Vyhráli oba
K bruselské dohodě se ještě ve své poznámce vrací Zdeněk Vališ. Jak uvádí, ve sporu nakonec zvítězily obě strany.
Dnes už není podstatné zkoumat, kdy, kde a proč došlo k vzedmutí protitemelínské hysterie. Jisté je jen to, že se na tom podílela hloupost a arogance na obou stranách. Podstatné ovšem je, že nakonec zvítězil rozum. Komisař Evropské unie Günther Verheugen proto mohl právem poděkovat oběma stranám za odvážné řešení a vyjádřit v podstatě obdiv nad tím, že otázka spolupráce České republiky a Rakouska v jaderné bezpečnosti dosáhla míry, jaká nemá co do vzájemné informovanosti ve světě obdoby.
Vláda však viděla dál, až za horizont předvolební kampaně. Elektrárna se kvůli postoji Rakouska stala jednou z hlavních překážek na cestě České republiky do Evropské unie. Bez souhlasu Vídně by nebylo možné uzavřít kapitolu o energetice na předvstupních jednáních s Bruselem. Ostatní státy unie v Temelínu žádný problém neviděly, naopak Evropská komise konstatovala, že jde o jednu z nejbezpečnějších atomových elektráren. Také Německo potichu ustoupilo od výhrad, vznesených před časem ministrem životního prostředí Jürgenem Trittinem. Vše tedy bylo vyřešeno a čekalo se jen na to, jak se dohodne Praha s Vídní.
Pro rakouského kancléře Wolfganga Schüssela znamená ukončení sporu úlevu. Jeho vláda je kvůli Temelínu rozdělena na dvě naprosto se neshodující frakce, nachází se pod silným tlakem obyvatelstva a na druhé straně hrozila mezinárodní izolace Rakouska. Dokonce se schylovalo k bezprecedentnímu jednání Bruselu, když komisař Günther Verheugen pohrozil, že buď se obě země dohodnou, nebo komise zveřejní své stanovisko k české energetice bez ohledu na postoj Vídně. Smést proto včas problematiku Temelína ze stolu bylo v kancléřově nejvlastnějším zájmu.
Volby jsou až za dva roky a do té doby vášně vyprchají. Hlavní je, že Temelín přestává být vládním problémem. A jaká je česká bilance? Jednak došlo k dalšímu pootevření dveří do Evropské unie. Jednak se ještě více zvýšil pocit jistoty s ohledem na bezpečnost Temelína. Zásluhou tak obrovskému mnohaletému tlaku na bezpečnost, jaký nemá ve světě obdoby, došlo v elektrárně k jinde nevídanému zabezpečení všeho možného, dokonce třeba až ke ztrojování elektrických okruhů a instalaci nehořlavých kabelů i na pisoárech u přívodu proudu k žárovce.
No a ještě onomu vlivu Evropské komise. Omezení státní suverenity se v souvislosti s Bruselem občas používá jako strašáku a možná to i opravdová hrozba je. V tomto případě je však naopak úděsné si představit, kam až by události asi šly, kdyby se - nebýt tlaku Bruselu na obě strany - do sebe pustili rakouští a čeští šovinisté i nestandardními způsoby.
