Výstava "Umělci, krejčí, diplomaté" přibližuje historii Čechů v Mnichově

Dobové fotografie, plakáty, pozvánky na šibřinky, ale i školní vysvědčení nebo divadelní loutky - tím vším přibližuje výstava nazvaná "Umělci, krejčí, diplomaté", která právě probíhá v Mnichově, život tamní české komunity na přelomu 19. a 20. století. Výstavu připravil spolek SKV Sokol Mnichov a připomněl tak loňské 130. výročí vzniku mnichovské Sokolské jednoty. Za Čechy do Mnichova se vypravila Milena Štráfeldová:

Jitka Scholzová na mnichovské výstavě, foto: autorka

Jmenovali se Jindřich Kliment, Ladislav Kos nebo Alois Trojan. Pocházeli z Prahy, ale i z Božiček, Křižova nebo Podmoklí. Jejich jména je dodnes možné číst na seznamu členů podpůrného spolku Praha, který před sto lety sdružoval Čechy žijící v Mnichově.

"Byli to většinou řemeslníci, kteří byli zaměstnáni ve zdejších manufakturách. Z devadesáti nebo pětadevadesáti procent to byli krejčí nebo rukavičkáři."

uvádí Jitka Scholzová, jednatelka spolku SKV Sokol Mnichov a autorka výstavy o české kolonii v Mnichově na přelomu 19. a 20. století. Práce na výstavě jí zabrala dva roky:

"Základem byl soukromý dar od jedné členky Sokola, ale to, co jsem všechno rešeršovala dál, bylo ze tří pražských institucí a ze tří mnichovských archívů. Bylo to nemilé překvapení, protože v mnichovském Městském archívu, od kterého jsem si slibovala nějaké podklady, jsem nenašla vůbec nic. Jenom ve státních archívech jsem našla policejní akta dvou spolků."

Naštěstí jí pomohly archívy v pražském Muzeu tělesné výchovy a sportu, Československém ústavu zahraničním a dokumenty v Národní knihovně v Praze. Zato archív České obce sokolské přinesl velké zklamání, o dějinách mnichovských sokolů se tam nedochovalo nic. Výstava v kulturním středisku ASZ Altstadt v samém centru Mnichova se však nezabývá jen sokolským hnutím. Mapuje dějiny Čechů v Mnichově v daleko širším měřítku. Jako první podle Jitky Scholzové přicházeli do bavorské metropole čeští studenti malířství, kteří se na zdejší Akademii zdokonalovali v krajinomalbě. Už ve 40. letech 19. století to byl Josef Mánes. Po něm tu studovali například Julius Mařák, Antonín Chittussi, Luděk Marold nebo Václav Brožík. Čeští umělci zde dokonce založili spolek Škréta. Patřil k němu i Alfons Mucha:

"Ten byl jeden z nejaktivnějších členů spolku a jeho dvouletý předseda. Po jeho odchodu do Paříže spolek už víceméně živořil a posléze se rozpadl." Většina Čechů v Mnichově však byli drobní řemeslníci, kteří sem přišli za prací. Někteří jen na pár týdnů, jiní na dlouhé roky. Byly jich tu stovky a svůj volný čas rádi trávili ve spolcích. Už v roce 1866 zde vznikl čtenářský spolek Včela:

"Kupříkladu jednou týdně se scházeli ke čtení novin. Všichni neměli čas sledovat denní tisk a aktuality, takže jeden z nich byl určen, aby prostudoval tisk. A v sobotu navečer se sešli a on jim předčítal nejdůležitější zprávy z denního tisku. Potom se scházeli ke společenským hrám, hrávali kuželky, karty a jezdili společně na výlety. Na těch výletech chodili do letních restaurací na tanec, nebo i sami pořádali nějaká taneční představení,"

říká o činnosti českých spolků v Mnichově Jitka Scholzová. Každý spolek se také snažil zřídit vlastní knihovnu se zábavnou a vzdělávací literaturou. Ve spolku Pokrok se zase hrálo loutkové divadlo. Dodnes se dochovalo několik loutek:

