Vysílání Radia Praha jsme lovili i na dovolené

Radio Praha bylo jedno z prvních, které začalo vysílání přes internet využívat. Není to však tak dávno, kdy se rozhovory točily na těžké magnetofony a kola pásků se stříhala buď nůžkami nebo na stříhačce. Také mnozí naši posluchači ladili Radio Praha ještě v době, kdy to bylo možné jen na krátkých vlnách.

Josef Kubeczka
I my v redakci pamatujeme tuhle dobu, jako třeba Josef Kubeczka. Společně jsme na ni zavzpomínali. Třeba na přeřeky. Vzpomeneš si na některý?

"Ale jistě. Z takových těch žertovných jsem místo policejní kordony řekl policejní kondomy a z vysílání redakce jsem udělal vysílání reakce. Vždycky se najde něco."

Já si vždycky vzpomenu, jak jsem přečetla, že zpíval slavný terorista, to taky patří k jednomu z těch legračních přeřeků. My pamatujeme dobu, kdy ještě žádný internet nebyl a ve vysílání se stříhaly pásky. Můžeš zavzpomínat na tuhle dobu?

"Střih pásků je krásná věc. Dokonce jsme měli jednoho kolegu, kterému někdo nakukal, že slepka na přestřižený pásek se musí nalepit tak, aby z toho pásku trčela nahoru. Když pak stříhal půlhodinový pořad, tak ten pásek vypadal jak ježek, protože z toho trčely slepky. Každou chvíli se to slepilo dohromady, pak ten pásek škubal a když to chtěl někdo přehrát, tak měl pocit, že dotyčný koktá, protože se to zasekávalo. Vždycky to udělalo škub a hlas poskočil, prostě taškařice."

Vzpomínáš si na některého hosta, který tě zaujal, pobavil, překvapil?

"Jsou některé věci, na které se zapomenout nedá. Já osobně třeba na setkání s prezidentem Kwasniewskim a jeho paní. To bylo velice milé. Vzpomínám i na setkání s člověkem, kterého jsem vždycky obdivoval za to, co dokázal na sportovním poli, a to byl Josef Bican. Při příležitosti jeho kulatin jsem s ním točil rozhovor a to je opravdu setkání, na které se nezapomene."

Zdeňka Kuchyňová
Poslouchal jsi o dovolených také naše vysílání, naše krátké vlny?

"Samozřejmě, vypadalo to dobrodružně, protože jsem byl na Makarské riviéře v Chorvatsku na pláži a měl jsem na uších sluchátka. Koukali na mě podezřele. Poslouchal jsem naše vysílání, ale zpočátku to bylo spíše takové lovení než poslouchání, protože ta vlna utíkala a já utíkal za ní. Točil jsem anténou, jak to šlo. Za pár dnů už jsem věděl, které vysílání, ve který čas a na které frekvenci je pro mě nejpřijatelnější, co se týče poslechu."

Já si vzpomínám, že jsme takto lovili v Itálii a bylo přesně jedno místo, kde to dobře šlo. Muselo to být před garáží a pravý blatník auta. Proto auto muselo stát na stejném místě a tam se vždycky lovilo vysílání. V něm se setkáváme i s tím, že také dabujeme naše hosty v cizí řeči. A já si vždycky vzpomenu, to už ti nikdo neodpáře, že jsi daboval uhlí. Pamatuješ si na to?

"To je právě ten průšvih. Všichni to říkají, traduje se, že jsem daboval i uhlí, ale já si na to nepamatuji. Ale je pravda, že jsem daboval kde co a kde koho. Není to jednoduché, protože kolikrát jsem zvažoval, jestli se mám spíše podobat jeho hlasu, pak jsem zjistil, že to nejde. Snažím se spíše držet rytmus toho člověka."