V Obecním domě najdete na 40 tisíc uměleckých děl
Český rozhlas slaví 90. výročí a při této příležitosti pořádá i ples v Obecním domě. A tam se dnes vypravíme i my. Fasáda Obecního domu, který stojí na Náměstí Republiky, zaujme snad každého. Na chodce tu shlíží monumentální plastiky, které vytvořili čeští umělci. Je tu alegorie Národa, Prahy, legendárních postav a událostí a k tomu všemu typická secesní květinová výzdoba.
"Teď jsme prišli na místo vpravdě historické, protože stojíme na balkóně před Primátorským sálem, který vede na Náměstí Republiky. Toto náměstí se jmenovalo do roku 1918 podle kostelíku, který se tady nalézá, což je kostelík sv. Josefa, tedy náměstí Josefské. A právě z tohoto balkónu 28. října 1918 byl vyhlášen vznik československého státu a od té doby bylo Josefské náměstí přejmenováno na Náměstí Republiky."
V Obecním domě je řada pozoruhodných salonků. Kdybychom si dali tu práci, napočítali bychom 700 místností, 40 tisíc uměleckých děl a 5 tisíc lustrů. Krásnými lustry se chlubí například kavárna, ve které najdete unikátní světelnou fontánu s reliéfem Nymfy z carrarského mramoru. Příjemnou atmosféru večerního posezení dotváří svítidla vyrobená Františkem Křižíkem. Přízemí Obecního domu bylo otevřeno už v roce 1910. O dva roky později mohli návštěvníci vystoupat do prvního patra a otevřít dveře do jednoho z nejkrásnějších sálů.
"Přišli jsme do Smetanovy síně, středové prostory Obecního domu. Zajímavé tu jsou stropní vitráže, které umožňují, aby do sálu proniklo venkovní světlo."
"Nově vzniklá česká bohatá vrstva potřebovala kulturně-společenské centrum. Měla potřebu vyhranit se například proti německy mluvícím Příkopům. Vznik reprezentativního střediska nakonec iniciovala Měšťanská beseda v Praze,"říká Jiří Bukovský.
"Přišli jsme do salónku, který se jmenuje Cukrárna. Patří do řady takzvaných dámských salónků. Kdysi tu posedávaly dámy a popíjely kafíčko," popisuje Jiří Bukovský.
"Přicházíme do Grégrova sálu. Tyto prostory byly určeny k besedám, jichž se zúčastňovali muži. Diskutovali o závažných tématech a vytvářeli tu politiku,"říká Jiří Bukovský.
Při prohlídce Grégrova sálu se vyplatí podívat na strop, kde jsou nádherné obrazy Život, Poezie a Smrt z roku 1911. Na stěnách můžeme obdivovat trojici obrazů Píseň milostná, válečná a pohřební, které jsou zde od roku 1914 a jsou dílem Františka Ženíška. Další zajímavost najdeme například v Primátorském sále. Černý dubový nábytek tu je gravírováný pravým stříbrným prachem. Obecní dům má i svoje podzemí.
"Jdeme ke schodům, které vedou do Plzeňské restaurace - tedy do tzv. lidové části Obecního domu. Lidovosti chtěli architekti docílit i kombinací materiálu, proto se tu objevuje keramika."
Ve sklepě je také Americký bar, druhý nejstarší v Evropě. Obecní dům je spojen můstkem i s vedle stojící Prašnou bránou. Ostatně kamenná figura stavitele Prašné brány Matěje Rejska zdobí i fasádu Obecního domu a jejím autorem je Čeněk Vosmík. Obecní dům je i technicky zajímavý. Jsou tu průduchy klimatizace, od svého počátku byl chlazen vodou z Vltavy a to ze studen, které se nacházejí hluboko v podzemí budovy.
Obecní dům stojí na svém místě přes sto let? Co však stávalo dřív na jeho místě? Ve středověku to byl tzv. Králův dvůr, připomněl Jiří Bukovský:
"Když půjdeme do historie, tak v roce 1383 vznikl v tomto místě tzv. královský dvůr, který založil Václav IV. i když v tu dobu už byl vystavěn Karlem IV. reprezentační Pražský hrad. Určitě jedno z ekonomických hledisek Václava IV, zakladatele svého "královského" paláce v těchto místech, byla asi kontrola ekonomického příjmu z Hor Kutných. Proto právě toto místo. Ten královský palác tady vydržel sto let. Přežil tu husitské bouře, to znamená vládu Jiřího z Poděbrad. Až Vladislav II. Jagellonský opustil tento královský palác a vrátil se na Hradčany."
Dnes, o pár set let později, je Obecní dům místem významných koncertů, hudebních festivalů, konají se tu plesy i módní přehlídky a konference.
