Výstava kámen, štuk a terakota představuje sochařskou výzdobu pražských zahrad

Sochy, sošky, fontány nebo lavičky byly, a mnohé ještě dosud jsou, po staletí ozdobou mnoha pražských zahrad a parků. A právě to se jim často stalo osudným - ať už se na nich podepsalo počasí nebo zásahy člověka. Některé ze soch má ve svých sbírkách Galerie hlavního města Prahy. Podíváme se za nimi v kulturní rubrice.

Foto: Martina Schneibergová

Kámen, štuk a terakota - tak se jmenuje výstava v zámku Troja, která svým názvem odkazuje na nejběžnější materiály soch a zahradních dekorací. Díla, která z nich byla vytvořena, ale běžná nejsou - naopak, i po letech si zachovala své kouzlo. Stávala kdysi v mnoha pražských palácových zahradách a parcích a často jsou dílem sochařů dodnes zvučných jmen.

Portheimka

Výstava se dělí na části věnované jednotlivým zahradám, nechybějí samozřejmě ani sochy z trojského zámečku. Podíváme se ale třeba i na Portheimku k bustám alegorií Dne a Noci, říká kurátorka výstavy Marie Foltýnová.

Marie Foltýnová, foto: Martina Schneibergová

"Je to dílo Antonína Brauna, který po smrti svého strýce Matyáše Bernarda převzal braunovskou dílnu. Velice záhy ale potom zemřel a jeho tvorba není v Praze, kromě těchto dvou děl, moc zaznamenaná. Je to jedinečná možnost obdivovat ty sochy zblízka. Mně se líbí ta modelace obličeje a typický braunovský špičatý nosík."

Cibulka

Další část výstavy v Troji nás zavede do někdejší vesnice Košíře, kde v první polovině 19. století nechal pasovský biskup vybudovat zámeček i s romanticky upraveným okolím, ve kterém se mezi zelení skrývalo mnoho různých drobných staveb a sochařských děl. Budoucnost Cibulky je ale nejistá. Objekt, který se na nějakou dobu stal útočištěm squatterů, už dlouhé roky chátrá.

"Na místě zůstávají některé sochy např. socha Jana Nepomuckého. Jsou tam zbytky čínských pavilonků. Sochařská výzdoba byla ale z jisté části sňata, což dokumentuje soubor Číňánků, kteří byli na polokruhové vyhlídce na Košíře. Tvořili takový pandán k čínskému pavilonku. Na jeho špici býval kdysi měděný mandarín s rozevřeným slunečníkem. Ten se ale bohužel nedochoval."

Vrtbovská zahrada

Foto: Martina Schneibergová

Soubor soch Vrtbovské zahrady je celý v péči Galerie hlavního města Prahy. Na výstavě jsou k vidění sochy Adonise a Afrodíté.

"Celá Vrtbovská zahrada pravděpodobně odráží hlavní myšlenku, což je souboj lásky pozemské a lásky duchovní nebo nebeské. Proto jsem se přidržela výkladu, že se u této dvojice jedná o Adonise, krásného mladíka, který byl jediným mužem, kterého chtěla Afrodíté, ale ne on ji. Nakonec jej ale svedla a on za to zaplatil svým životem."

Sousoší není restaurované, ve Vrtbovské zahradě jej už dávno nahradily kopie.

Sochy z různých pražských paláců, prostranství nebo zahrad jsou uloženy v mnoha depozitářích muzeí a galerií a často o nich neví veřejnost ani odborníci. Prostor pro moderní lapidárium, kde by bylo možné soustředit a ukazovat památky pražského sochařství souborně, zatím v hlavním městě chybí. Na část z nich se ale můžete v trojském zámečku podívat do 29. října.