Známy neznámý mistr Jan Hus II.

Druhá část Historických obzorů o známém neznámém mistru Janu Husovi je věnována kostnickému koncilu, jeho průběhu a často zmiňované zradě krále Zikmunda, který českému kazateli vystavil ochranný glejt a přesto jej "vydal" na hranici.

Známy neznámý mistr Jan Hus II.

V roce 1412 mělo podle některých autorů po takzvaných odpustkových bouřích v Praze dojít k zásadnímu rozkolu mezi Janem Husem a Václavem IV. a příklonu krále k protihusitské straně. Podle historika Petra Čorneje je však tato interpretace nepřesná, už kvůli tomu, že o rok později, tedy v roce 1413, Václav IV. vyhnal katolické mistry z teologické fakulty pražské univerzity, čímž ji v podstatě zrušil, a i nadále se ve své královské radě snažil držet paritu čtyř husitů a čtyř katolíků, aby tak dal najevo svou nestrannost. Václav IV. nepodpořil kostnický koncil v jeho úsilí odsoudit Husa, na druhou stranu ale ani proti tomuto záměru neprotestoval. Agendu koncilu a jeho pozadí přibližuje profesor Petr Čornej:

"Kostnický koncil se sešel kvůli tomu, aby obnovil jednotu církve, aby provedl její reformu, protože ten neutěšený stav si uvědomovaly i ty intelektuální špičky církevních institucí a aby posoudil věroučné problémy, to byly tři kauzy, kvůli kterým se scházel a scházel se z iniciativy římského a uherského krále, který přiměl jednoho z papežů, Jana XXIII., aby koncil svolal. Husův případ náležel do té kauzy posuzování věroučné problematiky, která byla ovšem širší a zahrnovala nejen Husa. Zikmund sám měl zájem, aby Hus jel do Kostnice, počítal s tím, že se po bratrovi jednou stane českým králem a chtěl tedy mít jasno v otázce, zda Hus a husitství náleží mezi hereze a heretiky nebo nikoliv, protože z hlediska středověkého práva byl každý křesťanský král odpovědný za to, že na svém území nebude trpět kacíře. Vidíme tak, že kauza byla ze Zikmundova pohledu dost důležitá pro jeho budoucí plány, pro jeho perspektivu v českém království. Proto byl na Husa vyvíjen politický a diplomatický nátlak, aby do Kostnice opravdu odjel, na druhé straně existovaly obavy, protože od roku 1410 byl Hus v soudní při s papežskou kurií, v soudní při, kterou ovšem vyprovokoval on sám žalobou, kterou podal a která nebyla ukončena a Hus byl mezitím dán dvakrát do klatby kvůli tomu, že se nedostavil k papežské kurii k soudu, ale nikoliv proto, že by byl kacířem, ale kvůli pohrdání soudem. Nicméně on tušil, že se proces může zvrhnout v proces inkviziční, protože koncil na místě svého konání přebíral i funkci inkvizice. Vznikala tedy otázka, pojede tam Hus a obhájí se a přesvědčí se, že jeho program je pravověrný nebo tam pojede a bude zatčen a odsouzen jako kacíř anebo zůstane v Čechách a čeští šlechtici sebevědomě prohlašovali, že na svých hradech mohou Husa hájit proti komukoliv a jak dlouho budou chtít. Byla to tedy velmi složitá politická hra a nakonec Hus, nepochybně i stržen myšlenkou, že přesvědčí křesťanský svět o svých pravdách, do Kostnice odjel, ale trauma z toho, co se mu může stát v něm zůstávalo. Závěť, kterou sepsal krátce před odjezdem, byla zapečetěna a měla být otevřena až po jeho smrti, to znamená, že s možností tragického konce počítal, ale představa, že konečně vyjeví své pravdy celému křesťanskému světu, byla ještě silnější."

11. října 1414 se Hus s poměrně početným doprovodem, který čítal třicet až šedesát lidí, vydal do Kostnice, přičemž je jistě zajímavé, že to bylo přesně deset let před smrtí Jana Žižky. Za oněch deset let se toho v Čechách a vůbec ve střední Evropě odehrálo skutečně mnoho. Jedním z rozhodujících Husových - dnešním jazykem řečeno hendikepů - nejen na koncilu byl jeho slabší právnický cit, důraz na morálku u něj zcela jasně dominoval nad právem.

"A to byl problém, ze kterého si jeho advokát Jan z Jesenice jistě rval vlasy z hlavy, protože Hus sice přijel do Kostnice v předstihu, ještě než koncil začal. Zikmund, který mu vydával dodatečně onen ochranný glejt, který mu zaručoval bezpečnost, v Kostnici ještě nebyl a přijel tam až na Vánoce, čili Husovým protivníkům na koncilu bylo jasné, že Husa musí dostat do doby než přijede Zikmund, pak už by to bylo vyloučeno a že musí Zikmunda postavit před hotovou věc. Ten glejt byl formulován tak, že Husovi zaručoval bezpečí na cestu tam, na cestu zpět a v místě pobytu, ale pozor: Zikmund byl světský panovník a Husův případ spadal do sféry církevního práva. Takže Zikmund do církevních záležitostí zasahovat nesměl a toho Husovi protivníci na koncilu využili k tomu, že na konci listopadu 1414 Husa zatkli a uvrhli do žaláře. To by ještě nebylo tak nejhorší a beznadějné, kdyby nebyla ustavena vyšetřovací komise a Hus neodpovídal na její otázky, ale Hus začal odpovídat na otázky vyšetřovací komise a tím podle tehdejšího církevního práva začal běžet proces proti kacíři, což když se dověděli v Praze, tak z toho samozřejmě byli velmi zoufalí. Navíc ten tvrdý žalář, který bývá vždy v souvislosti s Husem líčen, jaká to byla kobka v tom klášteře u Bodamského jezera, což je pravda, tak už to mělo svou znakovou funkci, protože kacíři byl dáván žalář nikoliv k ostraze jako k potrestání. Čili už způsob uvěznění byl formou trestu a bylo naznačováno, že se s Husem bude jednat jako s kacířem. To byl problém, který se už žádným způsobem nepodařilo zastavit. Jediná šance se naskýtala na přelomu dubna a května 1415, kdy papež Jan XXIII. opustil Kostnici a byl dopaden a zatčen a vyměnil si s Husem místo v žaláři na hradě Gottlieben. Tehdy opustila Kostnici i papežova garda, která Husa hlídala, takže obrazně řečeno stačilo vylomit dveře nebo vzít klíč a Husa pustit na svobodu. Ale Zikmund to neudělal z jednoho prostého důvodu, potřeboval totiž získat italské kardinály a italské preláty zpět do Kostnice, aby se koncil, který byl jeho vizitkou před celou Evropou, nerozpadl a postavil se k tomu pragmaticky. Hus byl pro něj třetiřadý případ a důležitější pro něj byl zdar koncilu a odstranění trojpapežství,"

říká historik Petr Čornej, s nímž se ke známému neznámému Husovi vrátíme ještě příští týden, kdy bude řeč o Husově místu narození a vzhledu.