Zajímá mě národní obrození i Josef II., říká Dmitrij Timofeev. V Česku žije už deset let
Dmitrij Timofeev žije v České republice zhruba deset let. V Moskvě vystudoval anglistiku a slovanská studia. Do Prahy přišel v roce 2010 a ve studiu pokračoval na Karlově univerzitě. Hlavní oblastí zájmu 32letého bohemisty je historie kultury v období národního obrození.
"Na univerzitě jsme si mohli zvolit jazyky, které můžeme studovat. Většina spolužáků si vybrala angličtinu nebo španělštinu. Já si myslím, že je třeba podporovat slovanskou kulturu. Rozhodl jsem se pro polštinu a češtinu. Vedoucí mé práce mě pak poslal na tříměsíční stáž do Česka. Líbilo se mi tu."
Co přesně vás přimělo ke studiu českého jazyka?
"Studoval jsem polštinu a uvědomil jsem si, že to nestačí. Rozhodl jsem se přidat češtinu. Dalo by se říct, že jsem měl zájem o západoslovanské jazyky."
"Ano, ale úroveň jazyka nebyla nejvyšší. Poprvé jsem navštívil Prahu v roce 2008 během stáže. V té době jsem studoval češtinu jen 1,5 roku. Mohl jsem mluvit na obecné úrovni, chodil jsem na přednášky. Překvapilo mě, že mi lidé rozumí, a já rozumím jim. Potěšilo mě, že můžu v češtině mluvit, i když s chybami."
Zvládl jste studentský slang?
"Ve skutečnosti jsem s místními studenty mluvil málo. Spíš s ruskými spolužáky, kteří taky přijeli na stáž. Z Čechů jsem mluvil spíš s těmi staršími nebo s dalšími postgraduálními studenty, kterým bylo přes třicet. Studentská mluva mě tak minula."
"Nic zásadního mě nepřekvapilo. Musím vzdát hold našim učitelům. Měli jsme sice ještě staré učebnice, ale učitelé pravidelně jezdili do České republiky a byli tak v kontaktu s živou češtinou. Učili nás praktickému jazyku. Na rozdíl od angličtiny. Tu jsem měl knižní. Ale čeština byla živá, takže jsme neměli kulturní šok."
Dmitrij Timofeev nastoupil na postgraduál na vysokou školu, ale po třech letech přešel na kombinovanou formu. Zároveň chodil do práce.
Jaký je život postgraduálního studenta? Co bylo v té době pro vás nejtěžší? A co se ve vzdělávacím systému v poslední době změnilo?
"Když jsem přišel, tak školský systém procházel reformou. Teď je situace lepší, studenti mají všechny informace. Pro každého postgraduálního studenta je důležité stipendium, jehož výše se každoročně mění v závislosti na hospodaření a rozpočtu fakulty.
Kolik by tu měl mít student peněz?
"Všechno je zde individuální. Je nutné vypočítat, kolik zaplatíte za bydlení, za jídlo. Mě stačí málo, takže je těžké to posoudit. Ale průměrná místnost stojí v Praze 7 tisíc, takže životní náklady jsou zhruba 700 až 800 eur. Obecně platí, že pro běžný plnohodnotný studentský život je nejoptimálnější rozpočet 1 000 EUR."
"Už v roce 2009 jsem napsal diplomovou práci, která zkoumala jazyk díla "Paměti Františka Jana Vaváka", což byl vesnický písmák a kronikář z 18. století. Teď jsem období, o které se zajímám, rozšířil až do 16. století. V rámci tříletého grantu studuji činnost a jazyk Daniela Adama z Veleslavína z 16. století. Objevuji, jak modernizoval jména a různou terminologii.
Studoval jsem i období Josefa II. a zákony, které se vztahovaly k regionálním jazykům. Dospěl jsem k závěru, že to nebyla účelná germanizace, že ve skutečnosti byl Josef II. osvícený muž v dobrém i špatném slova smyslu. Žil v izolaci od reality, ale měl dobré úmysly. Jeho úkolem bylo vytvořit vrstvu vzdělaných státních zaměstnanců, kteří by mluvili hlavním jazykem monarchie, tedy němčinou i regionálním jazykem. Na konci 18. století umělo v českých zemích číst a psát pouze 10-15% populace, a proto nemohli najít lidi vhodné pro obsazení volných pracovních míst. Místa tak zaujali obyvatelé monarchie, kteří znali jen němčinu a latinu. Zároveň se za jeho vlády objevilo první nakladatelství, které vydávalo knihy pouze v češtině."
"Pivo si dám v malých hospůdkách s klidnou a příjemnou atmosférou, třeba v minipivovarech. Číšníci už mě znají. V zásadě mám rád všechna česká jídla, hlavně kachnu s červeným zelím. To je jídlo, které jsem v Rusku nikdy nezkusil. Moje přítelkyně Lenka dělá výborný štrůdl."
Zmínil jste se, že jste si v Praze koupili byt na hypotéku? Znamená to, že jste se rozhodl zůstat v Česku?
"Nechci odejít. Nemohu sice předvídat budoucnost, ale ČR nechci opustit."
Jaké jsou podle vás výhody a nevýhody českého vzdělávacího systému?
"Pro mě je to těžké srovnávat, protože nevím, jak teď vypadá ruský vzdělávací systém. Naposledy jsem vedl semináře na Ruské státní humanitární univerzitě v roce 2013. Pokud vím, od té doby se toho hodně změnilo. V Česku je více příležitostí absolvovat stáže, lepší technické vybavení, alespoň ve srovnání s Moskvou v roce 2013. Úroveň vzdělání v Česku je vyšší. Z hlediska požadavků na studenta jsem zažil skutečný šok, zejména v prvních dvou letech."
Dmitrij Timofeev vystoupil v letech 2013-2014 na českých i zahraničních konferencích. Publikoval články o historii českého jazyka a kultury v období národního obrození na přelomu 18. - 19. století, z nichž nejvýznamnější je věnován zákonům císaře Josefa II. o používání jazyků v různých oblastech života rakouské monarchie. Od roku 2014 pracuje v Ústavu českého jazyka Akademie věd ČR.
