VyVolený Velký Bratr

r_2100x1400_radio_praha.png

Už několik týdnů narážíme v Česku téměř na každém kroku na VyVolené nebo Velkého Bratra. Přímí účastníci těchto pořadů jsou na několik měsíců téměř hermeticky uzavřeni ve vile a sledováni na každém kroku televizními kamerami. Jejich kontakt s okolním světem je prakticky nulový. Dvě komerční televize souběžně uvádějí tyto reality show, které vyvolávají vášně nejen mezi nimi, ale především ve značné části české společnosti. Právě o tom si s politologem Jiřím Pehem povídal Josef Kubeczka.

V čem podle Vás spočívá fenomén tohoto televizního formátu?

"Rysů, které přispívají k tomu, že to je skutečně kontroverzní záležitost, je hned několik. Zaprvé se mnoho lidí ohrazuje proti tomu, že se v přímém přenosu nebo v sestřizích odehrávají věci, které v televizi nejsou zvyklí vidět a které hraničí ať už s vulgaritou nebo s pornografií. Další, řekněme intelektuálnější přístup to jsou lidé, kteří kritizují tyto pořady za pokleslost, rozbředlost, za to, že v podstatě nesplňují základní normy toho, co bychom nazývali kultura, a že je to v podstatě jenom voyeuristická záležitost, která žádným způsobem nepřispívá k tomu, aby se lidé byli nějak schopni kulturně nebo jinak povznést. Třetí proud kritiky spočívá v tom, že tyto pořady jsou jakýmsi pokusem imitovat Boha nebo si hrát na Boha, protože to, že se staví celá společnost, která sedí u televizních obrazovek, do pozice jakéhosi 'božího oka' sledujícího lidi, kteří se podrobují tomuto experimentu, to má rysy jakési hry s absolutnem. A to je třetí linie kritiky, kterou uplatňují především nábožensky orientovaní intelektuálové."

Vzpomněl jste víru v Boha. V dobách, kdy nejvyšší hodnotou byla pro veškeré obyvatelstvo víra v boha, představovaly nejoblíbenější show veřejné popravy. Myslíte, že se historie nyní opakuje?

"Ty veřejné popravy měly samozřejmě také určitý rys toho, co bychom dnes nazvali reality show, ale tam pochopitelně byl, alespoň pro tu dobu, určitý výchovný prvek, nebyla to jenom zábava, ale mělo to být i odstrašujícím příkladem, mělo to sloužit k tomu, aby se zločinci báli dopouštět se trestné činnosti. To dnes v těchto show ne tak úplně platí, má to být především zábava. V tom se spíše podobají starým gladiátorským hrám, které se provozovaly ve starém Římě a které samy o sobě byly, bohužel stejně jako dnes tyto pořady, určitým znakem úpadku společnosti."

Na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání dosud přišlo více než sto stížností zejména na nemravnost až vulgaritu těchto pořadů. Někteří odborníci v nich dokonce vidí jakési svědectví o hodnotové orientaci národa. Je podle Vás v tomto případě možné vynášet až tak radikální soudy?

"Já si myslím, že svědectví o hodnotové orientaci národa v tom skutečně je obsaženo, a vezmeme-li lidi, kteří v těchto pořadech účinkují, stejně jako lidi, kteří je sledují jako určitý sociologický vzorek, tak to bohužel nevypovídá o stavu naši společnosti nic příliš dobrého. Myslím si, že tam je spousta materiálu pro sociology a další sociální vědce. Což samozřejmě neznamená, že lidé, kteří mají trochu vyšší kulturní nároky, by měli více důvodů tyto pořady sledovat. Myslím si, že ti lidé, kteří pracují s tím sociologickým materiálem, který je v tom obsažen, to nesledují z nějakých kulturních pohnutek, snahy obohatit se, ale spíše jako pracovní materiál."

VyVolení
Není to tak trochu hazard s psychickým zdravím účastníků show? Nebo snad vidina vítězství v soutěži, v níž se hraje o deset a více milionů korun, vytvoří v psychice protagonistů natolik pevnou bariéru, že jejich psychika tomu náporu odolá?

"Víme z podobných pořadů, které se už odehrály v západních televizích, že někteří lidé tomuto ponorkovému efektu odolají, někteří nikoliv. Každopádně je to skutečně určitý test psychické odolnosti, a také proto v některých těchto pořadech fungují i psychologové. Mám za to, že to samozřejmě je test, ale koneckonců je to test, kterému se ti lidé vystavují úplně dobrovolně, a myslím si, že i diváci očekávají, že budou svědky určité psychické zátěže a situací, které by možná v běžném životě neviděli. To je takový zvláštní fenomén, který svědčí o jisté prázdnotě dnešní doby v tom smyslu, o kterém jsem již hovořil - o určité ztrátě identity těch lidí, kteří tyto pořady ať už sledují, nebo v nich účinkují, ale zároveň také o určité hodnotové prázdnotě, která se projevuje zejména tím, že hodnotovým systém je v těchto pořadech do značné míry zborcen. Není tam žádná vertikála, je to takový horizontální guláš, říká politolog Jiří Pehe, dnešní host rubriky Česko v komentáři.