické věci na fasádě nádvoří jsou nenápadné, ale je tam všechno. Z okna v místnosti uvnitř budovy se dají odečítat údaje z přístrojů pro pozorování počasí, zavedla nás tam Ilona Zusková z Českého hydrometeorologického ústavu.
„Nacházíme se zde v přístavbě Klementina na severní straně vnitřního nádvoří, v prvním patře. Vedle stojí kostel svatého Klementa. V této místnosti pracovali pozorovatelé počasí."
Jan Daňhelka je vedoucím hydrologického oddělení a historii meteorologických záznamů v Klementinu se intenzivně věnuje, a to nejen kvůli letošnímu 250. výročí. Jak vysvětluje, záznamy na stanici začaly dokonce již před rokem 1775.
„První měření v Klementinu, o kterých víme, proběhla v roce 1752. Tehdejší ředitel astronomické observatoře Joseph Stepling zaznamenával teplotu vzduchu, tlak vzduchu a srážky."
Joseph Stepling pocházel ze smíšené německo-české rodiny. Hvězdárna, která byla na jeho žádost zřízena v jezuitské koleji v Praze, zahájila činnost v roce 1751. I když v průběhu staletí přišly epidemie či války, měření počasí nebylo nikdy přerušeno.
Podle hydrologa pomohlo, že stanice v Klementinu byla během první světové války využívána i pro vojenské účely. Bylo zde zřízeno oddělení rakousko-uherské polní povětrnostní služby, které shromažďovalo údaje o povětrnostních podmínkách pro letectvo.
Pánové v letech si stěžovali, že musí na střechu
Především se pražská stanice již dvě a půl století věnuje vědě a v tomto ohledu bylo krátce po zahájení pravidelných měření dosaženo významného mezníku - v srpnu 1781.
„Tehdy se Klementinum zapojilo do nově vzniklé společnosti Societas Meteorologica Palatina. Tato síť byla založena krátce předtím v Mannheimu. Ta oslovila různé stanice v Evropě - především v Německu, ale také zde v Praze. K síti se připojily také stanice v Rusku a v Americe. Všude platila stejná pravidla měření a dokonce se používaly stejné přístroje, aby bylo možné údaje porovnávat," říká Jan Daňhelka.
Do dnešní doby se mnohé změnilo. Od roku 2022 je systém plně automatizovaný. Nic se už nemusí načítat ručně, data se přenášejí digitálně každých deset minut.
Zatímco teplota se měří na fasádě bývalé klášterní zdi, zařízení pro měření větru, slunečního záření a srážek je umístěno na střeše Klementina.
„V některých záznamech si bývalí ředitelé stěžují, jak je obtížné se na střechu dostat. Zvláště když tento úřad zastávali pánové v pokročilém věku, tak často k denním záznamům o počasí připojovali i své stížnosti," vysvětluje Jan Daňhelka.
Občas trysky ucpou brouci
Ilona Zusková musí cestou k přístrojům vystoupat schody a odemknout několik dveří. Ale pohled z vrcholu je úchvatný. Nad červenými střechami se tyčí rozhledna na Petříně, Žižkovská televizní věž a Pražský hrad. Ilona Zusková se tímto výhledem může kochat častěji:
„Chodíme sem jednou týdně, hlavně čistit srážkoměr. Protože v Praze je hodně prachu a občas do trysky spadne nějaký brouk a ucpe automatický systém s výklopným srážkoměrem."
Pomocí mechanismu lze vypočítat počet naklápěcích pohybů, z nichž se pak vypočítá množství srážek. To, že se déšť a sníh váží, však není zásadní novinkou, říká Daňhelka:
"Ty srážkoměry měly unikátní konstrukci. Trychtýřkem svedly vodu do nějakého kýble, a pak bylo daleko jednodušší zvážit, kolik ta voda má, a přepočítat to na milimetry. Bohužel ten způsob přepočtu nám úplně dobře pánové z 18. a 19. století nedokumentovali, takže je to pro nás kvíz, kterým se stále probíráme a úplně jisti si těmi hodnotami na začátku měření nejsme. I proto jsou srážky tady pro Klementinum uváděny až od roku 1805."
Na plošině ve velké výšce je umístěn nejen srážkoměr, ale také moderní systém pro určování rychlosti větru.
Nejchladněji bylo 1. března 1785 - minus 27,6 stupně Celsia
I když některé z přísných podmínek stanice již nesplňuje, nabízí pro měření stálé podmínky, připomíná Jan Daňhelka:
„Nejchladněji bylo v letech 1825 až 1875. Od té doby však hodnoty poměrně rychle rostou. Zejména od 70. a 80. let 20. století je patrný silný trend oteplování."
Nejteplejší rok, který byl kdy v Klementinu naměřen, byl rok 2024 s průměrnou teplotou 13,3 stupně Celsia. Dalších deset nejteplejších let bylo rovněž po přelomu tisíciletí. Nejnižší teplota, která kdy byla v Klementinu naměřena, byla 1. března 1785, kdy teploměr klesl na -27,6 stupně. Naopak nejteplejším dnem byl 27. červenec 1983 s 37,8 stupně. A podobné hodnoty byly naměřeny i v posledních letech.
ČTĚTE TAKÉ
Podle Daňhelky nesouvisí zvyšující se teploty v Klementinu pouze se změnou klimatu, ale také s fenoménem městského tepelného ostrova. V centru Prahy je v průměru o 1,6 stupně tepleji než na předměstí české metropole. Změna klimatu a fenomén tepelného ostrova se projevují zejména v zimě, kdy ve srovnání s historickými průzkumy téměř neexistují dny s uzavřenou sněhovou pokrývkou. To se podle Ilony Zuskové týká i letních měsíců.
„Působí to samozřejmě stresově na lidi. Je vysoký nárůst tropických nocí v centru města. Porovnávali jsme údaje z centra města s údaji z letiště na jeho okraji. A rozdíl je opravdu obrovský."
A jak prozradili na závěr meteorologové - Ilona Zusková i Jan Daňhelka, oba mají rádi sluníčko a nemusí to být jenom v létě. K 250. výročí meteorologických záznamů v pražském Klementinu má letos vyjít obsáhlá publikace. V květnu bude na historickém místě otevřena také výstava o historii meteorologické stanice.
Související
-
95 let od rekordních mrazů v Česku
11. února 1929 byla v Litvínovicích u Českých Budějovic naměřena dosud nejnižší teplota v České republice - minus 42,2 stupně Celsia.
