Zbyněk Sekal – avantgardní umělec mezi Prahou a Vídní
Zhruba 70 předmětů z dílny sochaře, malíře a myslitele Zbyňka Sekala je až do ledna k vidění na výstavě ve vídeňské galerii současného umění Belvedere 21.
Kritický myslitel, analytický pozorovatel, „básník“ materiálu. Tak uvádějí ve Vídni tohoto v Česku nepříliš známého umělce. Mnohostranné dílo Zbyňka Sekala (Praha 1923 - Vídeň 1998) lze číst z mnoha perspektiv.
Téměř minimalistická díla vydávají svědectví o životě poznamenaném izolací, vězněním a vyhnanstvím. Výstava zahrnuje obrazy z počátku jeho kariéry, materiálové obrazy a sochy z bronzu, kamene, sádry a dřeva. O životě a díle Zbyňka Sekala mluvila Markéta Kachlíková s kurátorem výstavy Haraldem Krejcim.
"Zbyněk Sekal je pro nás zajímavý tím, že začínal jako malíř a ve své materiálové tvorbě z přelomu 50. a 60. let vyměnil status malby za status objektu. Přesto jeho skládané obrazy z této doby vycházejí z malířského konceptu, své materiály pečlivě a esteticky komponuje do plochy obrazu na základě daného vzoru a řádu. V sedmdesátých letech, poté co se usadil ve Vídni, pokračoval Sekal v rozvíjení objektové povahy svých obrazů v trojrozměrném prostoru. Začal tvořit „schránky“, jak je sám nazval, trojrozměrné objekty, ve kterých nalezené materiály zabudovával do určité konstrukce. Vzniká tak pro Sekala charakteristické napětí: předmět je v této konstrukci uvězněn, zároveň však souřadnicovým systémem i chráněn. V této materialitě a v použití recyklovaných předmětů je mimořádným způsobem vyjádřena poezie jeho tvorby."
V Belvedere 21 je vystaveno asi 70 objektů. Jsou to sochy a předměty ze všech umělcových tvůrčích období? Lze výstavu chápat jako retrospektivu života a díla Zbyňka Sekala?
"Tato výstava nabízí průřez celým jeho dílem. Od raných obrazů zastoupených nejstarším dílem, což je autoportrét z roku 1950, až po pozdní „schránky“ z 90. let. Můžete si prohlédnout díla z různých tvůrčích období, máme tu obrazy, stejně jako objekty a sochy.
Jaký byl život Zbyňka Sekala? Pocházel z Československa, ale později žil v exilu ve Vídni ...
"Zbyněk Sekal prožil velmi pestrý a bohatý život. Již jako student byl politicky aktivní na levicové scéně a ve 30. letech byl jako mladistvý zatčen. Stal se politickým vězněm v Mauthausenu a Terezíně. Přežil díky ochraně, kterou mu poskytovali jeho spoluvězni. Protože měl krásný rukopis, pracoval v písárně, a tak přežil nacistický teror.
Ve 40. letech se vrátil do Prahy, kde byl jedním ze spoluzakladatelů první surrealistické skupiny v Československu a významným představitelem umělecké avantgardy. V roce 1968 Sekal z politických důvodů opustil Prahu a poté se přes Berlín, kde získal stipendium DAAD, dostal do Vídně. K rozhodnutí usadit se ve Vídni přispěla skutečnost, že tu již v 60. letech navázal několik důležitých kontaktů. Znal se mimo jiné se sochařem Karlem Prantlem, zakladatelem sochařského sympozia v St. Margarethen. Sekal byl tedy evropský avantgardní umělec, který většinu svého díla vytvořil ve Vídni. Jeho schránky jsou čistě vídeňským projektem, který zde započal a pokračoval v něm až do své smrti."
Text doprovázející výstavu uvádí, že umělecké dílo Zbyňka Sekala odráží biografii uprchlíka a hledajícího. Co pro něj emigrace znamenala? Byl rok 1969, kdy musel odejít do zahraničí, pro Sekala bodem zlomu?
"V jeho práci nelze mluvit o zlomu, protože pokračoval v tvorbě svých skládaných materiálových obrazů. Ale trojrozměrné objekty, „schránky“, vytvořil až ve Vídni. Sám Sekal se zde nikdy necítil doma. Cítil se izolovaný, protože byl odříznut od svých pražských uměleckých kolegů, a velmi tím trpěl. Jeho schránky lze číst také jako existence, které prožívají určitou izolaci, odcizení. Tento tvůrčí zvrat však nemůžeme chápat jako krizi, protože vždy usiloval o to, aby z životních krizí vyšel posílený."
Výstava ukazuje Sekalovu tvorbu z mnoha perspektiv. Její podtitul zní: kritický myslitel, analytický pozorovatel a básník materiálu. Jak byste vysvětlil tento komplikovaný název?
"Tyto tři pojmy v podstatě odrážejí tři tvůrčí fáze Zbyňka Sekala. „Kritický myslitel“, raný Sekal, analyzuje a odpovídá na otázkou, co je umění, jak lze po válce vůbec dělat umění, do jaké míry se musí umění deklarovat také politicky, jak silně může argumentovat sociálně kriticky. Analyticky se zabýval filozofy, četl Schopenhauera a Heideggera. Překládal však také Franze Kafku, a to v době, kdy to nebylo právě žádoucí.
Druhý pojem se vztahuje na dobu, kdy začal konstruovat své materiálové obrazy, tedy určité transformace trojrozměrných objektů na dvojrozměrné. Směřuje zde od zobrazení k tvoření.
A „básník materiálu“ charakterizuje dobu, která začala schránkami v roce 1970, kdy se velmi zajímal o materialitu. Sekal používal nalezené předměty, ale především uplatňoval koncept, že lze používat pouze materiály, které už někdo měl v ruce. Jde tedy o jakousi ranou recyklaci, chceme-li, nové použití, přetváření, transformaci materiálu do umělecké podoby. V jeho díle lze sledovat konsekventní vývoj od raných pláten až po „schránky“. V jeho práci je přísnost, kterou skutečně oceňuji."
Výstava na Belvedere 21 ve Vídni (Arsenalstrasse 1) potrvá do 6. ledna 2021. Je součástí výzkumného projektu Belvedere zaměřeného na kulturní krajinu střední Evropy v 60. a 70. letech.
