Vyhráli oba

Jednání v Rakousku, Foto: ČTK

K bruselské dohodě se ještě ve své poznámce vrací Zdeněk Vališ. Jak uvádí, ve sporu nakonec zvítězily obě strany.

Dnes už není podstatné zkoumat, kdy, kde a proč došlo k vzedmutí protitemelínské hysterie. Jisté je jen to, že se na tom podílela hloupost a arogance na obou stranách. Podstatné ovšem je, že nakonec zvítězil rozum. Komisař Evropské unie Günther Verheugen proto mohl právem poděkovat oběma stranám za odvážné řešení a vyjádřit v podstatě obdiv nad tím, že otázka spolupráce České republiky a Rakouska v jaderné bezpečnosti dosáhla míry, jaká nemá co do vzájemné informovanosti ve světě obdoby.

Jednání v Rakousku,  Foto: ČTK
Poděkování určitě patří Zemanově vládě za to, že v těžké diplomatické zkoušce, kterou dohadování se sousední zemí obnášelo, obstála, že dokázala potlačit nutkání tvrdě odmítnout rakouské požadavky jako neoprávněné vměšování do vnitřních záležitostí Česka a dál trpělivě jednala. Bez ohledu na to, že se na domácí politické scéně ještě bezesporu střetne s různými populistickými ješity, kteří jí budou předhazovat, že zradila národní zájmy. Přitom do voleb zbývá už jen sedm měsíců.

Vláda však viděla dál, až za horizont předvolební kampaně. Elektrárna se kvůli postoji Rakouska stala jednou z hlavních překážek na cestě České republiky do Evropské unie. Bez souhlasu Vídně by nebylo možné uzavřít kapitolu o energetice na předvstupních jednáních s Bruselem. Ostatní státy unie v Temelínu žádný problém neviděly, naopak Evropská komise konstatovala, že jde o jednu z nejbezpečnějších atomových elektráren. Také Německo potichu ustoupilo od výhrad, vznesených před časem ministrem životního prostředí Jürgenem Trittinem. Vše tedy bylo vyřešeno a čekalo se jen na to, jak se dohodne Praha s Vídní.

Pro rakouského kancléře Wolfganga Schüssela znamená ukončení sporu úlevu. Jeho vláda je kvůli Temelínu rozdělena na dvě naprosto se neshodující frakce, nachází se pod silným tlakem obyvatelstva a na druhé straně hrozila mezinárodní izolace Rakouska. Dokonce se schylovalo k bezprecedentnímu jednání Bruselu, když komisař Günther Verheugen pohrozil, že buď se obě země dohodnou, nebo komise zveřejní své stanovisko k české energetice bez ohledu na postoj Vídně. Smést proto včas problematiku Temelína ze stolu bylo v kancléřově nejvlastnějším zájmu.

Volby jsou až za dva roky a do té doby vášně vyprchají. Hlavní je, že Temelín přestává být vládním problémem. A jaká je česká bilance? Jednak došlo k dalšímu pootevření dveří do Evropské unie. Jednak se ještě více zvýšil pocit jistoty s ohledem na bezpečnost Temelína. Zásluhou tak obrovskému mnohaletému tlaku na bezpečnost, jaký nemá ve světě obdoby, došlo v elektrárně k jinde nevídanému zabezpečení všeho možného, dokonce třeba až ke ztrojování elektrických okruhů a instalaci nehořlavých kabelů i na pisoárech u přívodu proudu k žárovce.

No a ještě onomu vlivu Evropské komise. Omezení státní suverenity se v souvislosti s Bruselem občas používá jako strašáku a možná to i opravdová hrozba je. V tomto případě je však naopak úděsné si představit, kam až by události asi šly, kdyby se - nebýt tlaku Bruselu na obě strany - do sebe pustili rakouští a čeští šovinisté i nestandardními způsoby.