4) Co prozrazují pravěké hroby? Archeology překvapilo, že se pravěké ženy dožívaly 55 let
Jak naši předkové žili, co jedli, jaká měli zranění nebo odkud pocházeli, jaká byla pravěká DNA? To vše mohou prozradit jejich hroby.
Víte, že největší hrob s jantarem v Evropě se našel v Česku?
"Pro nás jsou samozřejmě velmi vzácné hroby z období, ze kterých téměř žádné nemáme. Díky analýze DNA mohou mít obrovský význam, pokud DNA uchová informaci o populaci jako takové. Na druhé straně máme i zajímavé hroby s milodary. Můžu zmínit jeden z pohřebiště v Mikulovicích u Pardubic. Je to žena, která má u sebe velké množství milodarů. Je datována krátce po roce 2000 před Kristem a má nádherný jantarový náhrdelník z více než 400 jantarových korálů a je to momentálně nejbohatší hrob s jantarem v Evropě této doby," připomněl vzácný nález Michal Ernée z Archeologického ústavu Akademie věd.
Jedno z největších pohřebišť je v Praze na Loretánském náměstí
V souvislosti s pohřebnictvím se často setkáváme s pojmem pohřební ritus. Je to vlastně způsob, jakým naši předkové ukládali své mrtvé.
V českých zemích se pohřbívalo žehem - známý je lid popelnicových polí - nebo do země. Tyto způsoby se v průběhu století prolínají. V Praze patří k největším pohřebištím dnešní Loretánské náměstí.
"Je to pohřebiště spojené s prostředím blízkého zázemí Pražského hradu, tedy sídelního centra celé země. A tomu také samozřejmě odpovídá důležitost té nekropole jako takové. Těch hrobů je tam několik set."
Jak byli lidé do hrobu ukládání? Vím, že někteří byli na boku a skrčení.
"Vykládá se to tak, že to může mít něco společného s polohou v těle matky. Ale samozřejmě máme potom kultury, které pohřbívaly v natažené poloze, například Keltové nebo potom v raném středověku v pohřebištích v zázemí raně středověkých hradišť, jako například na tom Loretánské náměstí. Tam je ta poloha natažená, takže poloh, které najdeme v těch hrobech, může být více."
Co všechno může archeologovi přinést uložená kostra?
"Základní antropologické určení vede většinou k přibližnému určení věku toho zemřelého a pohlaví. Další analýzy bývají paleo patologické, kdy se zkoumá, jaké mohli mít choroby, které se projevily nějakým způsobem na kostech, jestli měli nějaká zranění, jestli byla zhojená nebo nebyla, jestli na jejich důsledky zemřeli nebo ne. To je taková ta 'klasická antropologie', ale v poslední době díky přírodovědným analýzám můžeme najít na těch kostrách informací daleko víc. Kosti nám můžou téměř s jistotou říct, odkud ten mrtvý nemohl pocházet, a s jistou pravděpodobností odkud pocházet mohl. Dále se dozvíme, jaké měli stravovací preference. Jestli jedli spíše maso nebo se klonili k té vegetariánské stravě.
No a v posledních zhruba deseti letech se nejvíce řeší analýzy té staré DNA, která samozřejmě může říci hodně o původu těch populací na globální úrovni. A potom, když jdeme do větší hloubky, tak studujeme příbuzenské vztahy na pohřebištích v rámci těch biologických rodin."
Co tedy jedli naši prapředkové?
"V pravěku to byly víceméně zemědělské populace, které pěstovaly obilí a chovaly skot, ovce, kozy, případně prasata. Tam spíš jde o to, jestli mezi těmi komunitami najdeme nějaké výrazné rozdíly."
Našli jste?
"Našli. Zrovna teď na jednom pohřebišti ze starší doby bronzové. Ta komunita jedla v globálu víceméně to samé. Ale máme tam potom dva jedince, kteří se úplně vymykají. To byl starší pár, muž a žena pohřbeni společně v jednom hrobě. Byli to zřejmě sociálně výše postavení jedinci v té společnosti. Jedli více masa, než byl průměr v té společnosti."
Jak asi velké byly ty rodiny? Dá se na základě archeologických nálezů zjistit, třeba kolik členů měla ta širší rodina?
