Voláme Kuvajt

A je tu rubrika Voláme Kuvajt. Jak už naši pravidelní posluchači vědí, je určena především pro české a slovenské chemiky v Kuvajtu, kterým jejím prostřednictvím předáváme vzkazy, pozdravy a přání, která jim zanechávají jejich příbuzní, přátelé, blízcí i zcela neznámí lidé.

Voláme Kuvajt

foto: ČTK

U mikrofonu je se mnou Mikuláš Kroupa. Ještě připomenu telefonní číslo, na kterém nám vzkazy pro vojáky můžete zanechat. Volejte Prahu, 221552989, nebo pište na mailovou adresu [email protected].

Náš záznamník se plní vzkazy, a proto mohou být některé o pár dní zpožděny, protože se nám do vysílání prostě nevejdou.

Někteří z našich chemiků slaví v těchto dnech v Kuvajtu narozeniny. Jako například Tomáš Talarčík, kterému přišlo množství vzkazů a gratulací.

"Tady Talarčíková Jana, jsem maminka jednoho z vojáků v Kuvajtu, jmenuje se Tomáš. Chtěla bych ho pozdravit a ať se drží.

Chtěla bych pozdravit svého manžela Tomáše Talarčíka. Posíláme mu moc pusinek, vzkazujeme mu ať to tam vydrží ještě nějakou chvilku a ať se nám ve zdraví vrátí. Jeho manželka Marta a dcery Lucinka a Katuška Talarčíkovi.

Dobrý den, tady Martina Jervová s rodinou a chtěla bych popřát Tomášovi Talarčíkovi k jeho narozeninám. Škoda, že nejsi tady, to bychom se alespoň opili a škoda, že jsi nám nedovezl tu slivovici. Ale stejně, až přijedeš, tak tě to moc levně nepřijde. Tak čau a posíláme pusinku, ať jsi co nejrychleji doma, ahoj.

Já bych chtěla pozdravit Tomáše Talarčíka a popřát mu k jeho narozeninám, které strávil v Kuvajtu, hodně zdraví a štěstí. Ať se nám brzo vrátí domů, přeje teta Hanka a strejda Bohuš."

Narozeniny slaví i Jindřich Sova a na náš záznamník mu přišlo přání od maminky Heleny Blažkové.

"Chtěla bych mu popřát k jeho 24. narozeninám, které má 2.dubna všechno nejlepší a chtěla bych, abyste mu vyřídili, že na něj myslíme. Máma, Jitka, Linda a všichni z Tábora a pozdravujeme taky všechny ostatní vojáky. A jestli by jste mu mohli zahrát nějakou písničku od Lenky Dusilové."

"Já bych chtěl nechat vzkaz pro bráchu Radka Sekaninu, který je teď v Kuvajtu. Přeji mu hodně zdraví a štěstíčka. Samozřejmě nejen jemu, ale všem, co jsou tam a ať se všichni brzo a v pohodě vrátí. Jinak doma je všechno v pořádku. Prostě držte se, brácho měj se fajn.

Je to pro nadrotmistryni Michaelu Brenerovou. Míšo, zdraví tě babička a děda z Prahy. Jsme na tebe hrdi, přejeme tobě i celé jednotce šťastný návrat ve zdraví zpět do Česka. Ahoj."

Vzkazy pro české chemiky přicházejí nejen na náš záznamník, ale chodí i množství e-mailů. Například Michal Hauf z Prahy mj. píše:

Zdravím do Kuvajtu, chtěl bych vám všem vyjádřit svou úctu a podporu a také a hlavně bezmezný údiv. Absolutně nechápu, jak to můžete v takových podmínkách vydržet, když vás vidím v televizi jak cvičíte v poušti, samý prach, písek a jistě i teplo, ne-li rovnou vedro... vím, co je to mít na sobě výstroj a něco v ní dělat. Sloužil jsem u chemického praporu jako záklaďák, ale to, co musíte zažívat vy, to si vůbec neumím představite, hluboce se vám klaním.

