V Obecním domě najdete na 40 tisíc uměleckých děl

Foto: Archiv des Prager Gemeindehauses

Český rozhlas slaví 90. výročí a při této příležitosti pořádá i ples v Obecním domě. A tam se dnes vypravíme i my. Fasáda Obecního domu, který stojí na Náměstí Republiky, zaujme snad každého. Na chodce tu shlíží monumentální plastiky, které vytvořili čeští umělci. Je tu alegorie Národa, Prahy, legendárních postav a událostí a k tomu všemu typická secesní květinová výzdoba.

Foto: Archiv Obecního domu
Už samotný vstup z náměstí je reprezentativní. Na návštěvníka tu čeká polokruhová skleněná mozaika od Karla Špillara, která je lemovaná citátem Svatopluka Čecha: „ZDAR TOBĚ PRAHO! VZDORUJ ČASU ZLOBĚ, JAK ODOLALAS VĚKY BOUŘÍM VŠEM!". Polokruhový je i balkón, který byl svědkem dějinných událostí, připomněl Jiří Bukovský:

"Teď jsme prišli na místo vpravdě historické, protože stojíme na balkóně před Primátorským sálem, který vede na Náměstí Republiky. Toto náměstí se jmenovalo do roku 1918 podle kostelíku, který se tady nalézá, což je kostelík sv. Josefa, tedy náměstí Josefské. A právě z tohoto balkónu 28. října 1918 byl vyhlášen vznik československého státu a od té doby bylo Josefské náměstí přejmenováno na Náměstí Republiky."

V Obecním domě je řada pozoruhodných salonků. Kdybychom si dali tu práci, napočítali bychom 700 místností, 40 tisíc uměleckých děl a 5 tisíc lustrů. Krásnými lustry se chlubí například kavárna, ve které najdete unikátní světelnou fontánu s reliéfem Nymfy z carrarského mramoru. Příjemnou atmosféru večerního posezení dotváří svítidla vyrobená Františkem Křižíkem. Přízemí Obecního domu bylo otevřeno už v roce 1910. O dva roky později mohli návštěvníci vystoupat do prvního patra a otevřít dveře do jednoho z nejkrásnějších sálů.

"Přišli jsme do Smetanovy síně, středové prostory Obecního domu. Zajímavé tu jsou stropní vitráže, které umožňují, aby do sálu proniklo venkovní světlo."

Smetanova síň, foto: Barbora Kmentová / Radio Praha
Pozoruhodné jsou dvě sousoší Ladislava Šalouna s názvem Vyšehrad a Slovanské tance po stranách pódia nebo stropní a nástěnné malby od Karla Špillara. Smetanova síň prostupuje několik podlaží. Všudypřítomná je tu symbolika. Jsou tu listy vavřínů, symbolizující vítězství a slávu, listy lípy jsou pak oficiálním symbolem Česka. Je tu i strom pro Česko poněkud netypický. Listy ginkgo biloby znázorňují dlouhověkost, ale i přátelství, naději a mír.

"Nově vzniklá česká bohatá vrstva potřebovala kulturně-společenské centrum. Měla potřebu vyhranit se například proti německy mluvícím Příkopům. Vznik reprezentativního střediska nakonec iniciovala Měšťanská beseda v Praze,"říká Jiří Bukovský.

Salonek  Cukrárna, foto: Barbora Kmentová / Radio Praha
O tom, jak bude Obecní dům vypadat, nebylo dlouho rozhodnuto. Ani ve dvou kolech architektonické soutěže se nepodařilo vybrat vítěze. Nakonec městská rada v roce 1903 rozhodla, že zpracováním projektu budou pověřeni architekti Antonín Balšánek, který uspěl v prvním kole, a Osvald Polívka, který původně do soutěže odmítal jít. Podařilo se jim vytvořit opravdu krásnou stavbu. Je zde nýtovaná střešní konstrukce, což umožnilo, aby centrální Smetanova síň mohla být široká víc než dvacet metrů. Do prvního patra je možné vyjet jedním z nejhezčích pražských historických výtahů od firmy Ringhoffer. Právě tady se nacházejí reprezentační prostory.

