Věrozvěstové ze Soluně přišli na Moravu právě před 1150 lety
Právě nyní si připomínáme 1150. výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Věrozvěstové tehdy na Moravu přinesli nejen slovanskou liturgii, ale i hlaholské písmo. A přestože po zániku Velkomoravské říše se české země na dlouhá staletí vrátily do sféry západní, tedy latinské liturgie, stopy působení soluňských bratří jsou v naší historii a kultuře dodnes silné. A v našem hledání stop věrozvěstů Cyrila a Metoděje začneme v Moravském zemském muzeu v Brně. Až do konce září je tu rozsáhlá výstava o osudech obou bratří i jejich slovanské mise. Shrnuje výsledky více než půlstoleté práce historiků a archeologů na jižní Moravě, kde Cyril a Metoděj ve 2. polovině 9. století působili. Jsou tu ale zachyceny i ohlasy jejich působení v hudbě, literatuře, divadle i v lidovém umění. Do Brna se s mikrofonem vydala Magdalena Trusinová:
"U nás se většinou bere v úvahu rok 863 jako rok příchodu Cyrila s Metodějem. Už ale jen málokdo ví, co to bylo za lidi, jaké bylo jejich dětství a mládí. Oni toho zažili opravdu hodně a jedním z momentů, který stojí za to připomenout, jsou diplomaticko misijní nebo diplomaticko náboženské cesty, které podnikl filozof Konstantin nejprve sám a později i se svým bratrem. Jedna z cest, pravděpodobně kolem roku 855, se uskutečnila z Konstantinopole a mířila na dvůr bagdádského chalífy do Sámáry, do míst zhruba dnešního Bagdádu, asi šedesát kilometrů severně od města. Konstantin jako velmi mladý člověk tam hájil křesťanství a jeho ideje proti idejím islámu, které tam tehdy prezentovali čelní představitelé arabského světa."
/Galuška/ "V té době Chazaři přijali učení judaismu, ještě ho teprve vstřebávali. A Byzanc si říkala, že by je mohla obrátit. Jednak to mělo cíl politicko-mocenský, protože v 60. letech 9. století byla Byzanc centrem ruských útoků, a také útoků Pečeněhů. A politika Byzance byla vždy taková, že hledali nějakého spojence v pozadí, který by tyto útoky trošku zmírnil."
Pokud sledujeme pozorně, kudy šipka vede, vidíme, že se oba bratři cestou zastavili na Krymu.
"Na Krymu přezimovali, Konstantin se tam velmi rychle naučil židovský jazyk. A ze zpráv, které rozluštil, zjistil, že by tam někde měl mučednickou smrtí umřít v pořadí čtvrtý římský biskup sv. Kliment, který byl popraven kolem roku 101. A Konstantin zorganizoval pátrání, dnes bychom řekli jako první archeolog, a za účasti Metoděje a mnoha dalších lidí ty ostatky někde na břehu moře objevil. Dnes víme, že to asi nebyly ostatky onoho papeže, on tomu ale samozřejmě věřil, ta doba tomu věřila. Relikvie v podobě ostatků svatých byly tehdy ohromně uctívány, a to jak na západě, tak zejména na východě. Takže Konstantin tím získal obrovský kredit. Výprava k Chazarům byla obecně dost úspěšná. U Chazarů se mu podařilo diplomatickou cestou osvobodit tamní byzantské zajatce a také přimět Chazary, aby své zbraně obrátili proti Rusům a Pečeněhům, takže dosáhl svého. A velmi unavený, ale s ostatky sv. Klimenta, se vrátil zpět."
"Tato výstava je vlastně tematicky specializovanou výstavou, která se snaží zachytit nebo doložit životy obou byzantských bratří na pozadí rané christianizace středoevropských, potažmo moravských Slovanů. Chtěl bych upozornit, že my v žádném případě neprezentujeme Velkou Moravu. My tu neprezentujeme zlaté šperky, doklady zahraničního obchodu, ani vojenství, obranu nebo řemesla. My se tu skutečně zaměřujeme na náboženskou sféru rané christianizace a Cyrila a Metoděje. Jistě lze namítnout, že tu byly výstavy v 60. letech minulého století. To byly skutečně velké výstavy, které obešly prakticky všechna evropská hlavní města. Ta výstava se ale jmenovala Velká Morava a jedna její část byla věnována Konstantinovi a Metoději, tedy počátkům křesťanství. Tato výstava je vskutku první, věnovaná Cyrilovi a Metoději."
