Zubrnický skanzen najdete v centru živé vesnice
Zubrnický skanzen najdete přímo v centru živé vesnice. Muzeum lidové architektury v Zubrnicích na Ústecku vznikalo jako poslední skanzen v republice od poloviny 70. let. Hrstce nadšenců se podařilo zachránit kostel, pak se jejich pozornost obrátila k roubené usedlosti uprostřed obce a základ skanzenu byl na světě.
Zubrnice se staly záchranným skanzenem pro celé České středohoří. Vůbec první přenesenou stavbou byla barokní studna z roku 1695 ze Střížovic. Postavit skanzen v živé vesnici je ojedinělé, ale také velmi atraktivní. Muzeum se tu stále rozšiřuje, důkazem je rekonstruovaný historický vodní mlýn a vodní pila. Ve vesnici v kopcovité krajině vedle sebe stojí roubenky, domy hrázděnné i zděné. Návsi vévodí zemědělská usedlost s číslem popisným 61, která připomíná život i práci lidí na hospodářském statku. Právě tento částečně roubený dům se stal základem skanzenu.
"Bývala to nejbohatší usedlost z vesnice. V minulosti zde býval dědičně rychtář."
vyprávěl doktor František Ledvinka, etnograf a jeden z party nadšenců, co skanzen zakládali. Na rozdíl od jiných tu zůstal dodnes. Nejen že se v Zubrnicích usadil, ale také šéfuje zdejšímu Muzeu lidových staveb. Věže kostelů a zámků, faráře a památkáře dříve poznával, když se živil výškovými pracemi. Když se naskytla možnost pracovat v muzejnictví, nezaváhal. Později vystudoval etnografii a dějiny umění a Zubrnice jsou jeho láskou dodnes. Vstupme tedy do domu, který je pro tuto oblast typický - je to dům chmelařský, který poznáte podle toho, že má na střeše typické štěrbinové větráky.
"Je to objekt z roku 1808. Vidíme to napsané na portálku. Je to chmelařská usedlost. Původně se chmel sušil přirozeným způsobem na půdách. Aby se chmele usušilo dost, proto byly ty objekty velké. Přední část je světnice, uprostřed síň a vzadu jsou chlévy. Nahoře v patře jsou komory, ty sloužily i k bydlení nebo k ukládání některých sezónních věcí. V některých komorách se uskladňovaly žoky s chmelem."
Dům číslo 61 se za pomoci nadšenců proměnil ve skvost, vzniklo tu ochranné památkové pásmo a začalo budování skanzenu. Muzeum lidové architektury se oficiálně otevřelo na podzim roku 1988. Z jednoho statku se skanzen v Zubrnicích postupně rozrostl a tak tu dnes můžete vidět i celou řadu dalších objektů.
"Vejminek, stodola, špýchar a sušárna na ovoce. Od církve máme pronajatý kostel, který slouží výstavním účelům a zároveň k účelům církevním. Jednou za měsíc tu bývají bohoslužby, máme tu i expozici vesnické školy, vesnický obchůdek a hospůdku."
"Stojíme před mlýnem Týniště č.p. 27, který patří mezi nejmladší a nejmenší mlýny na Lučním potoce. Tento mlýn byl postaven v roce 1758-1759. V roce 1803 byl přestavěn a rozšířen."
Je to poslední dochovaný malý vodní mlýn zdejšího regionu. Mlýn pracoval jen pro nejbližší okolí, kde mleli mouku a šrot z přivezeného obilí. Zákazník tu většinou při práci i pomáhal.
"V tomto mlýnu by se dalo mlýt, ale jsme začínající mlynáři, tak se to vše učíme metodou pokus - omyl. Mlynářství bylo dost složité povolání, dlouho se na to učili, takže my se učíme za pochodu. To, co se umele mezi kameny, propadá takovou hranatou trubkou a pak textilním rukávcem, který je otřásán mechanickým zařízením, kterému se říká hasačert. Tím se prosívá kvalitní mouka, která padá na dno velké skříně, moučnice a to je ta nejkvalitnější mouka."
Právě vysévací mechanismus, kterému se říká hasačert, vydává typický klapavý zvuk mlýna. Z každého mletí si mlynář odebíral svůj díl, jako naturální odměnu, a ukládal jej do moučné truhly. Tato zásoba sloužila vlastní potřebě a především na prodej bezzemkům. V obytné části mlýna se dochoval jeden z posledních dřevěných komínů z oblasti Českého středohoří. Je roubený, vymazaný hlínou a plevami, uvedl František Ledvinka.
"Tyto komíny v Českém středohoří jestli znám tři. Už za doby Marie Terezie a po ní byl zákaz stavby a využívání těch dřevěných komínů."
Právě požáry celých částí vesnic přiměly Marii Terezii vydat v roce 1751 první "Ohňový patent" ve kterém přikazuje komíny a černé kuchyně stavět zděné a v každé chalupě do roka zřídit zděný komín. Lidé to však příliš nedodržovali a problém vyřešili jen zděnou venkovní nástavbou komína.
Návštěvník Zubrnic se může podívat také do hrázděnné stodoly, kde mlátičku nebo řezačku slámy poháněl žentour tažený voly nebo koňmi. Za ní je malá zelinářská zahrada, kde se pěstuje na 60 druhů koření a léčivek. V Zubrnicích je i bezdýmová sušárna na ovoce z konce 19. století. Je poslední funkční sušárnou v regionu Českého středohoří.