"Přišli jsme do salónku, který se jmenuje Cukrárna. Patří do řady takzvaných dámských salónků. Kdysi tu posedávaly dámy a popíjely kafíčko," popisuje Jiří Bukovský.

Salonek Boženy Němcové, foto: Barbora Kmentová / Radio Praha
Zatímco Cukrárna se pyšní bohatou výzdobou, která je inspirována empírem, vedlejší Slovácký salónek je zdoben různými prvky z česko-slovenského pomezí. Salónek Boženy Němcové je sice nejmenší, ale má velmi barevnou dominantu v podobě kašny z mramoru, mozaiky, keramiky a kovu. Další salónek se původně jmenoval Srbský, ale po smrti Františka Ferdinanda d'Este byl přejmenován na Orientální. U toho už zůstalo. Stolky tu vypadají jako obrácené minarety.

"Přicházíme do Grégrova sálu. Tyto prostory byly určeny k besedám, jichž se zúčastňovali muži. Diskutovali o závažných tématech a vytvářeli tu politiku,"říká Jiří Bukovský.

Při prohlídce Grégrova sálu se vyplatí podívat na strop, kde jsou nádherné obrazy Život, Poezie a Smrt z roku 1911. Na stěnách můžeme obdivovat trojici obrazů Píseň milostná, válečná a pohřební, které jsou zde od roku 1914 a jsou dílem Františka Ženíška. Další zajímavost najdeme například v Primátorském sále. Černý dubový nábytek tu je gravírováný pravým stříbrným prachem. Obecní dům má i svoje podzemí.

Primátorský sál, foto: Barbora Kmentová / Radio Praha

"Jdeme ke schodům, které vedou do Plzeňské restaurace - tedy do tzv. lidové části Obecního domu. Lidovosti chtěli architekti docílit i kombinací materiálu, proto se tu objevuje keramika."

Ve sklepě je také Americký bar, druhý nejstarší v Evropě. Obecní dům je spojen můstkem i s vedle stojící Prašnou bránou. Ostatně kamenná figura stavitele Prašné brány Matěje Rejska zdobí i fasádu Obecního domu a jejím autorem je Čeněk Vosmík. Obecní dům je i technicky zajímavý. Jsou tu průduchy klimatizace, od svého počátku byl chlazen vodou z Vltavy a to ze studen, které se nacházejí hluboko v podzemí budovy.

Obecní dům stojí na svém místě přes sto let? Co však stávalo dřív na jeho místě? Ve středověku to byl tzv. Králův dvůr, připomněl Jiří Bukovský:

"Když půjdeme do historie, tak v roce 1383 vznikl v tomto místě tzv. královský dvůr, který založil Václav IV. i když v tu dobu už byl vystavěn Karlem IV. reprezentační Pražský hrad. Určitě jedno z ekonomických hledisek Václava IV, zakladatele svého "královského" paláce v těchto místech, byla asi kontrola ekonomického příjmu z Hor Kutných. Proto právě toto místo. Ten královský palác tady vydržel sto let. Přežil tu husitské bouře, to znamená vládu Jiřího z Poděbrad. Až Vladislav II. Jagellonský opustil tento královský palác a vrátil se na Hradčany."

Foto: © City of Prague
O základateli Králova dvora Václavu IV. se říkalo, že byl panovníkem, kterému více vyhovovalo pobývat ve městě, než na Pražském hradě. Často volil také společnost nižší šlechty, než aby vyhledával společnost církevních hodnostářů nebo nejvýznamnějších pánů. Václav IV. tady skutečně žil a vládl. Také zde byl přepaden, unesen a pak vězněn v době, kdy měl problémy s některými přestaviteli české šlechty, ale také se svým bratrem Zikmundem Lucemburským.

Dnes, o pár set let později, je Obecní dům místem významných koncertů, hudebních festivalů, konají se tu plesy i módní přehlídky a konference.