Za službu v armádě členské země NATO už nehrozí vězení

Češi, kteří se nechali naverbovat do armády jiného státu Severoatlantické aliance nebo do francouzské cizinecké legie, se díky novele branného zákona nemusejí obávat vězení. Novela platí od 1. ledna tohoto roku. Podrobnosti zjišťovala Martina Lustigová.

Co před 1. lednem hrozilo Čechovi, který sloužil v zahraniční armádě? To je otázka pro mluvčího ministerstva obrany Andreje Čírtka: "Čechovi, který v sloužil v zahraniční armádě bez souhlasu prezidenta republiky, hrozilo do konce loňského roku odnětí svobody v délce 3-8 let. To hrozí i v současné době, pokud sloužíte bez souhlasu prezidenta republiky v nějaké armádě nebo v nějakém sboru mimo státy Severoatlantické aliance. Ale u států Severoatlantické aliance byla od 1. ledna stanovena výjimka, že ke službě v jejich ozbrojených sborech nebo v jejich armádách nepotřebujete souhlas prezidenta republiky. Upozorňuji ovšem, že se nejedná jenom o souhlas České republiky - s tím, že její občan může sloužit v cizí armádě, musí souhlasit i ten stát, který chce našeho občana do armády přijmout."

Kolik Čechů bylo do začátku tohoto roku pro službu v zahraniční armádě vůbec stíháno? O tom už více Milan Vladyka z ministerstva spravedlnosti: "Ve statistikách ministerstva spravedlnosti máme záznam o šesti případech od roku 1998. Z toho pouze u jednoho případu byl uložen nepodmíněný trest. Zbytek byly tresty podmíněné." Pokud se dnes ukáže, že někdo například v loňském roce sloužil třeba ve francouzské cizinecké legii, nehrozí mu žádný postih - vztahuje se na něj totiž výhodnější varianta zákona. Většina z těch, kteří sloužili v zahraničních armádách, o své zkušenosti otevřeně nemluví. Proto se ani nedá říct, kolik Čechů celkem v zahraničních armádách působilo, ani kolik Čechů v nich je nyní.

Většina armád v mírovém stavu po vojákovi požaduje, aby byl občanem daného státu. Výjimkou je služba ve francouzské cizinecké legii, kde otázka občanství nehraje při přijímacím řízení žádnou roli. Když otázku otočíme, mohou v české armádě sloužit cizinci? Pokračuje Andrej Čírtek: "Ano, cizinci v české armádě mohou sloužit, ale pouze za válečného stavu nebo za stavu ohrožení. Jinak důsledně trváme na tom, aby příslušníkem Armády ČR, ať už profesionálním vojákem nebo aktivním záložníkem, byl český občan."

Co vůbec vede Čecha k tomu, že chce sloužit v armádě cizí země?

"Já nemohu spekulovat, co kterého občana vede k touze sloužit v cizím vojsku. Ale nepochybně se jedná například o touhu po dobrodružství nebo o touhu vyzkoušet si něco, co by v České republice nemohl zažít. Ovšem vojenská služba není povolání jako každé jiné a osobně nepokládám za morální, aby Čech sloužil v jiné armádě než v armádě české, pokud se nejedná o nějakou krizovou situaci, stav ohrožení, válečný stav, kdy se může účastnit obrany našeho státu i v armádě nějakého spojeneckého státu České republiky."

K tomu ostatně došlo v době obou světových válek. První vojáci, kteří kdy bojovali za Československo - příslušníci roty Nazdar! - byli za první světové války zařazeni do cizinecké legie, protože žádná česká nebo československá armáda tehdy neexistovala. A to se v podstatě opakovalo i v průběhu druhé světové války. Služba v cizím vojsku, ovšem za účelem boje za vlast, tedy má v české historii tradici.