Další vzkaz přišel od paní Oliny Šťastné z Třemošnice, která českým chemikům píše: Chtěla bych jen vzkázat všem těm, kteří jsou tam daleko, že na ně myslíme. Přejeme jim, ať se vrátí ve zdraví. Nikoho ve válce nemám a proto vzpomínám na ty naše kluky, jako na celek. Držte se!!!!!

Chemiky zdraví i jejich kolega Petr Novotný. Jeho vkaz je určen plukovníku Pavlu Gajdošovi. Jak píše, zdřejmě si už na něj nebude pamatovat a doufá, že neoslovuje někoho jiného. Oba spolu měli sloužit asi půl roku v letech 1982/83 na poddůstojnické škole chemického vojska v Liberci. Mj. píše:

"Posílám touto cestou Tobě i všem ostatním příslušníkům protichemické jednotky přání hodně zdraví a štěstí ve vaší misi, držím vám všem palce, abyste úspěšně splnili všechny úkoly a všichni se vrátili domů do Česka i na Slovensko v pořádku. Mohu říct, že už od doby první války v Zálivu, od které je česká protichemická jednotka označována za nejlepší na světě, a také díky vám všem, kteří sloužíte v dnešní válce, jsem i já hrdý na to, že také moje vojenská odbornost je právě chemik odmořovač. Tolik Petr Novotný, který drží všem palce.

---

I do dnešní rubriky přišel pozdrav ze Slovenska. Z Bratislavy se hlásí Miroslav Minár:

Skutečnost, že slovenští a čeští vojáci opět společně stojí proti tyranii a zlu, citlivě vnímají doma na Slovensku i váleční veteráni. Před 60 lety i oni společně bojovali proti fašistickému Německu na východní i západní frontě za svobodné a demokratické Československo, za svoji vlast bojovali daleko od domova. Proto, jak jsme se mohli přesvědčit na jejich nedávném setkání, jsou v myšlenkách s vámi vojáky prvního slovensko-českého praporu. Veterán západního odboje hrdina od Dunkerque generálmajor Anton Petrák z Bratislavy to vyjádřil slovy:

"V každém případě jsou to lidé na správném místě. Je třeba se postavit proti zlu s největší rozhodností. Já jsem pyšný, že tam naši vojáci jsou, a kdybych byl mladší, budu mezi nimi."

Pane generále, taková praktická otázka, je tam prostředí, jako bylo v bojích o Tobruk. Vy jste se těchto bojů nezúčastnil, ale určitě jste hovořil s kamarády, kteří tam bojovali. Co byste radil?

"Aby se nebáli, protože když člověk bojuje za správnou věc, tak jde do boje s odhodláním. Ví proč tam jde a oni to určitě vědí. Tak jako my, když jsem šli do odboje, my jsme šli za jiných trochu horších podmínek. Nikdo z nás nevěděl, jestli se z fronty vrátí, ale naše odhodlání bylo bojovat za svobodné Slovensko, respektive svobodné Československo. A tito lidé, kteří tam odcházejí ve jméně Slovenska určitě brání hodnoty, které byly u nás dlouho zneuctívané a kterých si musíme všichni vážit."

Na veterány myslí i připravovaný zákon o vojenských veteránech. Na tiskové konferenci o něm mluvil v programu Ivan Šimko. Zdůraznil, že půjde především o morální ocenění vojáků, kteří se zúčastnili vojenských konfliktů ve jménu demokracie a lidskosti a mezi ně budou patřit i chlapci z Kuvajtu, dodal ministr.

Dnešní radiomost využil i zástupce náčelníka generálního štábu generálmajor Jozef Blizman, který se s vámi loučil na posledním cvičení na Lešti.

"Chlapci, jsem rád, že zatím od doby, kdy jste opustili Slovenskou republiku, se držíte bez větších problémů. Jsem rád, že jste zatím nebyli nasazení na reálné záchranné práce kvůli kterým jste tam byli vyslaní. Já vám přeji, aby vám to vydrželo až do konce této operace, aby jste nemuseli být nasazení a v případě, že se tak stane, budete schopní, a o tom jsem přesvědčený na základě vašeho výcviku, úkoly, které jsou na vás kladené splnit a především očekávám, že po skončení operace se s radostí všichni setkáme doma na Slovensku."

A to je dnes ze Slovenska vše, na shledanou zítra.