V Zoopisníku se představí luskouni, hrabáči i zákulisí pražské zoo
S mnoha pozoruhodnými zvířaty i lidmi se můžete seznámit v nové knížce ředitele Zoo Praha Miroslava Bobka. Jmenuje se Zoopisník a na obálce má Miroslav Bobek vedle sebe zástupce zvířecí říše - hrabáče. V knížce poznáte zákulisí pražské zoo, seznámíte se se světem pouští a pralesů. Najdete tu zcela unikátní fotografie. A odpovědi na řadu otázek.
"Knížka se jmenuje podle mé rubriky, kterou mám v sobotních novinách, a kam každý týden píšu své zápisky. Je to de facto výběrem z těch zápisků nebo sloupků za poslední dva roky. V knize jsou rozšířené, jsou tam s takovými douškami, a hlavně se spoustou velkých fotografií. Tím se tahle knížka liší od mých předchozích."
Jsou to fotografie od profesionálních fotografů nebo přispívali i návštěvníci zoo? Jsou tam i vaše fotografie?
"Zhruba tak polovina, možná jen třetina fotografií je mých, druhá třetina Petra Hamerníka, našeho fotografa ze Zoo Praha. Zbytek jsou fotografie ze všech koutů světa. V některých případech to jsou naprosto unikátní záběry, které bylo nutné vyžádat od jejich autorů, protože nikdo jiný takovou fotografii neudělal."
Co vás letos v zoo nejvíc potěšilo?
V knížce mě zaujala příklad informace o Světovém dni luskounů.
"Luskoun je velmi bizarní savec, který žije v Africe a v jižní Asii. Je to taková obdoba jihoamerického mravenečníka, ale navíc má tělo pokryté šupinami. Do knížky se dostal proto, že luskouni jsou dnes nejobchodovanějšími savci. Jednak se jedí, jednak se jejich šupiny používají v tradiční čínské medicíně."
Věnujete se i koním Převalského, které posílá pražská zoo do Mongolska. Jak se jim tam daří? Bude další transport?"Ano, bude. Letadlo startuje z Kbel v úterý 19. června. Zase chceme vézt čtyři klisny. Koním se daří dobře, i když v tom letošním předjaří a na jaře bylo, ne snad v rámci našich koní, ale v Gobi víc úhynů než v minulých letech. Ale to je ten život, ta drsná příroda, že některé roky jsou méně příznivé."
V knížce se také dozvíme, kdo založil Muzeum bobků.
"Teď si nevybavím jeho jméno. Ale je to Američan, který sbírá koprolity, to znamená zkamenělé bobky. Muzeum je i virtuální. Je to už vzhledem k mému jménu zajímavá věc. Koprolity v některých případech mohou leccos prozradit i o zvířatech, která jsou dnes už vyhynulá. Virtuální muzeum bylo inspirací k tomu, co chystáme v Zoo Praha. Budujeme velké toalety pro školy, a zvenku tam bude toto muzeum koprolitů, ale i současných 'bobků'."
V knížce také zjistíme, kolik má zoo obyvatel. Máte je spočítané i do posledního cvrčka?"To ne. Čísla, která uvádíme v knížce, jsou savci, ptáci, plazi, obojživelníci. Už ani ryby nepočítáme, a už vůbec ne bezobratlé. Ono srovnávat drobné agamky se slony je zavádějící. Pohybujeme se kolem pěti tisíc jedinců."
V zoo je právě zajímavá výstava štírů, dokonce i s průvodcem, který poskytuje zajímavé informace. Jak je úspěšná a pokračuje ještě?
"Ano, pokračuje. Předcházela jí výstava pavouků sklípkanů, teď se chýlí ke konci výstava štírů a pokračovat bude tato série výstav velkými plži."