Výročí fotbalové legendy
Byl nejlepší a fotbaloví fandové ho zbožňovali. Měl několik možností jít za lepším, ale zůstal věren své Slavii. Josef "Pepi" Bican by se 25. září dožil 95. let. Jeho památku uctili ve čtvrtek na vyšehradském hřbitově v Praze jeho blízcí, ale také spoluhráči a fandové z Prahy i Vídně.
Josef Bican, řečený "Pepi", se stal hned v mládí hvězdou, hrál za rakouskou reprezentaci, „Wunderteam", ve kterém dal v devatenácti zápasech čtrnáct gólů. V roce 1934 se v dresu Rapidu Vídeň stal nejlepším střelcem rakouské ligy, o rok později přestoupil do Admiry Vídeň.
"A moje přání teď bylo se dostat do Slavie," vyprávěl mi před několika lety Josef Bican. "Já byl slavista, já za to nemohl. Od narození jsem jezdil do Sedlice u Blatné k babičce a k dědovi. Jednou jsem tam přijel, byl jsem na zahradě a najednou vystoupili z auta tři páni. To byl předseda Slavie Valoušek..."
A už Vás měli...
Slavie byla přece jenom rychlejší...
"Byla rychlejší, já jsem to řekl té Spartě, ale oni říkali: Heleďte, my Vám dáme dvakrát tolik, co Vám dá Slavie."
To se psal rok 1937. O rok později vyhrála Slavia Středoevropský pohár a Bican se stal jeho nejlepším střelcem. Svoji životní formu měl v době druhé světové války. Hitler si přál, aby se stal Němcem, ale on odmítl. Po válce se o něj vážně zajímaly některé italské kluby, on však zůstal ve Slavii. Po roce 1948 v něm komunisté viděli třídního nepřítele a ve Slavii buržoazní klub. Bican se tak stal pomocným dělníkem.
"On se nenechal ponížit, bylo mu jedno, jestli je to švédský král nebo někdo jiný. Když třeba někam letěl, tak měl úctu od pilotů, od ostatních lidí, a nikdo jim to nenařídil. On měl v sobě tu nesmírnou sílu k úžasné poctivosti. Také proto byl politicky postižený, protože vždycky šel za tou pravdou," vzpomínala ve čtvrtek na vyšehradském hřbitově Jarmila Bicanová, vdova po Josefu "Pepi" Bicanovi.
