České noviny v Texasu vycházejí už přes sto let
I dnes je v našem vysílání zařazena pravidelná rubrika Češi v zahraničí. A v ní se také uzavírá krátký cyklus, který jsme věnovali našim krajanům v Texasu. Slovo má Milena Štráfeldová
"To celé vzniklo tak, že já jsem studentkou anglického jazyka na Masarykově univerzitě v Brně a byla jsem vyslána na výměnný program do texaského Waco. Tam jsem se dostala mezi českou menšinu, do Czech Heritage Society, a začali jsme tam coby rodilí mluvčí navštěvovat kurzy češtiny. Tam jsme se seznámili s editory různých česko - texaských novin, jako jsou Našinec, Hospodář, České stopy, a začali jsme pro ně psát různé články."
"Teď jsme psali do Naší rodiny článek o cimbálu, protože si to vyloženě vyžádali jako téma, které by je zajímalo. A tady byl ve Valašském Meziříčí festival cimbálů, takže jsme sem přijeli a snažili jsme se o tom informovat. Jinak píšeme o zvycích a o tom, jak se tu udržují. Myslím, že to je nejvíc zajímá."
Pro jak velký čtenářský okruh tam ty noviny vycházejí? Kolik lidí je odebírá?
"Zajímají se o ně hlavně krajané, kteří měli předky z České republiky. To je hlavní okruh. Řekl bych, že je to malá skupina lidí. Jedná se hlavně o starší generaci lidí, kteří chtějí udržovat tradice, protože mají vzpomínky po svých rodičích. Jsou sice narozeni v Americe, ale ty tradice se přece jenom přenášejí. Doma hovořili česky, takže se snaží zachovat i jazyk, takže čtou české noviny. - Ta čtenářská obec se v podstatě rekrutuje ze dvou čtenářských skupin. Jedna skupina je řekněme genealogická, to je Czech Heritage Society. Tato společnost vydává svůj věstník, kde se píše o jednotlivých rodinách, publikují se tam překlady dopisů, které psali emigranti domů. Druhou skupinu představuje třeba právě ten Hospodář nebo Našinec. To jsou ještě česky psané noviny. Hospodář je ještě psaný spisovnou "staročeštinou", mám pocit, že se edituje na Palackého univerzitě v Olomouci. A Našinec je vlastně taková texaská čeština. Je zajímavé, že Texasané tvrdí, že Hospodáře nemohou číst, že tomu už nerozumějí. Je to tak spisovně napsáno, že si to už nepřečtou. Když si čtou Našince, tak mají pocit, že to je ta jejich "moravština". Oni totiž nemluví o češtině, ale o "moravštině", tvrdí, že to je úplně jiný jazyk."
"Ano, to je pravda. Zvlášť Hospodář tuším vychází nepřetržitě už alespoň sto let."
A s jakými českými nebo valašskými, moravskými komunitami jste se tam setkali? Kde všude jste byli?
Jak je to s jejich zájmem o genealogii?
A pokud si s sebou tedy nebrali knihy, narozdíl od jiných vystěhovaleckých vln, třeba od protestantů, kteří s sebou vezli rodinnou bibli, tak co si odváželi?
"Tušila bych, že bibli si asi vzali. V našem podrobném průzkumu, který jsme udělali, se ale nikdo o bibli vyloženě nevyjadřoval. Nikdo z nich bibli vysloveně neuvedl. Ale je pravda, že spousta z nich mluvila o tom, že je rodiče učili modlitby. A nejen modlitby, ale i taková lidová pořekadla. Ta v nich hodně zůstala, a když jsme se s nimi sešli, tak jimi vždycky angličtiny prodchli. Oni už ani netuší, co to je česky. Řeknou "Jak se máš?" a berou to v podstatě jako "How are you?" Nemají to už v kontextu češtiny, jako spíš v té své "texasštině". Ale třeba knížky pro děti, pohádky, si moc nebrali."
"Je pravda, že takových jsme na setkáních viděli málo. Občas ano, dokonce se volí i česká Miss v Texasu. - V jednotlivých pobočkách se volí dívka a pak je v rámci Czech Heritage Society zvolena Miss, nebo řekněme Queen. Spočívá to v tom, že musí jako u nás něco předvést, hlavní ale je ukázka kroje. Myslím si, že je to pro ně zajímavé jako módní záležitost, když si oblečou kroj, nejkurióznější na tom ale je, že většinou to už ani nejsou jednotlivé komponenty, které k sobě patří. Valašský kroj mají smíchaný s úplně jiným. - To jsme tam viděli, ale je pravda, že už ani neumějí mluvit česky. Dělali jsme tam rozhovor s jednou Miss, bylo to ve Westu, ta ale o České republice nevěděla vůbec nic. Je to těžká věc, myslím si, že je to záležitost starší generace. A je otázka, jakým způsobem to budou předávat dál. Jestli pro to ty noviny opravdu dělají maximum. Ty společnosti se opravdu snaží, jsou poměrně dobře organizované, je ale velký otazník, co bude dál."
A na závěr dnešní krajanské rubriky ještě jedna informace. Na newyorském Manhattanu znovu probíhá Český den. Pouliční oslava výročí vzniku samostatného Československa se koná již posedmé. Slaví se tradičně první říjnovou sobotu, tentokrát to je právě nyní, 1. října. Díky úspěšným předešlým ročníkům se očekává účast tisíců návštěvníků, kteří sem přijíždějí za živou hudbou i výbornou českou kuchyní. Kromě státního svátku se letos slaví i desáté výročí Českého centra v New Yorku. Na pouliční festival ve večerních hodinách navazuje koncert skupin MIG 21 a Kryštof. Na 28. října se chystá koncert klasické hudby s Kateřinou Englichovou a Jitkou Hosprovou a ve dnech 3. až 7. listopadu se bude konat festival českých filmů. Jeho hostem bude herec Jan Tříska.
