Zdivočelá vláda
Vláda chce ještě před volbami prosadit nový zákon o právu shromažďovacím. Její záměr ale vyvolává ostrou kritiku ze všech stran. A jak uvádí Zdeněk Vališ, vládní návrh je paradoxně méně liberální než byl podobný zákon v komunistické éře.
Změna oproti současnému stavu je víc než zřetelná. Organizátoři jakéhokoli shromáždění by nesli absolutní odpovědnost za jeho průběh. Měli by prostě tolik povinností, že by si zřejmě nějaké svolávání rychle rozmysleli. Pokud by je odvaha pustit se do takového dobrodružství přesto neopustila, dává jim návrh zákona šanci k tomu, aby jim před samotnou akcí pořádně vychladly hlavy. Počítá totiž s prodloužením povinné lhůty k oznámení akce úřadům na sedm pracovních dnů předem. Za staré dobré monarchie na to stačilo 24 hodin.
Ani po splnění oznamovací povinnosti by ale neměli organizátoři ještě vyhráno. Úřad dostává podle návrhu zákona právo zakázat nejen demonstrace, kde se zákony porušují, ale i ty, kde by se snad porušovat mohly. To znamená, že vlastně všechny. K zákazu shromáždění by mohlo stačit třeba odůvodnění, že může být pošlapán trávník. Pod ochranu zdraví, životů, majetku a vůbec veřejného pořádku lze zahrnout cokoliv. Zároveň by se ale snížila možnost organizátorů odvolat se proti případnému zákazu.
Z ústavního práva na svobodu shromažďovací by se nakonec mohla stát pouhá formalita. Asi jako za minulého režimu, kdy ovšem pro uspořádání veřejného shromáždění formálně platila liberálnější pravidla, než ta, která dnes předkládá sociálnědemokratická vláda. Pro ministr vnitra Stanislava Grosse je vše jasné: dnes už máme demokracii, ale srocovací právo nám různé živly jen zneužívají. Nejpopulárnější český politik dobře ví, jaká argumentační slova volit, protože ví, na co lidé rádi slyší. Pořádek, klid a bezpečí chce každý. Navíc v současné době, kdy se svět bojí terorismu, a kdy na podzim čeká Prahu summit NATO, spojený s nájezdem militantních pacifistů a zdivočelých rabiátů z celého světa. Nelze se tedy divit vládě, která má ještě v živé paměti předloňské boje v pražských ulicích v souvislosti se zasedáním Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, že předlohu nového zákona z dílny ministerstva vnitra odhlasovala.
Cena kusu osobní svobody za větší pocit bezpečí se zdá být takřka nicotná. Problém je v tom, že zákony v demokratické společnosti mají dávat občanům svobodu a úřadům naopak odpovědnost. Zákon nemá ulehčovat život silnějšímu. Proti zdivočelým rabiátům může policie nasadit své mocenské páky. Proti zdivočelým úřadům, když se rozhodnou zneužít nových pravomocí, mohou být občané bezmocní. Proto také dostává vláda kvůli svému návrhu shromažďovacího zákona facky zleva i zprava. Proto také odborářský šéf Richard Falbr na úterním sněmu konfederace odborových svazů vládě připomněl, že právě sociální demokracie na demonstracích vyrostla.
