Žijeme v reálném světě

V uplynulých dnech média i někteří politici znovu přetřásali kauzu deblokace ruského dluhu vůči České republice. A v této souvislosti mnozí vytýkali české vládě její neprůhlednou informační politiku. Jak uvádí Zdeněk Vališ, transakce, která se uskutečnila, poskytuje skutečně možnost k různým spekulacím. Jenže tímto způsobem se ve světě běžně postupuje.

Vlajka ČR a Ruska

O vypořádání ruského dluhu vůči Česku ve výši tří a půl miliardy dolarů usilovaly po pádu komunismu všechny české vlády. Leč marně. Podařilo se to teprve kabinetu Miloše Zemana. Ve srovnání se stamiliardovou privatizační smrští pro letošní rok není dvacet miliard inkasovaných z Ruska do státní kasy nic světoborného. Ale zaplať pánbůh za ně. Pořád je to lepší než nic teď a pravděpodobně i v budoucnu. Naprostá většina odborníků také potvrdila, že získaná částka je na dluhový obchod spíše větší.

Až potud by tedy bylo vše v pořádku. O rozruch se ale postaral prostředník této složité finanční operace firma Falkon Capital. Tato tajemná společnost se sídlem ve Švýcarsku se u části českých médií netěší příliš velkým sympatiím. Čas od času probleskne tu a tam zpráva o údajném propojení firmy s podezřelými strukturami. Nejčastěji se hovořilo o ruskojazyčných mafiích a KGB. Minulý týden se zase v souvislosti s pozadím firmy Falkon spekulovalo o teroristovi Bin Ládinovi. Každopádně účast Falkonu na finanční operaci, která odmrazila českou státní pohledávku vůči Rusku, vyvolává řadu otazníků o samotném obchodu. Uzavřené smlouvy mezi všemi účastníky transakce ale podléhají podle vlády režimu utajení.

A v tom je jádro pudla. Stát prý utajováním porušuje princip průhlednosti, která je základem demokracie. Česko mělo v minulosti kvůli stykům s teroristy špatnou pověst. Větší průhledností by tak stát mohl zlepšit svůj image v zahraničí. A nejen to. Dal by občanům pocit, že vláda hraje s otevřenými kartami. Ta by navíc hravě ztrapnila různé novinářské "hyeny", jak premiér občas tituluje své kritiky z řad médií. Zní to logicky. Představme si však, jak by to mělo vypadat v praxi. Vláda na základě výběrového řízení pověří nějakou firmu, aby zajistila zaplacení dluhu. Firma pozve do svého sídla představitele všech tajných služeb států NATO, otevře jim všechny své sejfy a vyzve je, aby firmu důkladně prověřili. Po prověrkách navštíví firma oficiálně Kreml a požádá Rusy, aby jí vydali 3,5 miliardy dolarů. Ruská strana okamžitě souhlasí, otevře své sejfy, kde leží dolary certifikované americkou federální bankou a FBI. Uzavřená smlouva je poté ihned zveřejněna na internetu. Nuže, v takovémto ideálním světě by byla radost žít.

Problém je v tom, že všichni žijeme v reálném světě, ve kterém politika a obchod mají svá pravidla, ve kterém existují zájmy národní i firemní a ve kterém tyto zájmy zajišťují normální lidé a ne jeptišky. Ve finanční operaci o vypořádání ruského dluhu jsou pravděpodobně zainteresovány čtyři strany: česká vláda, ruská vláda, akciová společnost Jednotný energetický systém Ruska a firma Falkon. Ta působí jako prostředník. O tom, jak dosáhla toho, že Praze už bylo zaplaceno oněch dvacet miliard korun, se dá jenom spekulovat. Falkon celý mechanismus tají jako součást firemního know-how. Co s tím? Podle premiéra Miloše Zemana nic nebrání tomu, aby poslanci, kteří mají prověření pro utajované skutečnosti, se s oněmi smlouvami seznámili.