Záměr bourat Transgas vyvolal debaty o brutalistní architektuře

Kousek od Českého rozhlasu stojí Transgas - soubor staveb bývalého Plynárenského centrálního dispečinku. Masivní budova, kde jsou u schodů místo zábradlí plynárenská potrubí. Loni tu byli několikrát vidět demonstranti. Transgas se má totiž bourat. Stavba patří do období tzv. brutalismu. Je to architektura, která budí vášně a názory jsou často protichůdné.

Co to je brutalistní architektura, přiblížil historik architektury Zdeněk Lukeš:

Transgas

"Brutalismus je směr, který vznikl v západní Evropě a ve Spojených státech během 50. let a vrcholil v 60. letech. Ten název vznikl z anglického brutal. Znamenalo to, že architekti používali režné materiály jako třeba ocel nebo pohledový beton, a nijak to nemaskovali. Proto se tomu říkalo brutalistní architektura. Důležitým jménem je architekt Denys Lasdun, který navrhl moderní kongresové centrum v Londýně z pohledového betonu."

Které jsou nejznámější stavby z období brutalismu v Praze?

"K nám to dorazilo v polovině 60. let. Ta architektura byla často brutální i vůči svému okolí. Bylo to období, kdy architekti měli pocit, že se může postavit cokoliv kdekoliv, a často ty stavby nerespektovaly měřítko dané lokality. Můžeme k nim řadit budovu bývalého Federálního shromáždění, která byla projektovaná od roku 1967, a dokončena na začátku 70. let. Je tam přiznaná ta ocelová konstrukce. Další takovou stavbou může být Nová scéna. Hodně těchto staveb navrhoval architekt Karel Prager, nebo architekt Karel Filzak. Ten navrhl například hotel InterContinental nebo Barrandovský most."

Transgas je rarita, říkají kolemjdoucí

Transgas|Foto: Dominika Bernáthová, Radio Prague International

Záměr zbourat Transgas vyvolal v Česku debaty o architektuře z doby socialismu. Má své zastánce i kritiky. Zastánci budovu hodnotí jako na českém území ojedinělou realizaci postmoderního urbanismu. Jak se budova líbí kolemjdoucím, a souhlasí s jejím zbouráním?

"Není to můj styl. Je to těžká otázka, která je potřeba přenechat odborníkům." - "Já tady bydlím léta. Když to tady vzniklo, zvláště tento dům s těmi velikánskými rourami na schodišti, tak jsem si říkala: to ne, to není hezké. Ale teď po těch letech, když to chtějí zbourat, tak si myslím, že alespoň tohle by tu měli nechat." - "Architektuře rozumím jako koza petrželi. Ale když mám říct svůj názor, tak mi to přijde raritní. Bez ohledu na to jestli se mi to líbí nebo nelíbí, to teď nerozhodnu, tak bych to neboural, protože je to rarita."

Odstranění budov, jejichž památkovou ochranu stát odmítl, vyvolává kritiku i části odborníků. Ale protože se proti bourání nikdo neodvolal, může začít. Majitel komplexu HB Reavis uváděl, že chce na místě vybudovat několik nových staveb. Nyní chce firma několik svých projektů v Praze, včetně Transgasu prodat. Případný nový majitel by mohl získat už jen volný pozemek.

Rekonstrukce a vytápění vyjde dráž než nová budova

Jak se na tento styl architektury dívá Zdeněk Lukeš?

Transgas|Foto: Barbora Linková, Český rozhlas

"Já si myslím, že architektura může být jen dobrá nebo špatná, případně průměrná. V každém stylu můžete postavit dobrou a špatnou architekturu. Svou roli hraje i faktor stáří. U gotických staveb se asi nebudeme bavit o tom, jestli v době, kdy vznikly, byly kvalitní. To u brutalitní architektury neplatí. Myslím si, že některé z těch brutalistních staveb jsou mimořádně důležité, povedené, a stojí za to je i chránit. Mám na mysli třeba hotel InterContinental v Pařížské ulici. To považuji za jeden z nejlepších příkladů. Pak jsou stavby, které příliš zdařilé nejsou. Jejich největší problém je, že byly postaveny v době, kdy se u nás nepoužívaly kvalitní materiály. Ocelové konstrukce často korodují. Mají jednoduché zasklení, protože se stavěla v době levné elektřiny a plynu, nebyl problém, že se musely přetápět a podobně. Je to něco podobného jako u paneláků, což je svým způsobem také brutalistní architektura. Pokud je dnes chceme zachránit, tak musíme investovat nemalé finanční prostředky. Ty jsou někdy dokonce vyšší, než kdyby se ta stavba zbourala a nahradila nějakou novou. V těchto případech pak vznikají ty sporné situace, jako v případě Transgasu."

U Transgasu se pořádala demonstrace proti zbourání.

Transgas, foto: Barbora Linková

"Ne všichni kunsthistorici si myslí, že Transgas nebo třeba televizní vysílač na Žižkově je geniální architektura, jak se to někdy podává. Odborná veřejnost je rozdělena. Je to hodně generační záležitost. Je pravda, že pro naši generaci jsou ty stavby neodmyslitelně spojeny s tím totalitním režimem. Ony nemohly vzniknout jako nějaký protest, jak se to někdy dneska podává, protože sebemenší stavbu schvalovali soudruzi, takže tam musel být nějaký konsenzus politický. Ale jsou stavby, které za záchranu stojí, a je pak velký problém, kde sehnat finanční prostředky na jejich záchranu. To nepostihuje jen naši brutalistní architekturu. Když jsem byl nedávno v Londýně, tak jsem viděl, že se tam bourá celá řada staveb. Některé z nich mě přišly jako vynikající. Byly třeba z 50. a začátku 60. let, a myslím, že by si plně zasloužily ochranu, ale v Anglii se nemilosrdně bourají podobně jako v jiných zemích. Viděl jsem to i v Bruselu a podobně. Je to otázka velkých nákladů na jejich provoz."

Stala se brutalistní architektura někde v zahraničí památkově chráněná?

"Stala, ale je to dost výjimečné. Je to nákladná záležitost. Pokud prohlásíte takovou stavbu za památku, tak musíte počítat s tím, že její ochrana bude stát hodně peněz, a ne každý investor je ochotný tohle udělat," uvedl historik architektury Zdeněk Lukeš.

Po Česku i ve světě je řada zajímavých staveb ve stylu brutalismu

Transgas, foto: Barbora Linková

Z mimopražských staveb brutalistního stylu stojí za zmínku obchodní dům Prior v Olomouci; jeho stavba v historickém centru města byla podobně kontroverzní jako budova Prioru uprostřed hlavního náměstí v Jihlavě nebo v těsné blízkosti radniční věže ve Znojmě. Ve stylu brutalismu je postavený také komplex budov hotelu Thermal v Karlových Varech. Nevyrůstal na prázdné parcele, k zemi kvůli němu šly tři desítky domů, většinou secesních z 19. století včetně Mattoniho vily.

Ve světě patří mezi nejvýznamnější brutalistické stavby sídliště Habitat 67 v Montrealu, strojní fakulta univerzity v Leicesteru inspirovaná odpalovací rampou kosmodromu na mysu Canaveral nebo královské divadlo v Londýně.