"Za prvé je potřeba říci, že těch genetických analýz celých rodin nebo nějakých komunit v Evropě není mnoho, napočítali bychom je na prstech jedné, možná dvou rukou, a to z celého pravěku, od neolitu až někam do raného středověku. To, co zajímá nás, je starší doba bronzová. Tam se spíš zdá, že ty rodiny byly menší, že opravdu dbali na to, aby nedocházelo k tomu genetickému mísení mezi těmi příbuznými, měli nástroje, jak to zajistit. Přesto se například předpokládá, že ženy tenkrát mohly mít v průměru až sedm dětí, což není zas tak málo."
Jaké věci se v těch pohřebních jámách objevují?
"Tam se objevuje všechno možné. Samozřejmě milodary, věci, které příbuzní přidávali záměrně z nějakých rituálních důvodů. Nacházíme tam také součásti oděvů, zbraně samozřejmě, nástroje, šperky a podobně. Takže těch předmětů je obrovské množství, když máme štěstí na bohaté pohřebiště."
Jste spoluautorem knihy o nálezu v Mikulovicích a tam mimo jiné zmiňujete pojem 'kostra zelená'. Já jsem ještě narazila na informaci, že těla byla natírána červeným okrem. Jak dochází k tomuto zbarvení kostí?
"Ti nebožtíci byli ve starší doby bronzové, jak už napovídá název toho období, ukládání často s milodary vyrobenými z bronzu nebo mědi. A bronz i měď korodují. Vzniká při tom mimo jiné ta zelená měděnka. Vzhledem k tomu, že se milodary nacházely s těmi kostmi v bezprostředním kontaktu několik tisíc let, tak ta koroze zasáhla i ty kosti, které pak mají zelené zbarvení. Samozřejmě když máme bronzový pruh nebo zelený pruh na kostech kolem zápěstí, tak můžeme usuzovat na to, že patrně ta žena pohřbená měla na té ruce náramek."
A někdo ho ukradl?
"A někdo ho buď ukradl, anebo mohl zkorodovat natolik, že se z něj už nic nedochovalo. Co se dá naopak třeba zjistit z té DNA, tak jsou některé nemoci, které ti lidé měli. To je teď hodně populární směr výzkumu té staré DNA, protože my při té paleopatologické analýze těch koster samotných můžeme identifikovat některá zranění na rukou. Často se jedná o obranné zlomeniny, když se člověk chrání před úderem. Můžeme zjistit na lebce zhojená či nezhojená zranění nebo případně trepanace, nějaké léčebné procesy a můžeme zjistit některé nemoci, které se projevují na těch kostech.
Z DNA můžeme zjistit, že ti lidé byli nemocní. Například v poslední době vyšly dva zajímavé články, kterých jsme se také účastnili, jeden o hepatitidě typu B a jeden o moru. Takže zrovna tyto dvě nemoci mimo jiné můžeme zjistit z té DNA."
Jakého věku se zhruba dožívali pravěcí lidé?
"Řekl bych, že překvapivě vysokého. My máme v Mikulovicích, což je nekropole, kterou jsme kompletně analyzovali, třeba ženy, o kterých víme, že porodily alespoň jedno dítě, protože je na tom samém pohřebišti, tak snad s jednou výjimkou se dožily více než 55 let. To je v časné době bronzové, někdy po roce 2000 před Kristem, docela vysoký věk.
Spíš bychom čekali, že tam budou ženy, které například zemřely při prvním porodu, ale nemáme tam ani jednu. Všechny, které porodily aspoň jedno dítě, se dožily velmi vysokého věku. Od jedné ženy máme dokonce 6 dětí, které byly pohřbeny na jednom pohřebišti. Takže není to tak, že by se dožívaly jenom nějakých 20 či 30 let. Ten demografický profil pohřebiště je vyrovnaný. Nemáme tam ani v jednom věkovém období nějakou kumulaci těch zemřelých, že bychom řekli třeba mezi 15 - 20 roky jich umíralo víc než po tom. To tam není. Je to vyrovnané i mezi muži a ženami. I nás samotné to trochu překvapilo."
Seriál vznikl ve spolupráci s Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky.
