Vrátí se doba, kdy každý druhý Čech byl amatérský řemeslník?

Česko je prý názornou ukázkou toho, jak to mohlo vypadat při stavbě Babylonské věže. Na zdejších stavbách je totiž možné slyšet pestrou směsici jazyků. Vůbec už není přehnané tvrzení, že kdyby nebylo cizinců, v Česku by se dnes nic nepostavilo. Důvod je zřejmý. Chybí řemeslníci. Více se dozvíte v následující ekonomické rubrice.

Nejsou lidi, říkávalo se za minulého režimu. Kdysi oblíbené úsloví ale začíná pozvolna opět vstupovat v platnost. Na nedostatek kvalifikovaných dělnických pracovníků si už dlouho naříkají mnohé zahraniční i tuzemské firmy. Chybí ale také lidi, kteří ovládají tradiční řemesla. Markantní je to třeba ve stavebnictví. Toto odvětví roste, nechybí mu zakázky, ani peníze. Brzy by ale kvůli chybějícím lidem mohlo zkolabovat. Generální ředitel Svazu podnikatelů ve stavebnictví Miloslav Mašek říká, že za osm let bude odvětví potřebovat asi 25 tisíc řemeslníků. Jenže, kde je vzít?

"V současné době se podle našich údajů učí někde asi tak sedm osm tisíc učňů stavebních profesí. Všichni tito lidé bohužel do praxe nedorazí, takže akutní nedostatek se prohlubuje."

Učňovská zařízení, která by měla vychovávat třeba nové zedníky, tesaře nebo strojaře zejí mnohdy prázdnotou. Proč chybí zájem o řemesla, která mívala zlaté dno? Zástupce ředitele základní školy na Náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze Františka Radu nezájem o učňovské školy nepřekvapuje.

"V dnešní době je mezi kluky v devátých třídách největší zájem o střední odborné školy, kde mají vidinu práce s počítačem, práci technickou a samozřejmě maturitu. To je láká nejvíce. Musím říci, že nabídka středních škol tohoto typu je tak široká, že se na ně dostane většina žáků devátých ročníků. Takže na učňovské školy moc nezbývá."

Zmínkou o maturitě František Rada naznačil i širší společenské souvislosti.

"Obecný trend u nás je veden ke vzdělanosti, k tomu, že maturitu by měl mít skoro každý. A tak trochu se zapomíná na řemesla."

Foto: Evropská komise
Někteří odborníci už tvrdí, že začínáme sklízet plody školské politiky státu, která učňovské obory degradovala na okrajový segment vzdělávací soustavy. O degradaci mluví i ředitel Střední školy technické Zelený pruh Ivo Košař.

"V posledních deseti patnácti letech se v podstatě o učňovském školství nebo o učních nemluvilo. Docházelo až k takové cílené degradaci manuální práce. To se samozřejmě dostalo do povědomí rodičovské veřejnosti."

Zkrátka se naplánovalo, že téměř 90 procent obyvatelstva by mělo mít maturitu, kvantita dostala přednost před kvalitou.

"Celá filosofie Ministerstva školství směřuje k tomu, aby celá generace měla maturitu a ti, kteří pak nebudou pokračovat ve vysokoškolském studiu by se měli po maturitě vyučit a jít někam na stavby nebo do fabriky. To je naprosto nereálné v českých podmínkách. Navíc je to sestup z vyšší kvalifikace na nižší."

Na druhou stranu je pravda, že některé vyspělé země učňovské školství vůbec neznají. Řemeslníka, kvalifikovaného dělníka si vychovává nějaká firma. Ivo Košař ale namítá, že i u nás byly vlastně učňovské školy v řadě případů pod dohledem firmy.

Jaromír Drábek, foto: autor
"Na začátku devadesátých let byla kontinuita s výrobní sférou přetržena. Učiliště byla v té době většinou učilištěm nějaké firmy. Teď se těžko hledá cesta zpátky. Bez sepětí s výrobní firmou tu výuku jen v podmínkách školy nejde kvalitně dělat."

Jak ale řekl Radiu Praha prezident Hospodářské komory České republiky Jaromír Drábek, za současný stav nenesou vinu jen podniky.

"Otázka odborného školství není vůbec jednoduchá. Podniky ztratily daňové výhody, které byly dříve běžné. Ztratily výhody, které jim umožňovaly například vázat si své učně, aby po nějakou dobu pracovali v podniku. Já bych neřekl, že lze hledat chybu jenom na jedné či druhé straně."

Před rokem 1989 si většina Čechů zakládala na tom, že všechny odborné profese zvládne sama. Zkrátka co Čech, to chalupář, co chalupář, to řemeslník. Byla to ovšem svým způsobem z nouze ctnost. Sehnat řemeslníka býval problém. Možná se ta doba opět vrací, i když podle generálního ředitele Svazu podnikatelů ve stavebnictví Miloslava Maška stále platí, že řemeslo má zlaté dno.

"Určitě má. A v budoucnosti to oceníme ještě více. Víte, přestaňme se chovat schizofrenně. My dělnické profese nebo řemeslníky nepotřebujeme, dokud nám nekape kohoutek nebo dokud nepotřebujeme opravit dům nebo postavit chatu. Pak najednou zjišťujeme, že řemeslníci nejsou. Řemeslníci a lidé s manuální zručností budou potřeba i v moderní společnosti. Když se vezmete, že dnešní řemeslník, když se vyučí a získá kvalifikaci, nejen bude mít jistě celoživotní zaměstnání, v něm i kariérní růst, on také může jít dělat do celé Evropy. Nedostatek šikovných lidí, řemeslníků, je totiž všude. Takže to vůbec není špatná parketa vyučit se a pak teprve dělat další kariérní růst."