"Ty zbytky vlastní nyní loutkové divadlo Městského muzea v Mnichově."Češi se scházeli především po hospodách, kde měli pro svou spolkovou činnost vyhrazené místnosti. To se dokonce objevovalo i v dobových inzerátech: restauratér Kummer například ve svém Klášterském pivovaře na Liebigstrasse nabízel místnosti tělocvičné jednoty Slovan a mnoha dalších spolků, kavárník Václav Kudrna zase inzeroval velkou elegantně zařízenou kavárnu Orlando di Lasso jako středisko Čechů v Mnichově. Sokolové zase po dvě desítky let využívali hospodu v Amalienstrasse nedaleko mnichovské univerzity. Tady probíhaly i jejich taneční zábavy nebo veřejná cvičení. Vlastní tělocvičnu se jim totiž v Mnichově nikdy postavit nepodařilo. A právě Sokolské jednotě v Mnichově, která si loni připomněla 130 let své existence, věnovala Jitka Scholzová na výstavě největší pozornost:

Karel Pokorný, předseda SKV Sokol Mnichov, foto: autorka

"Já jsem začala s Jednotou Slovan, která byla založena r. 1875, a vlastně až ke konci svých rešerší, několik týdnů před zahájením výstavy, jsem ve zdejším Bavorském státním archivu objevila podklady spolku Slovan, který byl založen už r. 1866, ale na nátlak policejního aparátu se musel o dva roky později rozpustit. Sokolská jednota Slovan vznikla ze spolku Slovan, byla z něj přetvořena v roce 1892. Do počátku 20. století spolkovali jenom muži. V roce 1907 byl ale v rámci Sokolské jednoty Slovan založen ženský cvičební odbor. Tím myslím také začíná éra ženského účastenství na spolkových aktivitách,"

připomíná Jitka Scholzová. Sokol se ale věnoval i dětem, měl své chlapecké a dívčí oddělení, a pořádal i kurzy češtiny:

"Výbor českých spolků, který vznikl po 1. světové válce, vytvořil českou školu, kde v sobotu odpoledne děti i dospělí měli možnost mít hodiny češtiny."

Sokol i jeho předchůdkyně Jednota Slovan byly jedněmi z nejpočetnějších českých spolků v Mnichově. Jen za prvních deset let existence Jednoty jí prošlo na devět set členů. Čestným členem se tu v r. 1877 stal i Vojtěch Náprstek - spolek tak chtěl ocenit jeho velkorysé knižní dary a podporu českých krajanských komunit ve světě. Na výstavě je mimo jiné i málo známá podobizna Vojtěcha Náprstka ze 40. let 19. století, kdy byl nucen uprchnout před politickou perzekucí do Ameriky.

Jak uvádí Jitka Scholzová, přes své vlastenectví měli čeští sokolové v Mnichově blízko ke zdejším turnerům. Navzájem se navštěvovali a společně i cvičili:

"Turneři byli vlastně předchůdci českých sokolů. Když Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner v r. 1862 zakládali Sokol, tak si Bedřicha neboli Friedricha Jahna a jeho ideologii vzali za základ pro Sokol."

Mnichovští sokolové měli ale i velmi úzký vztah k Sokolu v Čechách. Jejich činnost byla obdobná: vzdělávání, společenské akce, udržování vlasteneckého a národního povědomí a především tělocvik. Počínaje 3. sletem se sokolové z Mnichova také účastnili na všesokolských sletech v Praze. Byli i na tom posledním předválečném, v roce 1938. O sokolských sletech dokonce obšírně informoval i mnichovský tisk.

Činnost Sokolské jednoty v Mnichově byla ovšem několikrát přerušena. Poprvé během první světové války, kdy však spolek ještě zcela nezanikl, před 2. světovou válkou se už ale úplně rozpustil. Hodně Čechů se tehdy z Mnichova vrátilo do Československa. A i když byla činnost Sokola obnovena v 50. letech, samotným Mnichovanům dnes už Sokol nic neříká. Znají ho prý už jen Němci, kteří byli z Československa odsunuti po 2. světové válce.

Poválečné spolkové činnosti českých exulantů, kteří do Mnichova utíkali z komunistického Československa po r. 1948, se už současná výstava na Sebastianplatz už nevěnuje. I my se jí budeme věnovat v některé z příštích rubrik.

---