"Je pravda, že minimálně půl století před byzantskou misií už tu začínají působit, jak praví písemný pramen Život Metodějův, kněží z Vlach, Řek a Němec. A my víme ze znění synod, tedy setkání vysokých církevních hodnostářů, která se konala už v r. 796, a dokonce i o nějaký rok dříve, že už tam bylo doporučeno misionářům, kteří budou působit u Avarů, to znamená v oblasti dnešního Maďarska, ale i u okolních Slovanů, že pro jejich potřeby mají být přeloženy základní náboženské křesťanské formule a modlitby do jim srozumitelného jazyka. Tím samozřejmě nebyla ještě staroslověnština, ale byla to nějaká forma místního praslovanského jazyka, kterou používali moravští i jiní Slované. Takto bylo přeloženo například Credo, tedy vyznání víry, dále modlitba otčenáš, zcela jistě křestní formule, zpovědní formule a možná i některé další. Víme to proto, že opisy těchto překladů se nám dochovaly z 11. století. Tyto památky jsou psány sice latinkou, ale ve slovanském jazyce. A tam je zřejmé, že tyto formule ve slovanském jazyce byly na Moravě užívány už v první polovině 9. století."
"Ty modely vyhotovila firma v Mariánských Lázních, Jsou to samozřejmě modely vzniklé po konzultacích s mými kolegy a jsou vskutku nové svým pojetím. Jsou bližší běžnému návštěvníkovi, v některých případech jdou i do detailů. Jsou samozřejmě barevné a jsou určitě pevnější, nežli ty bývalé bílé modely z umakartu nebo polystyrénu. My jsme za to velmi rádi. Ty modely tvoří významnou část prezentace této výstavy, protože, jak známo, velkomoravská architektura se nám dochovala jen ve zbytcích, v podobě negativních výplní základů."
"V současnosti právě tady, kolem hradiště v Mikulčicích a kaple sv. Markéty v Kopčanech, se vytváří projekt mikulčicko - kopčanského archeoparku, který jako jeden kulturně historický a archeologický celek usiluje o zapsání na Listinu světových kulturních památek UNESCO. Celý tento areál je zajímavý tím, že se nachází ve dvou státech, a také tím, že je v přírodním prostředí, protože na obou místech je poslední osídlení doloženo v první polovině 15. století. Na rozdíl od jiných archeologických lokalit, které byly další zástavbou úplně zničeny. U nás v Mikulčicích i na druhé straně v Kopčanech zůstaly ty archeologické terény vlastně zachovány. V hloubce od 40 centimetrů do dvou metrů jsou unikátní terény, které, když je archeologové odkryjí, dokumentují stav sídliště v 9. století."
"My si to nemyslíme. My víme, že tu není. Zajímavostí tohoto areálu je ale i to, že byla prozkoumána jen třetina celkové plochy."
Ve druhé polovině 9. století žilo na slovanském hradišti a v jeho okolí zřejmě dva a půl tisíce lidí.
"Jsou některé náznaky, a někteří historikové by tomu i věřili, že toto místo se mohlo jmenovat Morava, podobně jako třeba Staré Město se mohlo jmenovat Veligrad. A v období vrcholu Velkomoravské říše kolem roku 894 tu mohlo žít kolem dvou tisíc lidí."
"Oni se tu určitě potkali, nelze ale doložit archeologickými nálezy, kolik kostelů tu stálo před příchodem Konstantina a Metoděje."
Této části se říká akropole?
