Zkamenělý pastýř. Největší menhir v Česku má prý magickou moc
Stojí osamoceně v poli asi kilometr od obce Klobuky ve Středočeském kraji. Největší menhir v Česku. Neopracovaný, sloupovitý balvan z tmavého železitého pískovce měří skoro tři a půl metru a váží asi pět tun. Podle některých archeologů jde o jeden z mála kamenů v zemi, který lze s vysokou pravděpodobností považovat za skutečný pravěký menhir.
Slovo menhir vzniklo ze dvou slov staré keltštiny. Men znamená kámen a hir dlouhý. Označují se jím uměle vztyčené kameny, které jsou ukotvené v zemi. Jejich původ a určení je neznámý. Na evropském kontinentu jsou jich tisíce a desítky menhirů najdeme i v české krajině.
Největší a také nejznámější se tyčí do výšky nedaleko obce Klobuky ve středních Čechách.
„Kámen zvaný Kamenný muž stojí v poli při silnici na Peruc a Telce. Je z hrubozrného pískovce, asi 3 metry vysoký, neopracovaný, směrem k vrcholu nepravidelně se zužující. Je postavený na význačném místě, pravděpodobně kultovním. Vznikl pravděpodobně v prehistorickém období,“ uvádí se v zápisu katalogu Národního památkového ústavu.
Postavili ho Keltové?
I když se mu říká Kamenný muž či Zkamenělec, nejznámější je pod jménem Zkamenělý pastýř, protože prý byl kdysi obklopen šesti až dvanácti menšími kameny, jakýmsi „stádem ovcí“. Podle odborníků je pravděpodobně pravěkého stáří, dokázáno to ale zatím nebylo.
Nejstarší doklady o Zkamenělém pastýři se datují do roku 1764, kdy byl zanesen v mapě Prvního vojenského mapování. V roce 1852 pak byl zmíněn v zápisu kroniky v Klobukách.
Geologové, archeologové a další odborníci se v 19. století o jeho vznik i stáří přeli. V roce 1898 byl proto podrobně archeologicky prozkoumán. Doklady k určení stáří kamene sice nalezeny nebyly, ale ukázalo se, že je osazen v písčité vrstvě nad podložní skálou do hloubky přibližně 50 centimetrů tak, že musel být vztyčen uměle. A také to, že kámen nepochází z této lokality.
Spekuluje se, že ho postavili Keltové. Tomu nahrává i skutečnost, že v blízkém okolí archeologové odkryli keltské hroby. A zajímavý je ještě jedna hypotéza, která má souvislost mezi menhirem, nedalekou horou Říp a Kelty. Pokud od Pastýře pozorujete Říp ve dnech 30. dubna a 13. srpna, tedy přesně na významné keltské svátky Beltine a Lugnasad, bude slunce vycházet přímo za ním. To ale může být také náhoda. Jestli byli Keltové staviteli menhiru, se neví.
Pověsti, legendy a energie
S kamenem je spojeno mnoho historek a lidových pověstí. Jedna z nich praví, že se jedná o pastýře, kterému se jeho ovečky zatoulaly a on tak dlouho zoufalé stál, až zkameněl. Podle jiné na tomto místě před dávnou dobou nechal Bůh zaklít obecního pastýře i s celým stádem za nestoudné rouhání.
Nejznámější je ale pověst, která praví, že při každém zvonění v klobuckém kostele pastýř postoupí o jeden krok - veliký jako zrnko písku - blíže ke kostelu. Až tam dojde, nastane konec světa. Není prý ale čeho se bát. Podle další pověsti, když totiž zazvoní zvon na druhé straně v Kokovicích, zase postoupí zpět.
Pod menhirem se údajně také nachází „podzemní jezero“, tedy zřejmě zdroj pro nedaleký pramen v obci.
Pastýř má prý také magickou moc a vyzařuje pozitivní energii. A to tak obrovskou, že vytváří kolem sebe ochranné pole. A tak místo navštěvuje řada lidí, o víkendu někdy míří nahoru k balvanu úplná procesí.
O letním slunovratu u něj lidé i nocují. Novodobí keltové prý pořádají v blízkosti menhiru různé obřady.
Zajímavé je, že v době slunovratu byla prováděna měření, podle kterých byly zaznamenány výkyvy geomagnetického pole.
