Baťovo město Zlín slaví 700 let
První písemná zmínka o osadě Zlín pochází z roku 1322, kdy ji koupila královna Eliška Rejčka a věnovala brněnskému klášteru. Dnešní tvář město získalo v Baťově éře.
V rozvoji Zlína sehrála rodina Baťů zásadní roli. Přitom kdyby začátkem 90. let 19. století dostali sourozenci Tomáš, Antonín a Anna Baťovi povolení na výrobu obuvi v Uherském Hradišti, nezkoušeli by to v nedalekém Zlíně. Během krátké doby vytvořili prosperující firmu a s tím začal rozkvět města.
S rozvojem Baťových závodů se začalo výrazně měnit náměstí. Na místě původních domů se průběžně stavěly několikapatrové měšťanské obchodní a bytové budovy. Stejným způsobem získávaly novou tvář i další ulice ve středu města. Tomáš Baťa pozval do Zlína mnoho renomovaných architektů (například Le Corbusiera), a tak se město změnilo v aglomeraci plnou funkcionalistické architektury. Rostly kolonie typických „baťovských“ staveb – rodinných domků, ale také výškových domů. Jako příklad lze uvést stavbu Společenského domu, v současnosti Hotelu Moskva, v letech 1931–1933. Další ozdobou města je rohový dům obchodníka Eduarda Trantírka.
Baťův mrakodrap
Do výšky 77,5 metru se tyčí nad centrem Zlína šestnáctipatrový dům. Slyšel o něm snad každý Čech: proslavila ho kancelář v kabině výtahu (i s telefonem, klimatizací a teplou vodou), v níž podle populární legendy úřadoval samotný šéf impéria Baťa. V době vzniku to byla druhá nejvyšší necírkevní stavba v Evropě. Město tehdy několikrát navštívil i první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
Tomáš Baťa zastával od roku 1923 až do své smrti při letecké havárii v roce 1932 úřad starosty Zlína a cílevědomě budoval moderní město „pro 50 000 obyvatel“.
Mnohé budovy tehdy postavené se pyšnily přívlastkem „nej“: např. největší obchodní dům, největší hotel, největší kino (pro 2 500 sedících diváků), všechno bráno „na východ od Frankfurtu“. Mezi nejvýznamnější stavby ve městě patří Památník Tomáše Bati od architekta Františka Lydie Gahury, který byl otevřen rok po smrti Tomáše Bati (1933) a je považován za vrcholné dílo zlínské architektury.
Ze Zlína Gottwaldov
Za druhé světové války, v roce 1944, bylo město bombardováno. V roce 1945 pak byly Baťovy závody znárodněny. A největší ránu zasadili komunisté místním 1. ledna 1949, kdy byl Zlín přejmenovaný na Gottwaldov. Naštěstí mnohé instituce založené v Baťově éře pokračovaly v úspěšné činnosti – například zlínské filmové ateliéry, které proslavili svými animovanými díly především Karel Zeman a Hermína Týrlová. Jiným příkladem je jeden ze zakladatelů českého průmyslového designu Zdeněk Kovář (ergonomické nástroje a stroje, automobily Tatra 603 a Tatra 138). Zlín se stal také domovem cestovatelské dvojice Zikmund a Hanzelka. Baťovy závody pokračovaly ve výrobě obuvi pod názvem Svit. V roce 1975 byla v nedalekých Otrokovicích dokončena výstavba největší pneumatikárny v socialistických zemích. V 90. letech se podnik vrátil k původnímu názvu BARUM (původně BAta RUbber Manufacturing) a dnes je důležitou součástí koncernu Continental.
Zpátky Zlín
Po pádu komunistického režimu se město rychle vrátilo k původnímu názvu Zlín. K architektonickým skvostům z Baťovy éry přibyly nové. Např. Kongresové centrum Zlín, kde našla zázemí mimo jiné zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů. Projekt navrhla architektka a zlínská rodačka Eva Jiřičná spolu se svým týmem spolupracovníků z firmy AI Design. Po Tomáši Baťovi je pojmenována místní Univerzita, která se stala líhní nové generace designérů a dalších umělců.
Zlín si letos připomíná tři velká výročí. Nyní v únoru 700 let od první historické zmínky, v dubnu 75 let od startu první expedice patriota Miroslava Zikmunda a v červenci 90 let od tragické smrti Tomáše Bati, který dal městu dnešní tvář.