"Ano, nacházíme se na akropoli. Přišli jsme do objektu, který prezentuje archeologické terény prvního a druhého kostela. Před námi jsou negativy základů druhého kostela. Je to autentický archeologický terén, který odkryli v letech 1954-55 profesor Poulík a jeho spolupracovníci. A v této podobě nám ho vlastně pod zděným objektem zachovali až do současnosti."
"O jejich působení toho moc nevíme."
Jak moc si může archeolog vymýšlet?
"Mám-li být upřímná, tak hodně."
Mne třeba překvapilo, že na současné brněnské výstavě jsou 3D modely kostelů z různých velkomoravských sídlišť. A některé z nich mají kopule. A když jsem se ptala, jak se to vlastně pozná ze základů, protože víc se nedochovalo, tak mi docent Galuška přiznal, že se to úplně neví, ale předpokládá se to třeba podle šířky zdí. Zdi byly širší, tak zřejmě mohly nést kopuli. Jistě se to ale neví.
"To jsou dvě různé věci. Zaprvé archeologie je věda, která od počátku měla dvě úlohy. Jednak je to ta sběratelská, lidé se zajímali o kuriozity a staré věci. A jednak je to jakési hledání počátků, legitimizace čehosi. Právě Cyril s Metodějem byli jedněmi z prvních archeologů, protože se vydali hledat sv. Klimenta na Krym. To je krásný příklad a takové příběhy známe už z minulosti. Takže archeologie hledá počátky. A my se musíme ptát, v jaké době a co archeolog zkoumá a na jaké otázky odpovídá. Archeologové si málokdy uvědomují, že vlastně plní společenskou poptávku. Takže i dnešní otázky, které jsou nám kladeny - dnes je v archeologii poměrně populární paleoarcheologie - znamenají, že opět odpovídáme na nějaký současný diskurs. V tomto ohledu, ať už vědomě nebo podvědomě, odpovídáme na požadavky našich současníků. Na druhé straně, když popularizujeme a představujeme naši minulost svým současníkům, tak bychom si neměli dovolovat vůbec nic. Měli bychom být v představování minulosti co nejkorektnější a nejserióznější."
"Nesmíme pustit ze zřetele kontext 9. století. Musíme si uvědomit, že to je velice zajímavé období, které je v podstatě rozhodující i pro současnou Evropu, pro vznik západní latinské křesťanské Evropy. Je to období, jehož počátek můžeme datovat vládou Karla Velikého, který vlastně zahájil ty sjednocovací procesy. On vlastně uvolnil náš prostor od Avarů, a tím ho otevřel křesťanským misiím. Dostal tak prostor, který byl v té době obýván Slovany, do kontaktu s Franskou říší. Musíme si také uvědomit, že to nebyla jenom střední Evropa, nebyli to pouze Moravané nebo Češi, ale poměrně velký půlměsíc slovanských kmenů, který sahal v podstatě od Baltu, od dnešního Hamburku, až k severnímu Jadranu. A tento prostor byl postupně různými způsoby začleňován do Franské říše. Jedním způsobem byla christianizace, dalším uvádění vévodů nebo markrabat na tato území, nebo se tato území stávala přímo součástí Franské říše. Naše území byla zhruba od roku 800-805 až do tzv. verdunského míru v kontaktu s Franskou říší. A od verdunského míru jsou české země jmenovány jako tzv. závislá území. A podléhají christianizaci, Moravané byli pokřtěni roku 831 biskupem z Pasova. Takže se sem dostává i křesťanství. Pozvání misie Cyrila a Metoděje přichází v období, kdy Franská říše už má za sebou určité reformy, jak církevní tak jazykové, a touhou po písmu a po jazyku a po výkladu Písma ve slovanském jazyce odpovídá na reformy, které již ve Franské říši proběhly."
"Jaký měla přínos pro Moravu, to je otázka. Samozřejmě politický, v každém případě. Samozřejmě i přínos kulturní. Nedá se ale říct, že by to pro nás znamenalo nějaké vybočení z vývoje, který tu již byl a který pak následoval. Určitě má obrovský přínos pro kulturní jižní a východní Evropy. Ta se k nim hlásí, to je vidět, a tak je to v pořádku."
