Češi a Solidarita
V Polsku si minulý týden připomněli 25. výročí vzniku Solidarity - vůbec prvních nezávislých odborů v zemích bývalého východního bloku. Oslav se účastní řada českých osobností - mezi nimi i bývalý prezident Václav Havel. Co vznik Solidarity znamenal pro tehdejší Československo a jaké vyvolal reakce?
"Pokud je mi známo, tak ve společnosti až na výjimky Solidarita nevzbudila téměř žádnou reakci. A pokud ano, tak takovou vlažně negativní. Zřejmě na pokyn Moskvy šířily vlády ve všech zemích sovětského bloku propagandu, že Poláci nechtějí pracovat, a proto stávkují. A ostatní země na ně budou doplácet. Tato propaganda v československé společnosti dopadala na poměrně úrodnou půdu,"říká někdejší disidentka Petruška Šustrová.
"Já jsem s nějakým otevřeným odsudkem nesetkala. Poláci sami říkají, že naše normalizace byla tvrdší než její a dobře věděli, že nějakou pomoc od nás nemohli očekávat. Vedení Československa se nechtělo nikdy Moskvě postavit a i kdyby se o to pokusilo, účinek by byl asi pramalý. Přesto si cení té podpory, které se jim dostalo, tedy od oné hrstky disidentů, kteří projevovali solidaritu, psali a snažili se na mezinárodním foru upozorňovat. Toho si velice vážili."
"Byl to čas plný naděje, ale i složité práce. Naděje ale byla tak silná, že to úsilí stálo zato. Já jsem v té době byl v Londýně jako český emigrant, ale spolupracoval jsem s Chartou 77 a dalšími východoevropskými opozičními hnutími v Maďarsku, bývalé Jugoslávii a především v Polsku. Česko-polská spolupráce byla nejsilnější a to nejen tady ve Střední Evropě, ale i v Londýně. Zde jsem spolupracoval s časopisem Anex a především s panem Evgenem Smolarem, se kterým jsme zakládali čtvrtletník East European Reporter. To byl jediný čtvrtletník, který publikoval takřka výhradně texty, které psali disidenti ve svých zemích, nikoli jen texty politologů. Snažili jsme se hnutí disidentů spojit, oni nemohli cestovat a tak návrhy společných prohlášení atd. šly všechny přes Londýn."
"Bohužel jsou stále na světě státy, kde člověk nemůže svobodně vyjádřit politický názor, pokud je odlišný od vládního, což je svoboda nutná pro normální fungování společnosti. Pětadvacáté výročí vzniku Solidarity je takovou dobrou připomínkou toho, že boj ještě neskončil. Že bychom měli vyjadřovat solidaritu a účinně pomáhat bojovníkům za lidská práva, ať už jsou kdekoli: na Kubě, v Burmě, v Severní Koreji, a pomáhat jim, aby i tam došlo k evoluční revoluci."
