Zemřel ministr kultury Pavel Dostál

Pavel Dostál - archivní snímek z května 2005, foto: ČTK

Ve věku 62 let v neděli zemřel ministr kultury Pavel Dostál. Zůstane v paměti jako nejdéle sloužící český polistopadový ministr, před příchodem do vlády se ale prosadil i jako divadelník či novinář. Do vlády přišel se svým přítelem Milošem Zemanem v létě 1998 a do čela ministerstva kultury si jej vybrali i všichni tři Zemanovi nástupci. Dostál bojoval od loňského září s rakovinou, v úřadě ale zůstával s tím, že mu práce pomáhá.

Pavel Dostál se ve strašnickém krematoriu loučí s herečkou Stellou Zázvorkovou - archivní snímek z května 2005,  foto: ČTK
Na ministerstvu kultury se mu podařilo prosadit řadu změn, k největším úspěchům řadil nový autorský zákon, přijatý v roce 2000. Výrazné změny do fungování církví pak v lednu 2002 přinesl nový církevní zákon, právě s představiteli církví měl ale Dostál napjaté vztahy. Ministrovi se také nepodařilo získat pro kulturu více peněz z rozpočtu, zákon o veřejné podpoře kultury přijala vláda až ve středu, čeká ho ale ještě schvalování v parlamentu.

Premiér Jiří Paroubek Českému rozhlasu řekl, že Pavel Dostál bude jako vynikající ministr nejen vládě a české kultuře chybět: "Provedl českou kulturu složitým potransformačním obdobím a česká kultura se pod jeho sedmiletým vedením velmi dobře rozvíjela. Povedla se zavést celá řada projektů, které budou trvat dlouhá léta po jeho odchodu. Jeho vliv na uměleckou obec byl mimořádný. Byl jednou z nejuznávanějších politických osobností země. A co není bez významu, byl dobrým manželem a starostlivým otcem."

Pavel Dostál pocházel z Olomouce, vyučil se chemikem, ale už na škole začal psát pro časopisy, rozhlas i televizi. A brzy se dostal také k divadlu: "Tehdy mě oslovil ředitel olomouckého divadla a pravil mi, že by potřeboval napsat nějakou divadelní hru, nejlépe muzikál pro mladé lidi kolem patnácti let, jestli bych se do toho nepustil. Já jako člověk velice ambiciózní a člověk, který si myslel, že dokáže všechno, jsem tuhle nabídku přijal a napsal jsem, přísahám vám, za týden v pracovní době v chemické laboratoři, kde jsem pracoval, muzikál Výtečníci. Moji prvotinu. No a pak byly problémy, kdo to bude režírovat. Tak já jsem projevil drzost, protože jsem měl nějakou průpravu z malých divadel, z kabaretu, tak jsem řekl, že si to zrežíruju sám. Zrežíroval jsem tu hru a tak jsem se stal divadelním režisérem."

Pavel Dostál napsal na patnáct divadelních her. Jeho posledním projektem byla loni na podzim hra Dva na smetišti, kterou v 80. letech napsal s Miroslavem Horníčkem a před rokem ji upravil pro Divadlo Radka Brzobohatého.

Jeden z autorů muzikálu Výtečníci,  ministr kultury Pavel Dostál - archivní snímek z ledna 2004,  foto: ČTK
Dostálova umělecká kariéra byla několikrát přerušena. Divadlu se začal věnovat v polovině 60. let. V srpnu 1968 se podílel na protiokupačním vysílání rozhlasu a režim mu další kariéru v divadle znemožnil. Pracoval potom jako topič nebo skladník, k divadlu se vrátil teprve v polovině 80. let.

Rehabilitaci mu ale přinesl až rok 1989. Na krátkou dobu se stal šéfem olomouckého hudebního divadla, ale už v červnu 1990 byl zvolen do Federálního shromáždění, příštího roku vstoupil do ČSSD. V 90. letech spolupracoval s deníkem Právo a právě novinařině se hodlal věnovat po svém odchodu z politiky. Alespoň se o tom zmínil v roce 2001, kdy se zamýšlel na tím, co by dělal, kdyby nebyl ministrem: "Jestli budu moct jít zpátky do novin, tak bych jim dal přednost před divadlem, protože během těch novin si můžu jednou za sezonu někde zarežírovat. A jako novinář můžu psát ještě vedle, tím míním pro divadlo." V jednom z posledních rozhovorů v červnu Dostál řekl, že po příštích volbách s politikou skončí. Vedle zdravotních důvodů ho k tomu přimělo i znechucení z politických poměrů.

I ve funkci ministra měl mnoho přátel mezi umělci. Jako ministr se ale musel s mnohými osobnostmi loučit. Nedávno například s herečkou Stellou Zázvorkovou: "On existuje takový klaunský epitaf a ten zní: Jen když za slzou přijde smích, uvěřím, že jste mě měli rádi." A tato slova dnes patří i Pavlu Dostálovi.