Z krajanského tisku
Československý ústav zahraniční pomáhá krajanům učit své děti česky, informuje jeho bulletin.
Připomíná, že v zahraničí dnes pracují desetitisíce Čechů, a ač tam žijí i s rodinami, mnozí z nich počítají s návratem do vlasti a s tím, že zde budou jejich děti třeba chtít studovat. V zahraničí ale tyto děti dnes chodí do tamních škol a mluví s kamarády místním jazykem. Projekt Česká škola bez hranic – o kterém jste se mimochodem z vysílání Radia Praha už mohli leccos dozvědět, je odpovědí na tuto potřebu zajistit dětem českých rodičů v cizině pravidelnou výuku v češtině. V Londýně založila v roce 2007 Českou školu bez hranic pod místním názvem KidsArtClub výtvarnice Zuzana Jungmanová, která se na kongresu v Praze dozvěděla o existenci Československého ústavu zahraničního jako organizace, která podporuje projekty krajanských sdružení. A ústav Zuzaně hned pomohl úhradou nákladů na činnost i knížkami, informuje bulletin a dodává, že se stejným cílem Československý ústav zahraniční napomáhá vytvářet podmínky pro výuku v češtině nejen v Londýně a Bruselu, ale spolupracuje také s krajany, kteří připravují výuku svých potomků ve Washingtonu.
Český dialog představuje – i když jen křestním jménem – studenta politologie Lukáše, který se vydal do norské metropole studovat prameny ke své diplomce a z Osla pak zamířil za přítelem na sever země, kde ho zaujala podmanivá čistá krajina a poctiví, spolehliví, nezkažení lidé. Původně asi na týden plánovaná návštěva se protáhla tak, že Lukáš se stal kuchařem v tamním domově důchodců - a později také šťastným otcem dcerky Julie. Na diplomce zatím stále ještě pracuje a hlavně žije v drsné, ale krásné krajině šťastný život, uzavírá Český dialog.
