Češi patrioty

Češi jsou vlastenci a jsou hrdi na svůj národ. Takový je závěr průzkumu agentury STEM, která také zjišťovala, zda Češi trpí xenofobií. V tomto ohledu jsme nedopadli příliš lichotivě.

Často se říká, že Češi nejsou vlastenci. Tento postoj je však podle průzkumu agentury STEM jenom jakousi pózou. Většina má k vlastnímu národu velmi silnou vazbu. Takřka 90 procent lidí je hrdých na to, že jsou Češi, což potvrdil autor průzkumu Libor Konvička.

"Já bych řekl, že vlastenci jsou a to dokonce překvapivě pro člověka, který se tím nějakou dobu zabývá. To české vlastenectví je doprovázeno velmi silnou představou nadřazenosti vůči ostatním národům. Ta nadřazenost není nepřátelská, to rozhodně ne, ale každopádně je tam silná představa, že jsme schopnější, než ostatní lidé. Druhá věc - v tom českém národním sebeuvědomění je hluboká averze vůči cizincům a to myslím cizincům u nás."

Česká xenofobie má podle průzkumu dvě stránky - jedna je protiromská, ta je největší. Češi pak mají nepřátelský postoj k národům jako jsou Ukrajinci, Vietnamci, Arabové, což jsou komunity lidí, které se tu trvale usazují, nestýkají se s ostatními lidmi a žijí si svým vlastním životem.

"Jakkoliv by se naše hospodářství bez Ukrajinců neobešlo, přesto jsou vnímáni jako cizí a v zásadě nepříznivý element a do jisté míry platí něco podobného o Vietnamcích. Řekl bych, že značná část populace chodí v těch bundách a v jejich kalhotech a nosí jejich boty. A kdyby nemohli to jejich levné pašované zboží kupovat, tak by pravděpodobně museli utrácet velké peníze v supermarketech. Přesto však jsou vnímáni jako odmítaná a nežádoucí skupina lidí."

Naprostá většina - tři čtvrtiny lidí soudí, že v Čechách žije příliš mnoho cizinců. Jen pro srovnání - v Česku žije asi 1 procento cizinců, zatímco v západní Evropě se toto číslo pohybuje kolem 10-ti procent. Přesto už jedno procento považují Češi za příliš. Ve srovnání s předchozími průzkumy se tolerance k menšinám snižuje. Dokonce i ve skupině, která je přístupná různým vlivům - mezi ně patří lidé mladší 30-ti let, vysokoškoláci a voliči pravice. Přítomnost cizinců vyvolává pocity ohrožení kriminalitou, podřízení zahraničnímu kapitálu či ohrožení práce. Tento odpor podle sociologů pramení i z nepřipravenosti komunikovat s cizinci. Naprostá většina obyvatel totiž prožila svůj život v jednonárodním prostředí. Konec konců české dějiny, přinejmenším ve školním podání, vyhlížejí jako tisícileté vzdorování cizím uchvatitelům.