Vysloužilci oslavili Den veteránů

r_2100x1400_radio_praha.png

Občané České republiky si připomněli Den válečných veteránů, který každoročně připadá na 11. listopadu. Vysloužilci hlavně z 2. světové války se po celé republice mohli setkat se svými spolubojovníky na řadě slavnostních shromáždění. I přesto, že jsou však veteráni oslavováni jako hrdinové, nebylo tomu tak vždy a i v současnosti se musejí potýkat se závažnými problémy.

Jedním z účastníků Dne veteránů je také Fedor Komichal. Pětasedmdesátiletý plukovník bojoval za 2. světové války na východní frontě. "Bojoval jsem ve všech bitvách, od Kyjeva, až po Prahu. Domů jsem se vrátil přes nemocnici ve Lvově, kde mi léčili moje čtvrté zranění," vzpomíná plukovník.

Zejména vojáci, kteří bojovali na západní frontě ve službách britské armády, se po návratu do vlasti dočkali nemilého přivítání a řada z nich skončila v komunistických kriminálech jako údajní přisluhovači západních mocností. Ačkoli se plukovník Komichal účastnil hlavně bojů v Sovětském svazu, komunisté se i jemu snažili život co nejvíce znepříjemnit. "Když se dělal nábor do strany, po zkušenostech ze Sovětského svazu jsem tam jednoduše vstoupit nemohl,"říká veterán. "Kladli mi za vinu, že jsem se obrátil proti KSČ, i když jsem měl působit jako vzor pro mládež," dodává.

Do šedesátých let pak Fedor Komichal nemohl studovat vysokou školu ani získat vytouženou hodnost plukovníka. Oba sny se mu vyplnily až v roce 1968, kdy byl spolu s dalšími spolubojovníky z 2. světové války rehabilitován. Možná i proto je se svým současným stavem spokojen a podle jeho názoru se nyní o veterány stát stará příkladně. "Jsme moc spokojení, hlavně že jsme se dožili demokracie, však jsme na ni čekali dlouho," usmívá se Fedor Komichal.

Názor plukovníka Komichala však rozhodně nesdílejí všichni vysloužilci. V poslední době se na veřejnosti mluví hlavně o generálu Rudolfu Pernickém. Ten musel totiž opustit domov pro veterány s odůvodněním, že zařízení je určeno pouze pro ty, kteří se o sebe dokáží sami postarat. Tento problém by ministerstvo obrany chtělo řešit výstavbou armádního hospicu. Plukovník Komichal je i přes tyto problémy, které veterány sužují, armádním nadšencem a podle svých slov by neváhal své vlasti pomoci ani v současné době. "Kdybych na tom byl zdravotně lépe, určitě bych armádě pomohl!" slibuje plukovník.

Někteří z vysloužilců na válečná léta vzpomínají jako na nejlepší roky svého života. Společně s ostatními si je budou moci připomenou opět za rok.